08.Květen 2008,21:35
Já mám ze zítřka strach, že to fakt, jak se tak mezi lidma říká, poseru..
 
vložil: MartinekZajicek ¤ 0 komentáře
06.Květen 2008,22:10
$$$$$$_____________#$#$#$______________######_
_$$$$$$____________$$$#$#$#$#____________######_
_$$$$$$$________$$$$$$$$########________#######_
__$$$$$$$_____$$$$$$$$$__#########_____#######__
__$$$$$$$____$$$$$$$$______########____#######__
__$$$$$$$__$$$$$$$$$________#########__#######__
____$$$$$_$$$$$$________________######_#####____
_____$$$$$$$$_____________________########__ ___
______$$$$$$$$$$$$$__________#############______
____$$$$$$$$$$$$$$$$$______#################____
____$$$$$$$$$$$$___$$$____###___############____
___$$$$$$$$$$$$$__$$$$$__#####__#############___
___$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$#####################___
____$$$$$$$$$$$$$$$$$$$__###################____
_____$$$$$$$$$$$$$$$$$____#################_____
________$$$$$$$$$$____________##########________
______$$$$$$$$$$$$$__________#############______
____$$$$$$$$$$$$$$$$$______#################____

 Tenhle obrázek mě asi fakt dostal. Tak jsem si to "čmajznul" z cizího blogu. P.S: Dík
 
vložil: MartinekZajicek ¤ 0 komentáře
29.Duben 2008,19:15

Jenda z nejdrsnějších bouraček v LM sérii, kteoru jsem kdy viděl... Schválně si pohlídejte cca 4. sekundu a sledujte jak se ten létající monopost ne(DOTKNE) monopostu Audi... Jen dodávám, že pilotu Stéphane Ortelli se povedlo vystoupit z vraku vozu samotnému, utrpěl jen zlomeninu kotníku, tak doufám, že se brzo vrátí do kokpitu svého závodního speciálu.

 

Odkaz: http://youtube.com/watch?v=lNkySVNNpog&feature=bz301

 
vložil: MartinekZajicek ¤ 0 komentáře
23.Duben 2008,22:23

Na netu jsem našel velice zajímavý článek, který znamená pro pacienty, kteří trpí Alzheimerovou chorobou, obrovskou naději na uzdravení...tak jen doufám, že se tato "praktika" uvede do praxe co nejdříve..

 

Toronto - Lidé trpící Alzheimerovou chorobou dostali novou naději. Týmu kanadských vědců se pomocí hluboké stimulace mozku podařilo vyvolat zasuté vzpomínky.

Svůj experiment popsali v odborném magazínu Annals of Neurology.

Jak už to u podobných úspěchů ve vědě bývá, k znovuaktivování již zapomenutých událostí napomohla lékařům náhoda. Padesátiletý muž, jemuž do mozku zavedli elektrody, měl totiž paměť v pořádku - trpěl však chorobnou tloušťkou.

Tým profesora Andrese Lozana se tak stimulací hypothalamu snažil u stodevadesátikilového pacienta trpícího cukrovkou ovlivnit mozkové oblasti potlačující chuť k jídlu.

Déjà vu v barvách

K jejich překvapení se ale pacient začal rozpomínat na zážitek starý třicet let. Byl s přáteli v parku, dokázal interpretovat obsah jejich rozhovoru, pamatoval si jména a co měl kdo na sobě. A to vše ve věrných barvách.

"Okamžitě jsme věděli, že je to důležité. Chceme prozkoumat, jak by to mohlo pomoci pacientům s poruchami paměti," citovala Lozana BBC.

Pacient se podrobil dalším hlubokým stimulacím, po nichž absolvoval testy paměti s mnohým lepším výsledkem než před experimentem.

Nemocnice následné péče Ryjice

Stimulace mozku může pomoci pacientům trpícícm demencí. Ilustrační fotovětší obrázekAutor: Ondřej Besperát

"Doufejme, že jsme objevili obvod v mozku, který může být stimulován a přinést prospěch pacientům s poruchou paměti," dodal Lozano.

Hluboká stimulace mozku se dosud používá jako metoda léčby Parkinsonovy nemoci, chronické bolesti, úporných migrén a některých depresivních stavů.

