Na modravém nebi poletovaly jemné bílé chomáčky mraků a slunce zářilo tak jasně, jako snad ještě nikdy.
Byl to den jako stvořený pro zcela výjmečnou akci, ať už díky své kráse, nebo kvůli významnému datu,
30. dubna.
Právě tento den si vybraly tři nerozlučné přítelkyně, aby oslavily své setkání před mnoha lety a také svátek, kterému staří Kaltové říkali Beltaine. Beltain je jeden ze dvou nejdůležitějších svátků kola roku, jehož mýtický význam je velmi prostý. Ve své podstatě znamená oslavu všudepřítomné vitílní síly, která tepe v žilách tohoto světa - síly, která prostupuje vším a všemu dává život, která pohybuje se rychlostí větru a žhne silou neuhasitelného ohně; síly, která šumí jako voda ve všech věcech a která oživuje zemskou hmotu a žene ji vpřed po spirále evoluce. Je to ona síla, která je mužem i ženou, světlem i tmou. Tato síla je spojením protikladů a přitahuje je k sobě do čiré jednoty.Je to tato síla, která je podstatou sexuálních pudů a která vzniká spojením opačných pohlaví.Z tohoto důvodu se na Beltain oslavuje svatba Boha a Bohyně, kteří jsou od této chvíle spojeni a svázáni jeden s druhým.Tuto slavnost ovládá božstvo slunečního ohně známé pod různými jmény: Balo, Bel, Belenos Baladur, je zároveň oslavou všech bohů růstu a plodnosti. Posvátnou barvou slavnosti je bílá. Tento čas včetně předvečera 1. května a Valpružiny noci, je čas magický, kdy se pálí ohně. Oslava je spojena se zábavou a veselím a je oslavou nadcházejícího léta. Magický den a magická noc, noc čarodějnic.
„Tak jak to uděláme? A koho pozveme sestřičky?" zeptala se Merenit vážně.
„Já bych to nějak moc nehrotila." zkonstatovala Orlana měkce. „Pozveme ty, kteří jsou našemu srdci nejblíže, ty, které milujeme a kteří milují nás. To bude jen správné, nemyslíte?"
„Takže Pytiona s Laivinëou, Luitgardiena, Indil a Mahtatia, Cúnu, Itineris, Elfíka, Alassëona s Írimë, Rumose a Eressiel , Sarda s Pityí, Mahtaitona a Sardë, Erumaxë, Erunnoa s Sardëiel, a koho ještě? Napadá vás někdo?" řekla Raaina.
„No jistě, Alcinëa a Cemmótara, na ty nesmíme zapomenout! A na Alciellë a jejího Eruvëa." vzpomněla si Merenit okamžitě. „Ale nemyslím že by bylo vhodné říkat jim že je to náš vlastní svátek. Víte co si většina lidí myslí o magii."
„To je pravda." přitakala Orlana vážně. „Řekneme jen část naší pravdy, to nebude lež. Povíme jim, že je to oslava našeho setkání, našeho přátelství. Nic víc."
„Stane se."
Oslava se konala na hřišti, v zapůjčeném přísálí. Děvčata to tam krásně vyzdobila, snažily se, aby to vypadalo jako pohádkový svět, ale největší důraz se podvědomě snažily klást na jednotlivé magické živly, Zemi, Oheň, Vodu a Vzduch.
Když se začali scházet hosté, všichni podle pravidel v magických kostýmech, Raaina se musela chtě nechtě usmát.
„Všichni přišli." proletělo jí hlavou. „A každý z nich podvědomě tuší, že tohle není obyčejná párty. Vědí co je za den. Ale pochybuji že si jej spojí s magií. No co, nebudu přemýšlet o tom co by měli vědět a co ne. Je čas slavit."
Nasadila svůj univerzální úsměv a řekla :„Vítám vás tady. Ráda vás vidím. Je čas se bavit a zapomenout na svět venku!"
„Ano!" volali všichni a akce se rozběhla na plné obrátky.
„Raaino co je ti?" Merenit položila sestře ruku na rameno.
„Nic sestřičko."
„Vypadáš ustaraně. Poznám to." řekla dívka. „Tak povídej, co se stalo?"
Raaina potřásla hlavou a vzdychla : „To kdybych věděla. Mám jenom hodně divný pocit. Jako by se blížilo něco zlého, hodně zlého...Rozmístily jste s Orlanou kolem budovy ty ochranné krystaly jak jsem po vás chtěla?"
Orlana se k nim lehce a nenápadně přitočila.
„Jistě že, krystaly jsou na svých místech, přesně jak jsi nám řekla. Víme že tvoje předtuchy nesmíme podceňovat." pravila.
