V mém životě se mi stává čas od času pozoruhodná věc: lidé si patrně o mě myslí, že jsem vědma. Díky vehemenci, se kterou se přede mnou nafukují, protože nemám ponětí o běžných činostech jejich dnů a odmítavému postoji ke větě: "Víš, ale já můžu vědět jen to, co mi řekneš a když mi to neřekneš opravdu si to z paty nevycucám." mám pocit, že mi věští nadpřirozené schopnosti.

Dnes, půl hodiny potom, co jsem vyplnila požadované informace pro statistický úřad je na čase, abych se podělila o pravdu i s vámi: NEJSEM VĚDMA! Neumím číst myšlenky, nechci umět číst myšlenky, neumím věštit budoucnost (s vyjímky logicky nadcházejících věcí či událostí - ožeru se =budu mít kocovinu, venku je hnusně =asi bude pršet...) a co vás trápí z karet nevyčtu a horoskopy jsou podle mě naprosté hlouposti. Takže například: Když mi neřeknete, že máte v práci problémy, já neznám nikoho z vašich kolegyň a kolegů a měsíc se nevidíme - OPRAVDU nevím, že máte v práci problémy.

Ostatně, přiznám i svou sobeckost, která navazuje na již zmíněné - mám dostatek osobních problémů - umět tedy číst z karet a být tedy vědmou - raději si vyvěštím, jak pomoci sama sobě.

Vím, že ačkoli člověk své sdělení napíše sebejednoušeji - vždy se najde někdo, kdo ho nepochopí. Z vlastní zkušenosti vím, že když někomu napíšete čekej na Hlavasu, na schodech, před hlavním vchodem - pochopí to, jako stůj u toho vedlejšího, který je bez schodů. No, každopádně! Jestli jste nepochopili, co jsem v předchozím odstavci napsala, zavolejte mi - pokusím se vám to vysvětlit a jestli ani to nepomůže, polibte mi šos!