„Ale ty jsi jen jediná.“odmítl Celeb vážně a tvrdohlavě na ni pohlédl. „A já se tě nevzdám Ariano, nevzdám!“
Obrátil se k ní zády a zamířil pryč a pak náhle zmizel. Ariana se mlčky vrátila domů a zdála se ještě smutnější než kdy dřív.
Vrátila se domů a zjistila, že jsou u nich na návštěvě Nildon s Areldonem.Porůznu vtipkovali a snažili se Arianu rozesmát, ale nemohla se smát, ne dokud tu byl Celeb.
Když na ni po chvíli pohlédli, spatřili, jak jí po bledé tváři stéká jediná slza smutku jako zářivý diamant, a po chvíli dopadla na desku stolu.
„Co se stalo?“zeptala se Nerlana znovu, jako již tolikrát, když si všimla, že něco není v pořádku.
„Nic Nerlano Helco.“usmála se Ariana smutně.
„Ne, něco se stalo.“nedala se odbít sestra a na pomoc jí v té chvíli přispěchala i druhá ze sester, Berenit : „Poznáme když se s tebou něco děje Ariano Istariel.“
„Nepotřebuješ něco?“zeptal se Nildon.Dívka se zadívala na přátele svýma smutnýma očima a tiše pravila : „Jen zahojit ránu ve svém srdci a navždy zapomenout...Berenit Failo, Nerlano Helco, proč jsem jen tehdy chodila pomoci těm dvěma elfům? Je se mnou konec. Objevila jsem v jejich říši někoho, na kom mi velmi záleží.“
Nerlana, Berenit, Nildon ani Areldon jejím truchlivým slovům mnoho nerozuměli.Cítili však, že to je právě v tom že nerozumí. Náhle jim připadlo, jako by zapomněli na něco nesmírně důležitého, hlavně Nerlana Helca s Berenit Failou.Ale ať dívky přemýšlely sebevíc, nebylo jim dovoleno prohlédnout, zřejmě již nikdy.
Ariana se po chvíli opět vydala ven, kde se cítila mnohem bezpečnější, než zavřená mezi stěnami domů smrtelného plemene.Zamířila přímo k nedalekému lesíku, kde měla svá oblíbená zákoutí, kam chodívala vždy, když ji tížil smutek a stesk.
Cestou však potkala chlapce, které znala odmalička a přesto s nimi nikdy nevycházela nejlépe. Říkali si Osträntova družina, podle svého vůdce, kterého jmenovali vždy na prvním místě. Jména ostatních zněla : Talgo, Desmond, Chlothar, Arles, Mauren a Yaaner.
Osträntës byl vysoký a pobledlý, s krátkými zlatými vlasy, vypadal skoro jako upír.Jeho mladší bratr Talgo mu byl ve všech ohledech podobný, až na to, že nebyl tak nepřátelský. Další z družiny, Desmond, byl menší postavy, krátkých zlatavých vlasů a jasně modrých očí. Zato Chlothar, vysoký a tmavovlasý, byl tvrdohlavý a někdy panovačný. Arles byl sice nejmenší, ale nejsilnější a nejodvážnější. Měl krátké hnědé vlasy a lehounce pihatou tvář. Mauren byl vyšší než jeho bratr Arles, a tmavé vlasy měl o několik coulů delší. Byl vážný, ale přesto často rozesmátý a občas i ochotný pomáhat. Yaaner měl něco ze všech svých podivných přátel, nebyl moc vysoký a o jeho vlasech se nedalo říci, zda jsou hnědé nebo černé.
Dívka si jich nevšímala, ale prošla kolem nich s hlavou hrdě vztyčenou a zastřeným pohledem jako vždy, když se s nimi odmítala bavit.Oni jí však zastoupili cestu a nedovolili jí pokračovat.
„Zase se pokoušíte mne rozhněvat?“zeptala se, ale nepohlédla na ně. „Nemám na vás náladu!“
„Nemáš na nás náladu již třetí den!“řekl rozhořčeně Desmond.
