Nějakým záhadným způsobem jsem se dostala k debordelizaci hudbotéky. Můj milovaný Santana zapřičinil, že jsem se o dvacet sekund později přistihla, kterak poskakuji po pokoji a pak písnička přestala. Trochu jsem se uklidnila a láskyplně začala oprašovat svá CD.

V tom jsem objevila TO CD! Italské zamilované hity! Trikolora v zářivých barvách jak černobyl. Sakra! Kde se to tu vzalo?! Prvních dvacet minut jsem marně vzpomínala, kdy jsem byla dostatečně otrávena alkoholem, abych něco podobného koupila byt i za pět korun v levných knihách coby podložku pod pití. Dokonce jsem si ani nevzpomněla, že bych dostala méně sofistikovaný dárek od svých přátel, jež mě občas rádi obdárovavají snad pečlivě vybranými kýči. Nic. Nevzpomněla jsem si.

Po druhém šálku rumu s čajem (nešlo než nezačít takhle brzo z rána) jsem se odhodlala pustit si to CD. Tož, južanská horká krev. Santana už  mě přenes někam k jihoamerickému pobřeží tož proč se nepředstavit třeba někde v Itálii...

S trochou respektu jsem CD zasunula do přehrávače. Jako první na pořadí bylo Ti Amo. Že tenhle název nevěstí nic dobrého už v češtině potvrdila jeho italská verze. Sotva se rozezněly první tóny, do jižních moří jsem se opravdu duchem přenesla.

Jen jsem si nepředstavila jak se procházím po značkových výprodejích s nějakým fešným italem a pak si pojídáme pizzu obdivujeme renesanční Florencii zatímco on mi recituje Petrarchu /vzhledem k mé neznalosti italštiny by vyšlo nastejno kdyby mi recitoval básničky typu Šel dědeček na zahrádku natrhat si šnytlik..., ale i lež může být občas fajn/, ale viděla jsem se na pláži v Bibione, kolem mě bylo dvacet lehátek s opocenými Milunami a Jardy, kteří s kapesníčkem na hlavě místo čepky tahají z termotašky jednoho lahváča za druhým a sdělujou babkám a dědkům vedle jak brzo choděj na pláž aby si dali dobře ručník...

Cukla jsem vyděšeně sebou! Sakra! Mami! Cos to zase koupila! Nebo žeby se jednalo o boží trest, že jsem se neukájela vzpomínkami na českého Petra Voltra, kterak mi čte mého milovaného Nezvala, popíjíme spolu Adraku a kouříme vodárnu a posloucháme Glenna Mulera? V tom případě Petře promiň, omlouvám se, už nikdy na nikoho jiného nepomyslím. Snad :)