Proč lidé pláčou?

23.Květen 2007

Pláčou z radosti, smutku, strachu nebo bolesti. Pláčou ženy i muži bez rozdílu věku, orientace či barvy pleti. Zažívají obrovský citový vjem, jenž dokáží vyjádřit slzami. Radost, smutek, bolest či strach mohou být vnitřní či vnější. Vnější jsou doprovázeny vizuálním efektem, mimikou obličeje, zraněním. Vnitřní jsou čistě psychického původu a jsou prožívány více než ty vnější.
Pláčeme u dojemných filmů, radostí z výhry či vítězství, nad ztrátou svých blízkých,  z něštastné lásky, následkem úrazu, ze strachu z neznáma. Ptám se vás, proč ale někdo pláče a někdo ne? Ti co nepláčou jsou nějací drsňáci nebo co, čím se liší od těch ostatních? Řekl bych, že je to dáno vnitřním rozpoložením každého z nás. Každý z nás snáší určité věci jinak, někdo je až moc přecitlivělý a rozpláče ho maličkost a někdo je téměř bez citů a nehne s ním ani smrt v rodině. Je to prostě přirozená reakce nás lidí a není správné vysmívat se někomu, jen proto, že pláče. Snažme se je chápat očima malého dítěte, které vidí svět jen jako dobrý a zlý. To co je mezitím pozná až v dospívání. Je to spontální pocit, který každý vnímá jinak. Já osobně brečím při ztrátě něčeho mému srdci blízkému, při utrpení druhých. Nebrečím při fyzické bolesti, protože ta vždy pomine rychleji než-li psychická.
Jedno vím ale na 100% a to si dobře zapamatujte, lidé vypadjí jednou takhle jednou takhle jednou takhle a jednou takhle .Nikdy ale nevypadají pořád stejně, tak nezoufejte a hlavu vzhůru! napsal/a: Martindeaf 22:35 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář