Mýdlová bublina
Vždycky, když se sprchuji, miluji okamžik, kdy otevřu tekuté mýdlo a lehce jej stlačím. Vyletí mýdlová bublina a já na ni koukám, jako na Boží zjevení. Pohupuje se sem a tam v páře, někdy se vleče, že je až člověk nervózní z tak pomalého pohybu, jindy poletuje, jako by chtěla okamžitě zmizet ze scény...a tu najednou udělá tiše "phonk" a je pryč.
Okamžik s mýlovou bulbinou je opravdu zvláštní. Je až úsměvné, jak si taková křehká bublina dokáže získat člověka, že se vše točí kolem ní. Zjistil jsem, že v té chvíli zpravidla zůstávám naprosto nehybný, občas se pomaloučku pohybuji, aby měla ona kouzelná bulblina prostor a nevrazila do mne, jdu ji tak říkajíc z cesty. Když jsem se o mýdlových bublinách bavil se svými přáteli, zjistil jsem, že všichni máme tendenci bubliny zachraňovat. Zvláštní. Možná pro ten pocit, že je tak křehá, a že je třeba ji darovat co nejdelší žívot a chránit ji. A možná, že právě ona vnitřní touha každého z nás něco stvořit a udržet to na živu, nás vede k tomu, že zlehka víříme vzduch, aby právě naše bublina vzlétla vzhuru, či dokonce zlehka na ni foukáme, aby pak pomaloučku padala k zemi a my měli skvělý pocit záchrany.
Tají se mi pak až dech, když se přiblíží okamžik, kdy slyším jen "phonk" a bublina je pryč. Všichni víme, že jednou bublina praskne. Přesto všimni si, že každy, kdo zírá na bublinu, zírá na ni do poslední chvíle, jakoby čekal, že tentokrát to třeba bude jinak. Myslím si, že nás na této situaci přitahuje právě ona nevědomost "kdy", kdy praskne? Je to okamžik, na který by řada lidí chtěla být připravena, ale není. A to je smyslně dráždivé, natolik strhující, že hledíme do útrob mýdlové bubliny znovu a znovu...a znovu.
Mýdlová bublina je fenomén. Je okouzlující, je duhová, je dráždivá, je nesmírně hravá a svým tvarem neskonale dokonalá. Mýdlová bublina Tě může mnohému naučit. U dětí vyolává úžas a za hlasitého křiku je bublina doprovázena na své životí pouti. Nezřídka mýdlová bublina roztáhne koutky rtů těch, kdo se na ni dívají a můžeš slyšet smích. To je nesmírně důležité, protože smích je nevětší aktivita, kterou můžeš provádět.
Vyskytne-li se v blízkosti mýdlové bubliny dospělý člověk, zpravidla ztichne, nemluví a tiše na ni hledí. Takový okamžik si přímo žádá mystické ztišení. Dělám to taky. A v té krátké chvíli jsem to jen já a bublina, ona v tichosti poletuje a míří nevyhnutelně ke svému zániku a já, pohybu zbavený, čekám, až se tak stane. Je to svět tichý, oba mlčíme. A právě tehdy hledíce v útrob bubliny se mi na jejích stěnách odrazí mé nitro. Je to jen záblesk, prchavý okamžik a tento obraz je stejně neuchopitelný, jako sama mýdlová bublina. A veř mi, že právě v tom mlčení najdeš nejhlubší výmluvnost.
A co teprve být uvnitř mýdlové bubliny a poletovat s ní, no to jde až za okraj lidské představivosti....být uvnitř musí být dokonalé. Avšak mýdlová bublina pomaloučku klesá a pak....phonk...