Ariana na něj mlčky upřela zrak, z něhož rázem spadla zastřená clona a pohlédla mu do očí.Desmond ztuhl a tiše pravil : „Nikdy jsem si plně neuvědomil jaké máš oči. Dlouhý čas jsi na mne nepohlédla...A jaké to jsou zvláštní oči : šedé jako bezoblačná noc s neobyčejně jasným a ostrým svitem hvězd, hluboké jako nejhlubší studnice vzpomínek. Kdysi veselé a nyní smutné, nekonečně smutné. Také ty jsi nyní smutná. Bývala jsi veselá jako dívenka zjara se sedmikráskami ve vlasech, ale to se tak náhle změnilo. Zvláštní je tvůj žal...Co skrývají tvé oči za tajemství? Co skrýváš ty v svém nevyzpytatelném nitru?“
Ostatní z patry naň překvapeně pohlédli a Desmond se zakoktal.Dívka se však smutně usmála : „Odkdy právě vás zajímá co se komu přihodilo?“
V jejím hlase zazníval smutek, vážnost a zároveň nedůvěra.
„Odteď se zajímáme.“odpověděl Osträntës pomalu. „Vím, že jsme společně nikdy nevycházeli, víme to vlastně všichni. A víme, že jsme si provedli občas pěkně ošklivé žerty, ale netěší nás, když se naše sokyně rmoutí a nevšímá si nás ať provedeme cokoli. Proč to? Kvůli komu?“
„Ano, kvůli komu? Podáme si ho!“přidal se Yaaner.
„Rozhodně ne kvůli někomu, kdo by si od vás nechal zvalchovat hřbet!“ozval se známý hlas.
Ariana se ohlédla a za ní stál princ Celeb.Lehce kývla hlavou a on její pozdrav opětoval. Pak se však zeptal : „Jsou tvými přáteli?“
„Ani ne, nejsou.“odvětila pomalu. „Pokud jsi slyšel, co pravili, jistě to víš, tak proč se ptáš, pane?“
„Slyšel jsem.“souhlasil Celeb. „Chtěl jsem to však slyšet jen z tvých úst Ariano z Proroctví. Protože ty nelžeš.“
„Jsem jen Ariana pane!“pravila vážně. „Vždy jsem jí byla, ať se říká cokoliv!“
Chlapci Osträntovy družiny zůstali překvapeně stát neschopni slova. To, co se před nimi dělo se jim zdálo naprosto neuvěřitelné.Věděli kdo ten muž je, četli o spoustě bytostí o nichž se domnívali, že neexistují. Ale on tu náhle stál a hovořil s dívkou, kterou znali od dětských let. Tušili však, že on i ona patří k sobě, rodově, ale i jako pár. Cítili mezi nimi to napětí a neklid, který se objevoval jen u zamilovaných. A tehdy konečně pochopili proč je Ariana tak nešťastná.
„Ano, vždy jsi byla Arianou, ale také tou z Proroctví.“přitakal elf. „To však nemění nic na tom, že jsi dívka, překrásná dívka, která si zaslouží milovat...A já vím že ty mne miluješ Ariano, i když se tomu bráníš. I já tě miluji a věř mi, když říkám, že jsem ochoten přijmout slova z Proroctví jen když mi uvěříš a poddáš se tomu co cítíš.“
„Musím jít pane.“pravila zmateně. „A nemluv hlouposti, jsi jediný Tärianelův syn a já neohrozím tvůj život, i když tě skutečně miluji.“
Obešla rychlým krokem chlapce Osträntovy družiny a bez nejmenšího ohlédnutí pospíchala k lesíku.Celeb ji mlčky následoval, nepřál si, aby se jí v téhle chvíli něco stalo.Pařáty Temnoty již dosahovaly i do smrtelného světa a v elfích říších se sbírala tma.To jí přišel říci.
„Ariano, stůj!“volal a snažil se ji dohonit, ale ona to nedovolila.
„Nech mne být princi!“
„Stůj přece, chci s tebou jen hovořit. Vážně jen to...“nedal se v žádném případě Celeb odbýt. „Musíš se vrátit domů, k nám! Je zle!“
Ariana se zastavila a prudce se obrátila.
„Co se děje?“zeptala se znepokojeně.
„Temnota se pohnula, jeho armáda je připravena, shromáždil všechny své síly. Nejen skřety a lidi, žoldáky z pobřeží, legie heraoských z Jihu, ale i draky, jež Arda nespatřila již mnoho staletí.“vysvětlil elfí princ. „Jen nemnozí se již odvažují opouštět své skrýše. Jeho zvědové totiž začali zabíjet...Před dvěma dny ráno se vydali dva elfové na lov, dlouho se nevraceli a tak jsme je šli hledat. Jejich těla jsme nalezli v nedaleké říčce. Zahubily je skřetí šípy.“
„To je strašné.“vydechla dívka.
„Je to jen začátek, bude to horší, mnohem horší.“usoudil Celeb. „Můj otec chce, aby jsi zůstala u nás, kde je to bezpečnější než zde. Nepřítel má mnoho zvědů a kdyby se dozvěděli, že jsme nalezli Dívku z Proroctví, vyhledali by tě a zabili...To se však nesmí stát, ty musíš být v bezpečí.“
„Nebojím se smrti ani bolesti.“namítla.
„Vím to.“usmál se elf. „Ale přežití celé Ardy závisí jen na tvém žití...Prosím tě Ariano Istariel, já nechci, aby můj svět zanikl.“
„Je to i můj svět! A také nechci aby zanikl.“pravila Ariana „Ale musíš mne chápat pane, mám tu sestry a příbuzné, a mám je ráda. Není lehké od nich odejít.“
„Dřív či později by jsi to stejně musela učinit.“řekl Celeb pomalu.
„Já vím.“souhlasila. „Ale měla bych alespoň čas na to přátele připravit. Opustit je tak náhle nemohu. Zabilo by je to.“
„Co tedy učiníš Ariano?“zeptal se elfí princ pomalu. „Musíš se rozhodnout, není čas.“
„Půjdu domů, do našeho světa, ale nejprve se rozloučím se sestrami a přáteli.“rozhodla Ariana po chvíli uvažování. „Souhlasíš princi?“
„Je to tvá vůle.“odvětil. „Cestu domů znáš.“
Celeb se po těch slovech obrátil a zamířil zpět k portálu do svého světa.Ariana ještě dlouhý čas mlčky stála na místě a zoufale se snažila vymyslet, co vlastně sestrám řekne, aby neměly starosti.Nic ji nenapadlo a proto se rozhodla oznámit jim svůj odchod formou šoku.A také se do toho hned pustila.
Věděla kde její sestry bývají v předvečerním čase, venku na rozlehlé planině, zabrány ve hrách.Došla až k nim, přerušila jejich hru a pravila : „Musím odejít, mějte se dobře sestřičky moje.“
Nerlana s Berenit chvíli stály jako by do nich uhodil blesk, ale pak se zatvářily polekaně.
„To myslíš vážně Ariano Istariel?!“zeptala se Berenit.
„Naprosto Berenit Failo.“ujistila ji dívka pevně.
„A co tvá rodina a přátele?“ptala se Nerlana a ve tváři se jí objevily slzy.
„Tam, je má rodina.“pravila Ariana a hodila rukou k portálu, jímž nedávno procházela.Sňala z prstů dva tenké mitrilové prsteny, jež nosila kdysi její matka a podala je svým sestrám, každé jeden.
„Tvé poklady.“podivila se Nerlana. „Proč nám je dáváš?“
„Ano, proč?“nechápala Berenit. „Byly ti přece tak drahé, ani půjčit jsi nám je nechtěla, nikdy.“
„Dávám vám je, abyste na mne nezapomněly, nikdy.“odpověděla Ariana. „A kdybyste měly nějaké trápení, kdykoli a s kýmkoli, zavolejte mé jméno. A já přijdu.“
S těmito slovy se obrátila a rychle zamířila k portálu než si to rozmyslí.
Když se ocitla opět v známém lese, zpozorovala, že ji sledují něčí oči.
„Princi Celebe, proč se tu skrýváš a nejsi v bezpečí otcových síní?“zeptala se mírně.Elf vystoupil ze stínů a tvářil se překvapeně.
„Jak jsi věděla, že jsem to já?“zeptal se. „Co by jsi dělala, kdyby to byl nepřítel?“
„Kdyby jsi byl nepřítel princi, dávno by jsi nebyl mezi živými.“pravila Ariana. „Ale poznala jsem tě, což je tvé štěstí.“
„Jak jsi mne poznala?“zajímal se Celeb.
„Srdce mi prozradilo kdo jsi.“vysvětlila neochotně a potlačila ruměnec deroucí se jí do tváře. „Zdá se, že milovat je někdy užitečné.“
„Vidíš, začínáš se s tím vyrovnávat, to je moudré.“usmál se a podal jí ruku. „Pojď, odvedu tě za otcem.“
„Znám cestu. Nemusel jsi tu na mne čekat. Bylo to nebezpečné.“namítla dívka.