„Myslíte že se něco stane?" dodala a v jejím hlase zazněla stopa strachu.
„Myslím že se nestane nic. Ale lepší když jsme připravené." usmála se Raaina konejšivě. „Zlé síly nás nemají zrovna v lásce, jistě, ale dnešní den by byl pro jejich útok nevhodný, je den magie kdy jsme silnější než obvykle. Byla by to sebevražda."
„Jak pro koho." namítla Merenit vážně. „Jsou takoví, kteří se můžou odvážit zaútočit kdykoli, za jakýchkoli okolností. A tahle párty by se jim taky hodila do plánů. Je tady spousta lidí na kterých nám záleží. Spousta potencionálních cílů."
„Nestraš." řekla Raaina ostře. „Třeba se všechny pleteme a magie nám zastřela smysly. Hlavně žádnou paniku. To je to poslední co potřebujeme."
Pytion s Luitgardienem se přitočili k rokující trojici.
„Co to tady kujete za pikle? A bez nás?"
Orlana se zasmála.
„Jenom si povídáme, vzpomínáme." ozvala se Merenit a po straně pohlédla na sestry. „Je to už dvanáct let co jsme všechyn tři spolu. A za takovou dobu se nashromáždí spousta vzpomínek, které je třeba oživit."
„Tak to bychom se mohl přidat." ozval se Alassëon. „Vzpomínek na vás má každý z nás jistě víc než dost, no ne?"
Indil a Cúna se zachichotaly s Erumaxë s Elfíkem horlivě přikývli.
„Jen se k nám připojte, tohle je společná akce." řekla Raaina vesele. „A vzpomínek není nikdy dost."
„Jistě." zasmál se Rumos. „Ale co kdybychom to vzpomínání trochu zpestřili? Máme tady spoustu neužitečných prázdných lahví, takže co to spojit s Flaškou? Kdo neřekne nějakou vzpomínku, políbí se s tím kdo naposled točil. Co?"
„Hmmm, to zní slibně." zauvažoval Cemmótar s lehkým úsměvem na tváři. „Já bych do toho šel, co vy?"
„Jasně, jdeme do toho, bude sranda."
Kupodivu byli všichni v tak dobré náladě, že to nikomu nepřišlo jako špatný nápad.
Bylo už k půlnoci, když se Raaina napřímila.
Bylo už k půlnoci, když se Raaina napřímila.
„Půjdu se trochu projít."zamumlala, ale Sardo ji chytil za ruku se slovy : „Kampak utíkáš? Jsi na řadě se vzpomínkou!"
„V tuhle chvíli si na žádnou nevzpomínám." zkonstatovala dívka a ostatní se zasmáli.
„Takže to bude polibek!" volali nadšeně. „Mahtatio, tak šup! Do toho!"
Raaina se opatrně nadechla, po straně pohlédla na Indil a viděla jak dívka ztrnula. Raaině bylo jasné že je jí nepříjemná představa, že by políbila jejího kluka přímo před ní.
„Je mi to líto parto, já končím. Vzdávám to." řekla nakonec. „Vy hrajte dál, já ale potřebuju na vzduch."
Prudce se zvedla a nedbajíce na prostesty svých přátel a znepokojené pohledy svých sester, zamířila ven.
Ach jo!" zasyčela Raaina do noci. „Proč jsem se do téhle hry pouštěla? Proč jsem se vůbec do něčeho pouštěla?! Vždyť to nemá cenu! On můj nikdy nebude!"
Dupla a zamířila na druhou stranu hřiště, která se utápěla v černé tmě prosvětlené jen slabím světlěm měsíce
v úplňku. Opřela se tváří o chladný plot a byla ráda, že až do těch míst nikdo nedohlédne ani z osvětlené místnosti.
„To snad ne..." letělo jí hlavou. „Proč jsem souhlasila s touhle akcí? Proč jsem nemohla sedět doma? Sama? Bylo by to tak mnohem lepší. Necítila bych se tak strašlivě prázdná. Osamělá. Bez života a radosti. Prostě prázdná..."
„Raaino?"
Prudce se otočila a v matném světle rozeznala světlovlasého Mahtatia, přítele Indil.
„Co ty tu děláš?" zeptala se pomalu. „Tohle není místo pro tebe. Měl by jsi se vrátit zpět do místnosti. Měl by jsi se jít bavit."
„Jo to bych rád, ale nějak mi to nejde když vím, že člověk, kterýmu dnešní večer patří, se nebaví." odpověděl vážně. „A pořád nemůžu přijít na to, proč to tak je."
Zavrtěla hlavou.
„To je složité Mahtatio."
„Já bych to určitě pochopil." řekl měkce. „Je to kvůli té Flašce? Kvůli tomu polibku?"
