Nesnáším dementní hlášky a to z celého srdce. Třeba když se mě někdo zeptá proč jsem tak smutná, ať se usměju. V danou chvíli mi začne stoupat krevní tlak a mám chuť dotyčnému vysvětlit že to že nemám hubu od ucha k uchu nemusí nutně znamenat, že propadám velké depresi. Jenom jsem prostě málo mentálně postižená, na to abych byla pořád vysmátá.
Taky nesnáším důchodce, kteří v sobě zpozorovali na staré roky reinkarnaci krysy, která si musí memomocí urvat s života co nejvíc. Takže při pokusu o nákup kolik krát málem dostanu holí apod.Milí senioři, nemůžeme vás respekovat a mít k vám úctu když se chováte naprosto uboze...