 

Zdroj: Aktualne.cz

 
vložil: MartinekZajicek ¤ 0 komentáře
15.Duben 2008,22:19

Já si to neodpustím, ale stále ještě je humor potřeba. Na netu jsem našel nějaká opravdu zásadní slovíčka pro případ, že se vydáte do "divokých" krajin, tak s mým slovníkem dorazíte zpátky a hlavně vcelku(ano ano živí a zdraví) domů: Přeji hodně štěstí na výletech a jestli můžu doporučit, tak se zaměřte na to, jak se řekne policista:D:)


Madarština:
* penzista - uštvánléty
* funkcionář - kuleváloš
* hřbitov - tuhoškempink,
* včela - seremed
* vosa - neseremed
* čmelák - neseremedturbo
* uklízečka - hádrošmátra
* kamzík - terénkoza

Polština:
* rychlík - šalena mašina
* prezervativ - galoša na kamoša
* homosexuál - labužnik perdelovy
* kamzík - koza turystycna
* ježek - kaktus pochodowy

Japonština:
* prodavačka - šidilidi
* atomová puma - samajama domyfuc
* potápěč - cumizgumi
* manželka - akaši takaši mojaši
* ředitel - nemako
* náměstek - jakomako
* skretářka - omako
* vrátný, hlídac - cumako
* mistr - mako
* dělník - makojakopako

Slovenština:
* veverka - drevokocúr
* Limonádový Joe - Malinový Dežo

Vietnamština:
* mám tě rád - jemnemneho mni
* mám tě ráda - jemnemne jimni

Italština:
* miluj mě - oprima primo tuto, vydrima festo

Finština:
* impotent - Naomak mekki

Španelština:
* policajt - Don debilo
* tajný - Don debilo inkognito
* pomocník - Don debilo inkognito amatero

 
vložil: MartinekZajicek ¤ 0 komentáře
22:11

Legrace není nikdy dost, tak přidávám článek, jak pobavit stopaře. Není to moje práce, kompletní práci jsem našel na netu, ale musím říci, že jsem se parádně pobavil a tak se zasmějte z plného hrdla také. Veselé čtení přeji:))


-Zastavte, zeptejte se kolik je hodin a poté rychle odjeďte.
-Zeptejte se: "Máš strach ???"
-Při rychlosti nad 130 km/h simulujte epileptický záchvat.
-Vypijte za jízdy 1 litr 40% vodky.
-Při rychlosti nad 180 km/h pusťte volant a začněte strašně ječet.
-Po nastoupení stopaře se zadumaně dívejte na volant a poté vyřkněte zaklínadlo: "Abraka dabra, čárymáry fuk !!!" poté vyčkejte pět minut, než se rozjedete se slovy: "Umřeme".
-Nedržte volant a tvrďte, že až vjedete do zatáčky, zhypnotizujete volant, aby se sám otočil.
-Dělejte mrtvého.
-Vydávejte zvuky typu: Hulááááhhhh, muheháááá, uruguááááá, muuuummmuuu ugrrrrr hnghngchrhu!
-Opakujte: "Vždycky jsem chtěl spáchat sebevraždu."
-Poté co stopař nastoupí zakřičte: "Ty vrahu !!!"
-Zastavte, otevřete kufr, vystupte a mluvte do kufru: "Jestli nebudeš hodnej, tak tě stáhnu z kůže !"
-Nepřetržitě se smějte, pokud možno nahlas.
-Přilepte se co nejblíž k volantu a broukejte si: "Všechny je zabiju, všechny je zabiju."
-Nařiďte stopařovi, aby řadil kdykoliv mu to řeknete.
-Přezujte se za jízdy.
-Převlékněte se za jízdy.
-Při zpozorování policejního vozu začněte ječet: "Sakra, našli nás!" a snažte se nenápadně ujet.
-Zpívejte si nahlas: "Jsi moje máááma, moje máááma !"
-Zdřímněte si.
-Nasaďte si hokejovou přilbu.
-Jeďte s vykloněnou hlavou.
-Za jízdy se upřeně dívejte před sebe a zeptejte se: "Taky nevidíte vůbec nic ?"
-Na semaforu začněte strašně vulgárně nadávat.
-Sledujte upřeně tachometr a ustrašeně naříkejte: "Ne, ne, ne néé ééééééééé!"
-Zastavte na vlakovém přejezdu a začněte hrát Game-boy.
-Před prudkou zatáčkou začněte brečet se slovy: "Já to nedokážu..."
-Vytáhněte mobil, vytočte jakékoliv číslo a mluvte do telefonu: "Haló, Zede, chytil jsem jednu mouchu."
-Vyhrožujte, že jestli nezačne zpívat Tragedy od Bee Gees, tak se nabouráte.
-Řiďte zubama.
-Řiďte nohama.
-Při rychlosti 100 km/h v obci se zeptejte: "Kde že je ta brzda???"
-Utečte.
-Mávejte stopařům.
-Používejte často klakson.
-Při policejní kontrole, či na celnici se vykloňte k strážníkovi a potichu šeptejte: "To je on, to je óóóón.
-Při nastoupení stopaře si nožem udělejte zářez na volantu.
-Hrajte retardovaného.
-Houpejte se v sedadle.
-Při vyložení stopaře se rozlučte se slovy: "Vím kde bydlíš" a s psychopatickým smíchem se rozjeďte pryč.