„Ne, s tím to nemá nic společného. No, možná že trochu." odvětila Raaina. „Ale na tom nesejde. To není tvoje starost. Tím tě nebudu zatěžovat."
Mahtation jí zlehka položil ruce na ramena.
„Chtěl bych to vědět Raaino." pravil. „Chtěl bych ti pomoct, ale když nevím o co jde, tak ti pomoct nemůžu."
„Nepotřebuju pomoct, copak to nechápeš?! Jak ti to mám ještě říct?!" skoro vykřikla. „Prosím, nech mě samotnou! Nedívej se na mě!"
„O co ti jde?!"
„Jdi prosím pryč Mahtatio! Vrať se za svou holkou a za ostatníma spokojeným spárovanýma lidma! Já se za chvilku vrátím a budu rozdávat úsměvy, budu se bavit a nikoho ani nenapadne, že je něco špatně!" řekla Raaina.
„Ale já to budu vědět a nepřestanu se ptát!" namítl světlovlasý mladík. „Tak o co jde? O spárované lidi? O to že ty jsi sama a bolí tě dívat se na jejich štěstí?"
Zavrtěla hlavou.
„Ne o to vůběc nejde." vzdychla nakonec. „Taky jsem byla spárovaná, kdysi. Ale nevyšlo to. Skončila jsem
s jizvami na těle i na duši. Od té doby jsem nedovolila žádnému klukovi aby na mně sáhl, nešlo to. Teď už je to o trochu lepší, už si můžu s přáteli zatančit ploužáka, můžu se s nimi objímat. Ale nic víc...Vždyť já už si ani nepamatuju jaký to je, někoho líbat. Někoho se dotýkat. Objímat. O to jde. Chápeš?"
„Chápu." přikývl a naklonil hlavu na stranu. „Chceš to zkusit?"
Raaina se na svého společníka překvapeně podívala.
„Zbláznil jsi se?!"
„Ne nezbláznil." ujistil ji Mahtatio vážně. „Ale jak jsem řekl, chci ti pomoct. A tohle mi přijde jako docela dobrý způsob."
„Mě to spíš přijde jako že jsi toho už moc vypil." řekla. „Nehodlám se zaplétat se zadaným klukem, i kdyby to měla být jenom malá přátelská pomoc. To není správné."
„Vážně?" udělal krok k ní a ona narazila rády do plotu. Mahtatio ji zlehka objal kolem pasu a přitiskl své rty na ty její. Raaina se nejdřív pokusila odstrčit ho, ale mladík jí to nedovolil a tak to vzdala. Zavřela oči a opětovala jeho jemný, ale hluboký polibek.
Trvalo to jen několik okamžiků. Raaina jej od sebe náhle s nadlidskou silou odtrhla a rozhlédla se. Stíny kolem zhoustly tak, že už je neprozářilo ani měsíční světlo. Po zemi směrem k nim se plazila světélkující mlha a lezavý chlad.
„Co to je?!"
„Teď se mě na nic neptej!" sykla Raaina. „Běž! Utíkej! Zpátky do místnosti!"
„A co ty?!"Mahtatio skoro vykřikl.
„Já se o sebe postarám! Tak už koukej utíkat!" řekla ostře.
Právě v té chvíli se kolem nich rozezněl tichý šepot mnoha studených hlasů, které mrazily srdce i duši. Byly to zlé hlasy, mrtvé hlasy.
Za mladíkovými zády se cosi mihlo, přišel záblesk a on vykřikl bolestí. Chytil se za paži ze které proudem tekla krev. Raaina prudce švihla rukou ze které vytryskl proud světla a šepot na okamžik ustal. Hned vzápětí se ale ozval znovu, a zněl nebezpečnějji než před chvílí. To už dívka nečekala. Chytila Mahtatia za nezraněnou paži a postrkovala ho před sebou zatímco se snažila dostat do bezpečí.
„Orlano! Merenit!"
Přiběhly obě a spolu s nimi i většina ostatních hostů na párty.
„Co se stalo?!"
„Alassëone, Cemmótare, postarejte se o něj prosím! Hodně to krvácí." řekla Raaina spěšně.
„Co se mu stalo?" Alassëon si prohlížel Mahtatiovo zranění a tvářilse znepokojeně. „Tohle jsem ještě nikdy neviděl."
„To ani já ne." přidal se Cemmótar. „Co se to tady sakra děje?!"
„Pak ti to vysvětlím, vám všem." Raaina se rozhlédla. „Ale teď na to není čas. Máme menší potíže. Z toho si ale nic nedělejte, dáme to do pořádku...Pytione, Luitgardiene, pojďte s námi vedle prosím. Hned!"
Pokračování příště...