Nesnáším menstruaci, krámy nebo jak různě se to ještě dánazvat. Když to přijde, je to hrozné – bolí břicho a celá jsem tak nějak rozlámaná a když to ne a ne přijít mám chuť pořídit si kravatu, která visí směrem nahoru a má provazově smyčkový motiv. Nehledě na to, že mojí hlavouv tu chvíli proudí ty nejděsivější scénáře.

Vím, že si nemám na co stěžovat, protože jsem se narodila do 21. století, kdy existují takové vynálezy jako jsou brufen, tampony, pidivložky, parfemované vložky… Dokonce ani nepatřímmezi slečny, dámy, či ženy, které by trpěly nejhoršími menstruačními bolestmi,ale každý měsíc v tomhle období se cítím neskutečně ukřivděně, užírám se odvěkou a už klišoidní otázkou: Proč sakra tohle nepotkává i mužskou částpopulace.

Toužím se stát chlapem. Vidím v tom výhody, žádná menstruacecelý život, když bych v hromadné dopravě udělala nějakou hloupost, všichniby to brali jako samozřejmost, taky jako ubrekánek bych se nemusela alibistickyna svou slabost vymlouvat na své jedináčství prostě by to bylo bráno jako součást mýho pohlaví, dokonce by byla více akceptovatelná neskutečná vloha probordelářství, na holení bych měla jenom obličej a podpaží, které si stejně holím teď v létě každý den. Kdybych uměla pořádně vařit, byla bych ještěza hvězdu a víc žádaná, taky kdybych do sebe za večer naklopila pět panáků,vyhulila pakl cigaret a dala si na to čtyři piva sice bych byla i takpřirovnaná k určitému živočišnému druhu, který se používá k výrobě klobás,jelit a většiny masných výrobků, ale byla bych tak nějak víc společenskypřijatelná. Taky bych byla víc opečovávaná ačkoli bych byla nucená nadávat, žeženský to maj lehčí a jak chlapi pro ně všechno udělaj ačkoliv by to byla mojechyba že se nechám využívat. Nehledě na to, že moje šílenost by taky byla víceomluvitelná.

Proč sem se narodila jako ženská? No a je to tu zase znovu –moje menstruační otázka.

Jinak hledám brigádu, včera jsem se takhle na sháněníbrigády vydala na přehradu. Taková budka, výhled sice ne na vodu, ale napolonahé fešáky a naprostá letní idylka. Poslali mě za šéfem. V jehokanceláři jsem si připadala jako někde v kazachstánu. Zakouřené prostory,přesluhující komunistický nábytek a mafiánský vekslák, který mi lámanoučeštinou vysvětloval proč na stánek potřebuje na čepování někoho se zkušenostmis točením piva. Při představě, jak tahám z ukrajinců svojí mzdu jsemraději začala tvrdit že pivo točit neumím a šla zeolit na přehradu, pak se tamviděla s Alen a daly jsme si pivo a koupila jsem si uzené chobotnice aAlen měla strach o můj vkus a pychickou pohodu.