Co ti mám na to asi říct, strašně moc pro mne znamenáš a proto už nemůžu být tvůj kamarád. Moje city k tobě už dávno nejsou jen kamarádské a já bych nemohl vedle tebe fungovat už jen jako pouhý kamarád. Jako kamarád, který se tě nemůže dotýkat, nemůže se stebou líbat, nemůže s tebou dělat věci, které dělají lidé, když se mají rádi. Je mi to líto, že to takhle skončilo a věř mi, že to moc bolí, hodně moc. Nevím jakým způsobem tě vymazat ze života, abych tu bolest zmírnil. Bohužel není den kdy na tebe nemyslím, není hodina kdy se v mých vzpomínkách neobjevíš, není večer kdy moje oči zůstávají suché.
Snad jednou pochopíš, co jsem ti vlastně tenkrát nabízel. Nebyl to přepychový život v luxusu, nebyla to ani neomezená moc či něco podobného, byla to jen pouhá upřímná láska, věc, kterou by ti mohl dát každý, ale jen málo lidí to opravdu dovede. Věnovat celé svoje žití jednomu člověku, žít a dýchat jen pro jednu osobu.
Je to věc, kterou si nemůžeš koupit ani vynutit, můžeš si ji získat jen svým srdcem. Já ti ji nabídl, protože v tvém srdci vidím něco dobrého i přes to jak se chováš, ale myslím že si vůbec neuvědomuješ, jakou tahle věc má hodnotu .Poznáš to až teprve tehdy, když ji budeš moc chtít a zjistíš že nikde není.
Já v té době už budu mít nejspíš rodinu a budu zase konečně štastný. Měl bych se na tebe asi hrozně moc zlobit, ale co si z toho vezmu, nic. Život je krátký a já tu jsem jen jednou, budu žít dál. Pro tebe tu už budu jen jako neutrální člověk, který se objeví, jen když budeš opravdu na dně. Do té doby tě nechám žít svým životem a jen z povzdálí, třeba i několika set kilometrů, tě budu sledovat jestli tahle má slova jsou pravdivá či ne.
Tenhle článek možná budou číst desítky lidiček, ale jeho obsah patří jen tobě, autor už ne.Pa. napsal/a: Martindeaf 09:56 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář