Seděly jsme takhle ve stejkáči s mojí drahou Alenkou alias Doorsis a Evičkou knihovnicí, třetí pivo se přihlásilo o slovo a my tam jako klasicky začaly rozebírat různý prasárny a zjistily nezávisle na sobě že máme širokospektrárlní mužské obecentstvo. A pak jsme se rozhodly, že budeme platit. Ti kdo ještě stejkáč nezažili netuší, že obsluha bývá často neurotická a že dovolat se jí je kolik krát heroický výkon. Chtěly jsme platit. Mávám na číšníka-nic. Zvednu účet a jím vlaji ve větru-nic. Vlaji nápadně nejen účtem ale pomalu už i sebou a číšník na mě: Už jdu za tebou. chvilka šoku, číšník přišel, spočítal částku, podávala jsem mu vyřčenou sumu, usmála se a odvětila : tady to máš číšník: vem si zpátky kotě - já: to je dobrý brouku, nech si to jako tringelt.

Holky byly v křečích.

A já si vzpomněla že tohle se mi nestalo poprvé. Už jsem jednou měla obdobný vztah před rockem, dvěma se zubařkou, kdy mi začala na férovku tykat a řekla mi ať si lehnu. no a já ji s úsměvem odvětila: dobrý, však mě vyvrtej jak uznáš za vhodné. Ty to máš vystudované, hlavně si dej záležet a buď něžná. Zubařka tenkrát byla celkem uleklá a tak jsem ji vysvětlila že ona mi nabídla přátelské tykání tak jsem to přijala. No a od té doby jsme měly takový přátelský vztah což je se zubařkou celkem fine akorát kde je jí dneska konec netuším :)

Taky se ještě občas stávám svěřovatelskou vrbou některých pokladních, kdy mi povykládaj jak je to dneska štve. Na jejich pozdrav Dobrý den totiž kolik krát odpovídám:Aby byl. :)  Kolik krát mě pochválej i za slušný vychování že řeknu někdy děkuji a prosím. Jo jo, kdyby věděli, že  ten nevinnej výraz není ztělestnění čistého ducha ale jen a jen prozaicky kocovina.

Nic konec vylejvání mojí choré mysli. 

Fičím se oblíct a na zelňák a pak k volbám, kde bude houba, tak ať mi to sekne :)

Pac a pusu vaše Rumová víla