Jak tak potkávám lidi ze svého dětsví pomalu ale jistě zjišťuju že jsem byla pěkně agresivní spratek. Takže bych se ráda všem, které jsem kdy škrábla, zarazila jim kružítko do prd... či jim jinak ublížila omluvila - sorry děcka, ale když jste viděli jaký dementík jsem něměli jste mě srát :p
Taky se omlouvám všem za našeho již dávno zesnulého jezevčíka Jeffa, jež vstoupil do dějin Starého Města, jako největší trhač jelikož ho každý měl různé končetině. Na svoji obhajobu si dovolím podotknout, že jako šesti leté dítě jsem opravdu nemohla být zkušeným instruktorem na výcvik psů :)
Omlouvám se Lucii Fukalové, za to že chuděrka vždycky při našich hrách utrpěla pomalu nějaké zranění(ikdyž byla silnější než já a ne dycky to přešla mírem, ale po těch letech bych si sama v některých okamžicích dala přes hubu daleko víc, takže ji vlastně děkuju:) a děkuju ji tímhle za to že mi do víceméně patnácti byla něco jako segrou.
Omlouvám se všem jež jsem týrala v době své ranné puberty týrala nepřebernými znalostmi o skupině Lunetic, jejich obrázky, svým sběrovým sešítkem, nebo tím nejhorším - prozpěvovaním jejich písní. Omluvou budiž mi, že člověk si v tomhle věku prostě hledá nějakej vzor a že to je část určitýho vývojovýho stádia.