Temnota
Je tma, miluji tmu
Plížím se tiše tmou
A já jsem skryt.
Miluji tmu,
Je to má tvář
Hledím před sebe a nemám strach.
Nikdo na mě neukazuje prstem,
Nikdo mě nevidí.
Jsem skryt v moři tmy
A jsem šťastny,
Mám svůj klid.
Míjí mě šedý stín,
Zastavil se, otočil se ke mně
Óten děs!
Tvář bez života
Tělo bez duše.
Upřeně hledí vpřed.
Odvracím se od něj
A prchám pryč!
Proč zastavil se
A ukázal mi svou tvář?!
Prchám tmou
Chci pryč, avšak tma je všude.
Zpomaluji krok
Těžce oddychuji.
Kolem proudí šedé stíny
Ach Bože, vždyť to zase tvář bez života
A tělo bez duše.
Upírají na mě zrak
Já nevím, co se děje,
Ale mám z nich velký strach.
Klopím oči a snažím se jít dál
Tatam jsou šedé stíny
Teď místo nich přede mnou stojí duše brak.
Hledíme na sebe
Stojí tu přede mnou,
Vztahuje své hnáty
A úpěnlivě prosí: „Zachraň mě“
Z jeho očí krutá bolest srší,
Slza utrpení, mé srdce se svírá.
Jeho pohled mě mrazí,
Jímá mě děs.
Cítím jak život z něho prchá.
Nohama kope
Rukama mává,
Není nikoho, kdo by mu pomohl.
Je tu sám.
Hledí na mě a v očích děs.
Poslední škubnutí
Poslední tep.
Život už v něm nemá místo,
Kvapem prchnul pryč.
Stojím tu nad ním
Nad tělem bez duše
Nad tváří bez života
Nad očima v nichž utopen je světa děs.
Samota mu byla vrahem
V tom temném světě plném tmy.
Hledím na něj
A tu mou myslí projel ostrý nůž.
Srdce se mi sevřelo,
Vzduch zhoustl
A já zalapal po dechu.
Ona myšlenka jak zhoubný červ,
Zavrtává se hloub a hloub,
Rozhryzává mou mysl.
Ne to není pravda!
Snad zešílel jsem
Snad je to jen sen
Avšak pravda je mi osudná.
Já stál tu nad sebou,
Ta mrtvola, to jsem já.
Tvář bez života,
Tělo bez duše.
Stojím tam v tom světě tmy
A hledím na sebe.
Chtěl jsem být sám,
Chtěl jsem mít klid.
Utekl jsem do světa tmy,
Kde každá tvář jak druhá je,
Mění se v šedý stín.
Avšak bolest Tě provází,
Jsi tam pak sám.
