Včera jsem dělal asi čtvrtej test na vysokou. Jo jasný, že myslím ty srovnávací testy atd od scia.. teda nemám z toho dobrej pocit, vůbec ne.. Ještě v pátek večer mi napsala jedna vyjímečkná holka, že mi bude držet palce a bude na mě myslet. Ta jsme byl fakt v klidu, teda že mi někdo napsal a že prostě jen tak od srdce tohle řekne. Ale nemohl jsem usnout..do postele jsem šel se skriptama zsv a ještě jsem si to tak pročítal a četl, ale bylo mi to spíš už ukradený, protože jsem ty testy absolvoval už jendou a vím, že i když bude člověk nadrcenej vědomostma, tak mu to je víte k čemu.. fakt k ničemu..no to vám ještě povím..
Ráno jsem vstal v 7(Byla sobota..) a teda otevřel oči a než jsem vylezl z postele, tak sjem zavřel oči a poprosil toho nahoře, at to dneska zvládnu a at se na tu žurnalistiku dostanu, když už minule to bylo tak na dosah.. Jenže kolik podobnejch tragédů, jako já si takhle dodávalo kuráž? Tuším, že asi hodně..Skočil jsem do sprchy, usušil vlasy, trochu gelu..jsem na sebe černý serfařský spodky, ponožky, triko s límcem a kalhoty..zatím jsem byl v pohodě, adrenalin jsem cítil, ale nebylo to tak hrozný..asi jako jít na rande s někým na kom vám záleží, určitě znáte takové to šimrání na zádech, přecházející v to, že se vám svírá srdce a nemáte chut na na žádné jídlo a chcete se na chvilku ještě zastavit a potom hned jít čelit osudu života.
Přijel pro mě Tomassino na mašině, hodil po mě přilbu a kombinézu a zařval na něj-jed pomalu pako. Jenom to se mnou škublo, jel jako dábel, v řečkovicíh kolem hondy ke škole, ještě jsem tam musel někomu něco dát, jenže teda když jsme jeli po trase šaliny, tak jsme ji jendou museli předjet, jenže on to vzal trošku ostřeji takže jsme se o tu šalinu málem rozmázli, ještě to tůroval jak šílenej, takže
 ti v šalině kdo měli prst v nose ho vytáhli a ukazovali si na nás, ti co se dloubali v uchu nás většinou poctili svým prostředníčkem a všichni na nás koukali, staří s odměřením, mladí s respektem, řidič s despektem.. Na lercha jsem dojel kolem osmé, a teda celé tělo vyklepané z toho tuhýho rámu motorky a ostré jízdy. Timo odjel a já jsem se připečenej v kombinéze sunul směrem před školu..lidí bylo méně než předtím..ale i tak jich bylo dost. První známí mě zdravili, tak sjem byl hned v klidu..

V noci jsem nemohl spát...sakra čím to jen je.. Připadám si, jako hrozná nula, jsem vyděšenej z matury jak něco. Vždycky jsem se ve škole snažil, teda tak v prváku a ve druháku, potom jsem málem letěl z matiky, ale to jsem se taky ještě učil, jen jsem nikdy moc nedával pozor a pak jsem se snažil všechno dohnat o přestávce před testem. Celkem šílenost z mé strany. Ale třeba je to i šílenost ze stany nechápavých profesorů..
Kolik kamarádů mi říká: "Se na to vyser.." a já říkám: "zapal si, sedni si a nech mě bejt".. Kolik toho do nás ve škole cpou, kolik hlopých informací se drtíme zpaměti a děláme že "dobrý".
Sám vím, že je to k ničemu a stará rodičovská pravda "učíš se pro sebe, ne pro nás" je sice pěkná, ale je to blbost. Já jsem se vždycky učil, protože mi to říkali(td mluvím ještě tak o páte třídě) že se to "má"..jenže člověk je tvor zvídavý a mě nebavilo celej den sedět na zadku a před oknem se drtit latinská slovíčka, kterými spíš obchodního partnera vyděsím, než ohromím. Ani nevíte jak jsem byl rád, když jsem se mohl zbalit a vypadnout ven, za kamarádama, na kolo, v zimě na prkno nebo se jít proběhnout. Většinu z těch 4 let na gymplu jsem "přežil" místo "prožil".. Vždycky jsem se těšil, až bude padla a pojedu domů, provětrám kolo, nebo kamarádovu motorku..nebo jen si půjdu sednout na lavičku a poslouchat ticho a myslet na člověka, který je mému srdci nejblíž. Vím, že v tomhle nebudu sám, ale ještě vám řeknu o kamarádovi, kterej taky navštěvoval tenhle náš-váš:) ústav. Budeme mu říkat třeba Pepa, nechci aby se na mě nasral, je to dobrej týp. Nikdy nebral drogy, byla s ním legrace, nekouřil a proháněl holky na mejdanech. Na školu víceméně kašlal(fakt z vysoka), jistí profesoři, co učí biologii (a jezdí do školy v takovým velkým stříbrným sedanu...)Pepu nenáviděli a nenávidí do dnešních dnů.. Pepa byl ve škole myslenkama jinde, nesoustředil se, ale nebyl průserář, jen ho to nebavilo.. Měl čtyřky a několikrát málem letěl..ale dneska? Pepa je stále dobrej kluk, peníze ho nezkazily, vždycky měl rád počítače a dneska je z něj úspěšnej programátor, vydělává kupu peněz ale je to autorita, nemluvil nikdy sprostě a nekreslil na cizí fasády. Když mám trabli, tak mu napíšu a jdeme na pivko a pokecáme a potom se cítím fakt dobře, je to zajímavý, kluk, kterýmu říkaly, že kvůli čtyřkám bude neštastnej a vydělávat 18 tisíc jako kancelářská krysa se projíždí v černým bavorovi po německých dálnicích, ale uvnitř je to dobrej kluk, co nezapomněl odkud pochází, kým byl a kdo s ním soucítil. A ti, co mu stále říkali, že z něj nic nebude se pachtí většinou v těch kancelářích místo něj, protože se ve škoe nic nenaučili, jen tupě drtili  poučky  knihy a třeba je to samotný štvalo, ale nic proti tomu neudělali...Když šli na pohovor do práce, tka zjistili, že vlastně nic neumí a byli z toho zklamaní, měli pocit křivdy, i když prospívali s vyznamenáním. Tohle není revolta proti systému lidi, jen si myslím, že bysme se měli zamyslet proč studujeme, co nám to přináší a hlavně každej jsme jedinečnej a to nejen svým charakterem, ale myšlením, schopnostmi a dovednostmi, tak zapojte mozek a udělejte vše proto, aby jste z toho vytěžili maximum a byli pány svého času VY, ne váš šéf...

