Ptáci bez kapes nic nezratí
Ha vrána a vedle ní další a támhle další. Už jsou tu. Hejno sedá a já si uvědomuji, že zima už klepe na dveře. Vždycky když je vidím, vzpomenu si na studentská léta v Kroměříži a na tamní psychiatrickou léčebnu. Neboj se, nebyl jsem pacient, i když si říkám, že by mě to asi neuškodilo, jet na dovolenou na psychu. Jen si pamatuji, že v tamní velké zahradě se vzrostlými stromy se na zimu zabydlelo obrovské hejno vran a havranů a krákali tak hlasitě, až to bylo nesnesitelné. A přestože na mě tito ptácí nepůsobí příjemně, zvednulo-li se to obrovské hejno ku mrakům, stál jsem v údivu a tupě zíral k nebi. Pak vždycky přišla zima.
Ti ptáci vždycky přiletí a neztratí se. To mě vždy fascinovalo. Vůbec ptáci mají tu výhodu, že nemají žádné kapsy a tedy hafo věcí a serepetiček, které se strašně rády ztrácí. s tím mám veliký problém. Občas už si říkám, že jsem to překonal a jsem důsledný a pečlivý, a pak právě s tou důslednotí a pečlivostí někde něco uložím tak, že pak ani s největším zápalem pro smysl maximální fantazie nejsem schopen danou věc najít. Když se to stane doma, svádím to na skřítka Vítka. Že nevíš kdo to je? Já taky ne, nikdy jsem ho neviděl a ani ho nejde zahlédnout. Tvrdím, že mi odnáší věci přesně z těch míst, kde jsem je přece zanechal a občas mě mate s tím, že mi je pak položí úplně jinam.
Třeba onehdá jsem hledal pásek od kalhot.Hledal jsem ho dva dny a pak se našel: o polici výše v mé knihovně, než ho obvykle já ukládám. Nechme nyní stranou, proč ukládám pásek do knihovny. Paradox je, že byl ve výši mých očí. No pod svícnem bývá největší tma...
Vždycky říkám chytrému napověz, hloupého trkni. Ovšem to pak neplatí ve chvíli, kdy opravdu něco hodně důležitého potřebuješ najít, třeba klíče, aby jsi mohl odejít z bytu, či pokoje a zamknout. To se mi stalo na vysoké na kolejích. Velice jsem pospíchal, už ani nevím kam, potřeboval jsem však odejít a zamknout pokoj. Klíče nikde. Usilovně jsem přemýšlel, kde by mohly být, když tu najednou se mi osvětlila paměť a já si vzpoměl, že byly naposledy spatřeny někde v peřině. Začal jsem ji prohmatávat, ale klíče nikde. Tak jsem s ní začal třepat, ale klíče nikde. A v takové chvíli začnou člověka napadat neuvěřitelné myšlenky a nápady. Vrtalo mě hlavou, jak se mohou klíče v takové peřině ztratit. Ta myšlenka mě natolik uchvátila, že jsem vzal jiné klíče, s vervou je hodil do peřiny, s tou pak zatřásl a jal se je hledat. Byl jsem přesvědčený, že když celý proces zopakuji pod svým drobnohledem, tak bude zřejmé, kde klíče jsou. Jenže já najednou nemohl najít ani ty druhé klíče! To mě trochu naštvalo a vhodil jsem do peřin třetí klíče, agresivně se vším zatřepal, chvíli jsem počkal a pak zahájil hledání. Klíče nikde. Tato situace mě natolik překvapila, že dnes ani už neumím říci, jak jsem své klíče našel. Nějak jistě ano, protože jsem pak z pokoje odešel a za sebou zamknul. Jenže o ta překvapení tu jde předvším.
Ztráta věcí u mne vždy vyústí ve velká překvapení. A často pobaví. Před pár dny jsem ztratil mobil. Kupodivu jsem nezačal ihned blokovat SIM a shánět nový telefon, nezačal jsem naříkat nad ztracenými kontakty, které chci už léta přepsat na kus papíru, práve pro takové případy, ale nějak nejsem schopen, protože již dopředu předpokládám, že ztratit takový papír s kontakty na všechny mé kamarády je daleko lehčí, než ztratit mobil. Matador zvyklý na ztráty věcí pak vyčkává nějakou dobu, která se vznačuje občasnou touhou ztracenou věc opět najít a tu podpoří aktivním hledáním a tu zase jen přemýšlením o významu ztracené věci a tu sněním o chvíli, kdy se ztracená věc nalezne. Tak přesně tohle jsem dělal několik dní. Nutno podotknout, že jsem ho "nutně" potřeboval pro vyřízení bankovních operací i několika hovorů. A mám radu: Vždy zachovat klidnou hlavu. Postupně jsem prohledával svůj pokoj a po několika dnech slavil úspěch. Mobil se našel, zlehka schovaný pod bílým kancelářským papírem a já se radoval jak malé dítě. Možná Ti to přijde obyčejné, ale mé překvapení spočívalo v tom, že na takové místo bych já přece nikdy svůj mobil neuložil a přesto tomu bylo tak.
To samé se dělo včera. Zalíval jsem kytky v bytě a k tomu užívám PET láhev s odstátou vodou. Květyny si už užívaly vodní výživy, když tu najednou se ztratil vršek. Hledal jsem všude a ne a ne jej najít. Jaké pak bylo mé překvapení, když jsem ho objevil na jedné ze skříní, na které ale žádné květiny nejsou. Měl jsem takovou radost, že jsem veřejně a nahlas ocenil důvtip hledaného vršku v jeho rozdomilé poloze.
A vůbec nejkrásnější je, když se ztratím celý já. Onehdá jdu takhle centrem Prahy, vychutnávám večerní svěžest přízemního ozónu, rozsvícené lampy pouličního osvětlení a mraky turistů. Od těch jsem se rozhodl držet trošku dál, tak dál, až jsem stál v neznámé uličce úplně sám. Zvedl jsem hlavu od rozepsané sms a velice krásně jsem se podivoval, kde to jsem. Taková chvilka se totiž musí umět vychutnat. Hluboce jsem se pak zamyslel a příjemně bloudil Prahou ještě pár minut.
No ale pokud se nechceš ztrácet, pak doporučuji to, co jsme jednou udělali s kamarádkou. Kráčeli jsme po turistické značce, neznámá cesta a najednou bum, nevěděli jsme, kde jsme. Řešení bylo prosté, vzali jsme si turistickou značku sebou a po celou další zlouhavou a klikatou cestu jsme nesešli ze značky ani o krok, i když ta, co jsme si ji nesli, byla na dlouho dobu jedinná, kterou jsme viděli:o)
Takže z toho všeho jsem dospěl k tomu, že čím důsledněji a promyšleněji se snažím se svými věcmi nakládat, tím účiněji mě může postihnout náhoda. Proto je podle mého názoru potřebné míti pozitivní přístup. Prskat a vztekat se, že se něco někde ztratilo je snadné, pak ale případný nález ani nepotěší a už vůbec vědomí toho, že ten kdo prská a vzteká se, sám za ztrátu nese odpovědnost. A já tvrdím, že ztrácet věci je výsada, je to něco, co se dá neskutečně krásně prožívat. Ono prožitek totiž není to, co se ti stane, ale je to to, jak naložíš s tím, co se ti stane. A to je sakra rozdíl:o)
Chudáci ptáci, nemají kapsy plné věcí, které by mohli rozkošně ztrácet a nalézat.
PS: právě hledám vizitkář a už jsem plný zvědavosti, kdepak se najde. Očekávám, že pak ten prožitek nálezu bude úžasný požitek:o)
