Seděla jsem takhle ve vlaku a ve svinově přistoupil mladý pár. On vypadal jako takový medvídek, zarostlý a kulaťoučký a ona nevinná panenka. Na zem si postavili od maminky pečlivě nabalené tašky se surovinami a chystali se je konzumovat. 
Miláčinku, spapáš si ten chlebíček? Ozvalo se z úst toho mladíka. Měla jsem pocit, že halucinuji. Mladík ani nejevil známky humoru. O něco později jsem jen hořce litovala, že jsem si nevzala sebou sluchátka a nemůžu pokračovat. Ty zdrobněliny se opakovaly a to v horší míře. A já se zamyslela. Proč dvacetiletí lidé, vysokoškolsky vzdělávaní potřebuji infatilně žvachtlat jako pětileté děti. Neříkám, že jsem nikdy zdrobnělinu nepoužila a občas mi nějaká neuteče z úst, ale proboha jak může být sexy žvachtlající chlap.
Sice je pravda že já s mým estetickým vkusem zástupem tragédů nemám právo moc moralizovat, ale...
Taky jsem na libimseti objevila profil týpka. Strašně pěkný, ale píše tam jak umí fotit a jak se věnuje umění. Takové vychvalování mi příjde až kýčovité. Nevím, jestli je to společností ve které se nacházím, ale tak nějak mi příjde přirozené, že si občas omrknu nějakou uměleckou výstavu, že občas zajdu do divadla, že si občas přečtu nějakou knihu, nebo že občas mrknu na nějaký film který není zrovna hollywoodským trhákem...