Nikdy jsem si nedovedl představit, že by mě zavřeli do páchnoucí cely a řekli mi, že mě zítra zastřelí. A když jsem tak uvažoval jaký to je, tak jsem se zmohl maximálně pomyslet na jejich lidi, jak se cítí, co necítí, co si myslí a co dělají. Ale co ten chudák, kterýmu to naprosto spočítali? Třeba má plnou vinu a zaslouží si to, ale nedávno jsem se tak nudil v sobotu večer doma! a projížděl jsem net..a narazil jsem na stránku věnovanou world press fotu, ale tyhle fota se nezůčastnily, protože jsou starý 25 let, ale i přesto to bylo něco! Nějakej voják vyfotil popravu několika lidí, řekl bych podle pouště, že šlo bud o Irák, Libyi a nebo něco podobného.. Ty fotky byly dvě, ale zapůsobily na mě víc než cokoliv jiného. Na pravé straně je seřazená skupina odsouzených v jejich posledním okamžiku života(vždyt je to hrozný..) a po levé straně je circa 5 vojáků, co na ně míří. Dva z těch tří vystřelili před sebe a vidíme, že někteří už padají k zemi, někteří padají již mrtví, jiní umírají, nemají již naději, že pro ně osud bude ohleduplnější. Během dalšího okamžiku vypálí i zbytek popravší čety na ty, co čekají. Nedovedu si představit, jak bych se cítil, zavázané oči, daleko od těch, kterým bych chtěl, než odejdu říci: "Miluji Tě" a sám před samotnou smrtí. Smekám před těmi muži, kteří tam stojí, mají vypnutou hrud a nedávají najevo strach, nedávají najevo nic, jen obrovskou sílu osobnosti. Je to scéna která charakterizuje lidskou moc. Svázaní a určitě mučení odsouzení se nebraní a byli donuceni smeknout před sílou střelené zbraně. Proč se navzájem vraždíme, proč se nenávidíme, proč horoucně ubližujeme. Já vím, jsem naivní, dělám tolik hloupostí ale lituji toho vždycky, říkám si, co jsem mohl zlepšit, ale většinou tím ničemu a NIKOMU nepomůžu.

Nápis mého deníku možná bude připomínat ten náš velký den, ano mluvím o Zápisu do první třídy. Ale nebylo to vůbec tak zamýšleno..to znamená, jak by se "řeklo po americku" podobnost čistě náhodná.
Jeden z hlavních popudů, abych si začal psát aspon nějaké svoje osobní paměti bylo pravdepodobně to, že jsem neměl v poslední době žádný čas psát do svého deníku, který na mě ví úplně všechno. Že Vás to šokovalo? Omlouvám se, ale neměl jsem potřebu to sdělovat megafonem Dělám si legraci..ale ne ted vážně..jo? Když jsem si po večerech psával svoji ořezanou tužkou tvrdosti 2", svoje pocity, denní zážitky, tak jsme většinou spadnul do nudného a bezpředmětného filosofování a smyslu bytí, či nebytí.. Prostě pakárna, když to zhrnu. Ale jsme to prostě celý já, a jak už řeklo pár inteligentních lidí, tak každý jsme originál a nenahrditelný, proto Vás žádám, jestli si budete číst některé z mých ubohých zápisů, tak mě prosím nelynčujte a nepomlouvejte. Bylo totiž jen Vaše svobodné rozhodnutí si to číst a pokud nesouhlasíte, tak na to máte právo:)

Tak se do toho vrhnu nejspíš asi po hlavě.
Dneska je stále ještě středa, den celkově asi v pohodě, no já nevím, nejsem si tím tak jistý. Moje vstávání probíhalo dosti brutálním způsobem..telefon spal, i když měl už v 6:40 začít zpívat tu svoji naprosto nepřekonatelnou řvoucí melodii, která mě níčí moje psychycké zdraví natolik, že si radeji natáhnu další budík, který mě naopak příjemně přesune ze světa snů zpět do mého malého pelešáku.