Přiznám se, že hokej mě nezajímá. Nudí mě a tak nějak celkově nejsem naladěná na vlnu: budu ze sprtovce dělat boha. Vlastně jsem pořád nepochopila dvě věci. Popularizování sportovců a nadbytečnou lásku ke zvířatům. 

Mám kamaráda, je úžasnou, intelektuální, renesanční, nadanou bytostí. Mám kamarádku, je symbolem ženství, je obětavá a je typem osoby, na kterou se můžete spolehnout a věřit jí. Mám kamaráda, je to člověk, kterému můžu říct cokoli, je pomyslným přístavem pro moji duši a umí mi vynadat, když zas páchám nějakou volovinu. Mám kamarádku, která má dvě děti - je to starostlivá matka, která v životě má víc smůlu, než štěstí, při výchově dětí porušuje veškeré fyzikální zákony a je snad na pěti místech najednou, je moudrá a vždycky si umí poradit. 

Jasně, třeba ti pánové byli taky úžasní, nadaní lidé. Třeba je někdo měl rád a obdivoval.  Já osobně si myslím, že sportovci jsou zbytečně popularizovaní. Pojďme raději ocenit své blízké, lidi, kteří pečou chleba, vědce, optičky...