„Starost? O mne?“podivil se elf. „Proč?“
„Však to víš.“odpověděla Ariana s podivným světlem v očích. „Miluji tě Celebe a nechci aby se ti něcozlého stalo.“
„Takže to přiznáváš?!“zeptal se překvapeně Celeb.
„Ano, přiznávám.“pravila vážně. „Nemohu zapírat věčně. Nechť se stane, co se má stát.“
Chopila se jeho ruky a tiše vyrazili směrem k paláci.
Když po chvíli poklekla před králem Tärianelem, všimla si, jaká změna se s ním udála za čas, co jej nespatřila : byl veselejší a do tváře se mu vrátila barva, ale stále v ní bylo vepsáno mnoho starostí, jež tížily králův lid i jeho samého.
„Ariano, jsem rád, že jsi přišla tak brzy. Alespoň jedna dobrá zpráva.“pravil vážně. „Neměla jsi cestou žádné potíže? Měli jsme starost.“
„Nikoliv můj pane. Starost jste o mne mít nemuseli. Umím se o sebe postarat. Kdo mi ve zlém zkříží cestu, má problém.“odpověděla Ariana. „Já sama jsem žádné potíže neměla, ale jak jsem slyšela, zde je problémů víc než dost.“
„Ano, to je pravda.“souhlasil Tärianel. „Proto jsem pro tebe poslal svého syna. Zachránila jsi jej a pokud je pravda co se tu šeptá....“
Odmlčel se.
„Co se tu šeptá?“zeptala se Ariana se zájmem.
„Mnozí říkají, že jste v sobě nalezli zalíbení.“odpověděl král vážně. „Je to skutečně pravda Ariano Istariel?“
„Kéž bych ti mohla říci že není můj pane.“pravila dívka stejně vážně. „A kéž by Proroctví znělo jinak než zní.“
„Takže je to pravda?“zeptal se Tärianel.
„Je to pravda otče.“promluvil Celeb vážně. „Ariana s tím citem dlouho bojovala, neboť nikomu nechtěla ublížit, tím méně mně nebo tobě, ale já ji miluji a jsem ochoten riskovat svůj život tím, že s ní zůstanu. Ať pro ni Sudba připravila cokoli, budu to sdílet s ní, navždy...A nikdo mi v tom nezabrání!“ „Nikdo ti bránit nebude Celebe.“pravil Tärianel pomalu. „Je to tvé rozhodnutí a myslím, že ač je v tvé budoucnosti temno, rozhodl jsi správně...Žehnám vám.“
Ariana povstala a opět uchopila Celeba za ruku.A v té chvíli se kolem nich začal ovíjet zlatavý třpyt na znamení, že jsou navždy spjati nerozbitným poutem lásky.Ostatní elfové na to mlčky hleděli a ve tvářích měli směsici smutku a radosti.Věděli, že princovo spojení s touto dívkou jej možná bude stát život, ale přesto chtěli, aby byl šťasten, a to mohl být jen s ní.
Často se pak společně vydávali na lov nebo na výzvědy do nepřátelského území a vždy se vracívali se zprávami, zdraví a šťastní.Ale jednoho dne se Sudba konečně pohnula kupředu a chystala se provést svůj dávný úmysl : zabít Celeba.
Toho osudného dne uslyšela Ariana volat své jméno a okamžitě se vydala za svými sestrami, aby jim pomohla z nesnází.On ji následoval a brzy dorazili do vesnice kde kdysi žila.
Byla tam Osträntova družina, Nerlana Helca s Berenit Failou, Nildon a Areldon, proti nim stáli dva Stínové, mocní bojovníci Temnoty, a silná družina skřetů.
Ariana i Celeb se okamžitě statečně pustili do nepřátel a brzy skřety pobili, ale stále tam byli Stínové. Jeden z nich bleskurychle vyňal zpoza opasku nůž a chystal se jej hodit po Celebovi.Ten byl příliš zaměstnám bojem s druhým Stínem a nevšiml si toho.
Stín hodil.
Ale Ariana, která si v tu chvíli vzpomněla na Sudbu, vykřikla : „Celebe, né! Né!“
Rychle a bez rozmyslu skočila před elfa, ten se prudce obrátil a viděl, jak se jí nůž vnořil do hrudi až po rukojeť.Dívka ihned padla na zem a Stínové se vytratili. Vždyť svůj úkol splnili.
Celeb k ní přiklekl a Nerlana s Berenit, Nildonem, Areldonem a Osträntovou družinou se postavili kolem. Věděli, že jí není pomoci.
