« Domů | Bohatství člověka » | Snít můžeš i pod vodou, nejlépe v plaveckých brýlích » | Co se stane, když botou rozdrtíš fialku? » | I rozstříhaný papír může být vyznáním lásky » | Kdo je to Mimoň. » | Když se sny stávají skutečností » | Mýdlová bublina » | Tři otázky českého venkova » | Vánoční Anděl » | Když zastavíš čas...stojí zato žít »

Dvojí svět aneb příběh brejlovce bez brejlí

O víkendu jsem mířil na Moravu. Mám rád podzim, zejména to nízko svítíci slunce do barevných stromů. Jediné co podzimu neodpustím jsou krácené dny. To pak sednu na bus, vyrazím z Prahy a všude tma. Vždy si kupuji místenku k oknu. Potřebuji mít kontak s okolím, potřebuji vidět z uzavřeného busu ten prostor okolo, ale po tmě? S hrůzou vždy zjistím, že za tmavým sklem naleznu tak akorát velice známou postavu, která se na mě přiblble dívá a zrcadlově opakuje každý můj pohyb. Ano jsem to já. Nic nedokáže byt horší, než se čtyři a půl hodiny dívat na sebe. Jistě, existují jedinci, kterým stačí zrcadlo a v tom mají celý svůj svět. Viděl jsem to v některých klubech. To si ti lidé stoupnou před zrcadlo a tančí, tančí sami se sebou a obdivují své pohyby, obdivují své tělo, obdivují svou krásu, dají si drink a pak jdou domů. Spokojeni, jak si dnes báječně rozuměli se zrcadlem. A to zrcadlo jim vždy rádo ukáže přesně to, co chtějí vidět:o)

Jenže já se nedokážu na sebe dívat čtyři a pul hodiny. To raději sundám brýle a nevidím nic:o) No ono to tak zase úplně pravda není. Přece jen něco vidím. To potom ten pohled na svět je úplně jiný. Blíží se město a z okna jde vidět stovky světel pouličního osvětlení. Jenže bez brýli a ve tmě nejdou vidět sloupky a tak jediné, co mé oči vnímají, jsou jen světla zářící jan tak, nazdařbůh. K nim se pak přidávají různobarevné světelné body na fasádách domů. A najednou máš výjev naplněný tisice světelných bodů nejasných obrysů zavěšených do vzduchoprotoru. Působí to kouzelným dojmem a v takové chvíli jsem ochoten připustit, že mít špatné oči může přinést velmi příjemné zážitky.

Jenže to nemůžu počítat mnoho jiných příběhů, kde figurují mé brýle. Jsem postrach pro brýle. Rok co rok se opakuje situace, kde figuruji já, mé brýle a vlemi nešťastná náhoda, jako je nechtěně rozšlápnuté brýle na tanečním parketu, nechtěně rozšlápnuté brýle na uměle vytvořeném skokanském můstku v cetru neznámého italského městečka apodobně. To pak několik dní jsem poloslepý a vyžívám se v komických situacích, kdy jde někdo proti mě a mává a já mávám taky, ačkoliv nevím o koho se jedná, a pak ten člověk promluví a já zjistím, že tento hlas neznám, no taky abych ho znal, když ten člověk mává na úplně jinou osobu než na mě a projde kolem mne v úžasu, že se našel někdo tak pitomý, že mu taky mává a on ho vůbec nezná. Či jsem vyzván abych ve společnosti dalších lidí pozoroval zvláštní přírodní úkaz a já soustředěně zírám, pobrukuju jaká je to nádhera, ale vidím naprosto prd, což se provalí ve chvíli, kdy pochválím domělé kačeny na vodní hladině, zatímco všichni upírají zraky na nedalekou louku, pozorujíce stádo vysoké.

To jsem se tomu vždy dokázel zasmát. Jen jednou mě přešel smích. Bez brýlí jsme hledal v centru Prahy optiku, kde bych byl vyšetřen a směl koupit nové brýle. Jenže zkus si něco najít v centru Prahy, když vidíš kulové. Tisíce cedulí, tisíce nápisů, které nejde přečíst. Optiku jsem minul několikrát, aniž bych si ji všimnul. Když uvidíš zoufalého človíčka, který i k té největší ceduli přistupuje natolik blízko, jako by se sní chtěl seznámit a obejmout ji, tak věř, že se jedná o brýlovce, který hledá optiku.

Jednou jsem zašel až tak daleko, že jsem na jednom výletě pochvaloval nedalekou usedlost, jak má pěkné muškáty v oknech a zejména, jak mě oslovuje ta terasa se stolečky, které mají dokonce úplně stejnou barvu, jako nedaleko stojící kráva. Moje roplývání nad tou krásou trvalo pouze do chvíle, než mě kamarád upozornil, že to celé je kravín a ty stolečky, co popisuji jsou krávy stojící vedle sebe. Tehdy jsem se zastyděl. A víš co je na tom nejbáječnější? Na nose jsem měl své brýle:o)

Proč jsem se rozepsal o svém světe na jehož hraně jsou brýle, které buď leží nebo neleží na mém nose? Jen proto, abych ukázal, že cokoliv, co můžeme považovat za fyzickou slabost, může přinášet velmi veselé příhody. Takže abyh Tě pobavil, rozesmál. Buď veselý, to pak projasní vše okolo. Říká se, že smutný člověk je schopen pustit si plyn. Veselý člověk na plyn postaví rendlík a ukuchtí si něco šmakovního.

Takže, dorou chuť:o)

O autorovi

  • Jméno Knepa
  • Region Praha 9
  • Přátelé tvrdí, že se mnou je život šílený, prý nikdy neví, co se bude dít. Je to pravda? Nevím, zkus se se mnou zpřátelit a uvidíme:o) Jedno však vím jistě, "bez kamarádů nejsem ani já":o)
Můj profil