Na políčku v jetelíčku, tam, kde potok pramení... Vtipná a fajn písnička, pokud zrovnat neřve z mobilu na celé kolo a budí ze sna. Načež následuje existenční boj, jež pro mě samotnou je jako Bitva u Slavkova. Po bitvě, kdy postel s peřinou je děsivé přesile vyhraju. Vyzombím se z postele a krokem opilce doloudám k záchodu. Pak opačným směrem ke koupelně, kde na mě vybafne příšerka z něčeho, čemu se říká zrcadlo. Umeju obličej,  umeju zuby. Jdu si udělat ovesnou kaši a bílej čaj.
Všechno mi zatím nakrásně chladne a nabývá a já si dávám obličej na xicht, žehlím háro a vyrážím nasnídat se do kuchyně. Nasnídám se. Vyrážím ke kuchyňské lince, udělat si svačinku. Udělám si svačinku.
A poberu celej ansábl svých manátek se kterejma vylítám ze dveří, ze schodů. Vyběhnu si takle na ulici a šinu si to kolem popelářskejch aut a davů řítících se ke Svoboďáku.