Dneska jsem měla zkoušku ze sociální komunikace a taxem si tak někdy vpátek řekla že bych se na to i vyfikla. Že ze mě bude KOC k nakousnutí.Od kamarádky jsem si půjčila bílou halenku a pádila jsem na intr si vyzkoušet jakže budu vypadat.  To že realita se bude mírně lišit od mých přestav jsem si uvědomila ve chvíli, kdy jsem se soukalanásilím do kalhot. Když jsem vylezla na chodbu před zrcadlo bylo mi dopláče. K nakousnutí jsem nebyla já byla rovnou k sežrání! Vypadala jsemjako ten párek v rohlíku, který jsem měla pár hodin před tím.
A taxem pak tak se slzičkou v oku zabědovala že sem se nenarodila zaprvní republiky nebo někdy v baroku. Jó lidi, já bych měla postavunaprosto ideální. Ne tyhlety dnešní tupý trendy, který maj rády ženskýco vypadaj jako koncentrák made :(

A taky jsem si vzpomněla na Losi, když jsem se dívala na spolužáky, jak říkala že nechápe proč někteří zveřejnujou fotky, který absolutně ostatním nemůžou nic říkat. Ještě holka neviděla fotky na našich středoškolních spolužácích. Dvě rozmazané fotky z koncertu support lesbians. Chválím anonymního spolužáka/spolužačku že se vydala/vydal za kulturou ale on zase není takový problém se kouknout na fotky na jejich webu. Nebo fotka moje mamka před hotelem, můj tatka o pár metrů dál. Chválím svou exkolegyni za její výborné vztahy s rodiči, ale opravdu je nutné chlubit všemi příslušníky rodiny na rodinné dovolené? Myslím, že by bohatě vystačila fotka já na dovolené s rodinou. Nebo třeba - další - můj přítel na šedesát způsobů a moje nejlepší kamarádka na stodvacet. Nestačilo by to tak dva krát. Stejně ani jednoho z nich neznáme... Jo, zamilovanost je pěkná, sama ji momentálně tak nějak nešťastně platonicky prožívám ale otravuju s tím jenom svoje dvě kolegyně, který ho znaj a na požádání obvykle zmlknu...