Před časem jsem dostala kuchařku po babičce z roku 1920. Nadšeně jsem se vrhla vstříc novým kuchařským zítřkům. Dovol mi tedy drahá čtenářko, drahý čtenáři podělit se s tebou o své dnes nabyté zkušenosti.

Kuchařka praví:

Mladá čistá slepice od předešlého dne zabitá (je lepší může-li si 2-3 dny zaležet.) rozseká se na menší porce, každý kousek se zvlášť kolem dokola posolí, málo posype sladkou paprikou, vloží na rozpálený omastek na němž jsme zpěnily na koláčky cibuli, máme-li jedno rozrkáj. červené jablíčko rajské, zprudka se zapeče a při podlévání do měkka zdusí, šťáva musí být hnědá, pak se zakvedlá 1/2 l dobré kys. smetany s moukou 4 lžíce, dle pottřeby přisolí. K ní dušená řýže neb brambory.

Ruměnka vaří:

Slepici jsem ponechala svému osudu u matičky ve Starém Městě a rozkrájela na kousky kuřecí prso od řezníka na náměstí. Řeznice mi odpřísáhla, že kuřata berou z Jablůnkova a že dioxinového pozdravu z Německa se bát nemusím. Řeznice je osoba, jíž je třeba ve vlastním zájmu věřit a usmívat se na ní. Navíc se mi nestalo, že bych u nich koupila jiné než kvalitní maso. Takže snad není důvod k obavám. 

Maso jsem nakrájela kostičky a jiné tomu podobné tvary, vložila do malé misky, posolila, zalila paprikovým olejem, posypala sladkou paprikou a nechala několik hodin naložené v ledničce. V mezičase jsem se vydala do obchodu pro zakysanou smetanu. Koupila jsem 12% v kelímku spolu s jinými zbytnými nezbytnostmi.

Problém nastal, když jsem chtěla určit, co je koláček cibule. Od včera mi zbyla půlka malé cibule, proto jsem se rozhodla, že ať už je koláček co chce, já tam hodím tu půlku. Do kastrolu jsem tedy nalila ten laciný olivový olej, který se doma kdesi objevil, chutná jako slunečnicový a mi je líto ho vyhodit když je dobrej má ještě tři roky trvanlivost. Přidala jsem naložené kuřecí maso, dvě rajčata a misku od masa vypláchla vodou, kterou jsem zalila směs v kastrolu.

Po uplynutí příslušné doby jsem se chopila kelímku se zakysanou smetanu. Protože bio zakysanou smetanu jednouše neznám, rozhodla jsem se, že dvě lžíce na mnou vařené množství (dvě porce) musí stačit a nemýlila jsem se. Jenže problém byl v tom, že jakmile jsem směs mouky a zakysané smetany vmíchala do dušených rajčat a masa, udělaly se mi knedlíčky. Finsky jsem zaklela (perkele = k čertu =zní to jako do prdele akorát to je slušnější a člověk působí osvíceně), vybrala kousky kuřecího masa, popadla ponorný mixér a pohromu zpacifikovala. Po zásahu, za který by se nemusela stydět ani paní Rettigová (ikdyž ta by se asi styděla) jsem maso vrátila zpět.  Poté jsem vzala lžičku a na dezertní talíř si nalila omáčku. Velmi mi chutnala, proto jsem celý proces opakovala tři krát. Jako přílohu jsem si zvolila brambory, naškrábala, osolila a ve vodě uvařila. No a teď tady těžce oddychuju po velmi vydatném a ještě více dobrém obědě.