Ariana otevřela oči, nadechla se a přerývaně a tiše pravila : „Nemohla jsem dopustit...aby se Sudba naplnila. Naučil....naučil jsi mne milovat, to je má největší odměna....princi.“
Opět znaveně zavřela oči.Celeb ji vzal za ruku a s očí mu kanuly slzy.
„Neumírej mi, prosím tě, neumírej.“šeptal horečně.A ona opět promluvila : „Neplač můj pane. Pro mne je útěchou, že ty jsi....jsi v pořádku. Na mně již dávno nezáleží.“
„Záleží Ariano, záleží.“odpověděl Celeb zoufale. „Nalezl jsem lásku a zase ji ztrácím. Není to spravedlivé!“
„Svět není....není spravedlivý můj drahý Celebe, již dávno ne.“řekla umírající tiše. „Ale snad Elbereth dá, a budeš....zase šťastný.“
Těžce polkla a zaťala ruku v pěst.Celebovi opět vytryskly slzy a pravil : „Bez tebe ne Ariano Istariel. S žádnou jinou již nikdy nebudu tak šťastný jako s tebou. Nikdy!“
V tu ránu se setmělo a na nebi se rozzářila jediná hvězda. Její světlo dopadlo na umírající dívku a Celeba a ostatní zůstali ve tmě.
Náhle promluvil jasný ženský hlas, který Ariana znala.
„Budeš šťastný Celebe, elfí princi z Endamaru.“
Elf zvedl oči a před ním stála vysoká žena, měla dlouhé zlaté vlasy. Oči měla šedé a třpytné jako hvězdy na obloze. Ve své bílé říze byla sličná a smutná.
„Kdo jsi paní?“zeptal se.
„Jsem ta, která vás svedla dohromady.“usmála se žena.
„Varda, nejkrásnější paní Valar!“vyhrkl Celeb překvapeně a vyděšeně zároveň.
„Ano, to jsem já.“
„Prosím tě tedy paní, uzdrav ji.“prosil. „Vezmi si můj život za ten její! Pokud musí někdo zemřít, budu to já...Beztak jsem tu měl nyní ležet sám!“
„Chtěla obětovat svůj vlastní život, aby zachránila ten tvůj. Je vidět, že tě miluje víc než cokoli v Ardě. Ale nevím, zda smím učinit oč mne žádáš.“pravila Varda pomalu a vážně na umírající dívku pohlédla. „Tím, že se Ariana Istariel vzepřela Sudbě učinila velký čin o jakém se budou skládat písně. Ale ty jsi měl zemřít... Nyní umírá ona, ta, do níž Valar vložili všechny své naděje. Umírá za tebe. Ale...“
„Nikdy jsem nechtěl aby se jí něco stalo!“přerušil ji elf zoufale. „Byl jsem ochoten položit život za těchněkolik málo okamžiků s ní a jsem ochoten to učinit stále...Jen ji prosím tě zachraň paní a pak ať se stane co má.“
„Nepřerušuj mne když hovořím, ano?!“pravila Valië přísně a probodla jej ledovým pohledem. „Umírá za tebe, ale právě proto, že je ochotna položit život pro ty, které miluje, bude zproštěna smrti. Ona i ty. Na čas.“
Pak Varda přiklekla k ležící dívce, která již dýchala jen stěží, vyňala nůž z její hrudi a svou bělostnou ruku položila na ránu.Po chvíli Královna opět vstala, zářivé světlo kolem nich pohaslo a Valië Varda jako by tam nikdy nestála.Všem se nyní zdálo, jako by na okamžik zdřímli a snili.
Ale v té tíživě tiché chvíli otevřela opět Ariana oči a tiše promluvila k Celebovi, který měl hlavu skloněnou stejně jako ostatní a vzlykal.
„Neplač Celebe, můj milý pane. Je mi sice zle, ale díky Královně Valar budu zase v pořádku.“
Elf nedůvěřivě vzhlédl a vesele se usmál.
„Žije! Ona žije!“zvolal radostně.
Ostatní okamžitě zvedli hlavy a užasle si šeptali cosi o zázraku, neboť slova Valië Vardy, Mocnosti, se kterou se nesetkali nikdy předtím, nikdy potom, nepochopili.Ale Ariana i Celeb dobře věděli co se vlastně stalo a byli šťastní, že jejich rozloučení trvalo jen okamžik.
KONEC
KONEC