 
vložil: MartinekZajicek ¤ 0 komentáře
04.Duben 2008,12:17
Již dlouhou dobu jsem nevytvořil žádný článek, tak si říkám, že nastal čas, abych tento neblahý stav zmenil. Na netu jsem našel kompletní povídku "před zákonem" od mého oblíbeného autora. Povídka je podle mnohých poslední části knihy "Proces", avšak možná se jedná o samostatné dílo.
Po přečtení tohoto absurdního vyprávění mě ještě ted mrazí a dostává, o jak aktuální a velice zajímavé čtení se jedná ještě dnes. Když budete někdo mít chvilku, tak doporučuji dočíst až do konce.

Před zákonem stojí dveřník. K tomuto dveřníku přijde muž z venkova a prosí, aby ho vpustili do zákona. Avšak dveřník řekne, že ho teď nemůže vpustit. Muž uvažuje a pak se zeptá, zda tedy bude smět vstoupit později. "Možná," řekne dveřník, "teď však ne." Protože brána k zákonu je jako vždy otevřena a dveřník ustoupí stranou, shýbne se ten muž, aby se podíval bránou dovnitř. Když to dveřník zpozoruje, zasměje se a řekne: "Jestliže tě to tak láká, zkus tam vejít přes můj zákaz. Ale pamatuj si: Já jsem mocný. A jsem jen nejnižší dveřník. Sál za sálem však stojí dveřníci, jeden mocnější než druhý. Už na třetího z nich se ani já nemohu podívat." Takových nesnází se muž z venkova nenadál; zákon má být přece přístupný každému a vždy, myslí si, ale když se teď pozorněji podívá na dveřníka v kožichu, na jeho veliký špičatý nos, na dlouhé, tenké, černé tatarské fousy, rozhodne se, že přece jen raději počká, až dostane povolení vstoupit. Dveřník mu dá stoličku a dovolí, aby si sedl stranou od dveří. Tam sedí dny a léta. Znovu a znovu se pokouší, aby byl vpuštěn, a unavuje dveřníka prosbami. Dveřník ho občas tak trochu vyslýchá, vyptává se ho na domov a mnoho jiného, ale jsou to neúčastné otázky, jaké kladou velcí páni, a nakonec mu pokaždé řekne, že ho ještě nemůže vpustit. Muž, který se na cestu zásobil mnoha věcmi, použije všeho, byť to bylo sebecennější, aby dveřníka podplatil. Ten sice všechno přijme, ale říká přitom: "Přijímám to jen proto, abys nemyslel, žes něco zanedbal." Po celá dlouhá léta pozoruje ten muž dveřníka skoro bez ustání. Zapomene na ostatní dveřníky a tento první se mu zdá být jedinou překážkou, pro niž nemůže vstoupit do zákona. Proklíná tu neblahou náhodu, první léta bez ohledu a nahlas, později, když zestárne, si už jen brumlá pro sebe. Zdětinští, a poněvadž za ta léta, co dveřníka zkoumá, poznal i blechy v límci jeho kožichu, doprošuje se i těch blech, aby mu pomohly a dveřníka přemluvily. Posléze mu ochabne zrak a on neví, stmívá-li se kolem něho doopravdy nebo klame-li ho pouze vlastní zrak. Zato však teď rozeznává ve tmě jakousi zář, která se neuhasitelně prodírá dveřmi zákona. Má teď již života nakrátce. Před smrtí se mu v hlavě soustředí všechny zkušenosti celé té doby v jedinou otázku, již dveřníkovi dosud nepoložil. Pokyne mu, neboť není již s to vztyčit tupnoucí tělo. Dveřník se k němu musí hluboko sklonit, jelikož rozdíl ve velikosti se značně změnil v mužův neprospěch. "Copak chceš teď ještě vědět?" zeptal se dveřník, "jsi nenasytný." "Všichni přece dychtí po zákonu," řekne muž. "Jak to, že za všechna ta léta nikdo kromě mne nepožádal, aby byl vpuštěn?" Dveřník pozná, že muž již skonává, a aby dostihl ještě jeho zmírající sluch, zařve na něho: "Tudy nemohl být nikdo jiný vpuštěn, neboť tento vchod byl určen jen pro tebe. Teď půjdu a zavřu ho."
 
vložil: MartinekZajicek ¤ 1 komentáře
03.Březen 2008,16:42
Tento text pochází od člověka, který si říká Alzheimer.
Najdete jej na Mageo
Po jistý době braní, během který si člověqůbec neuvědomuje že jde do hajzlu je mu fajn. Dá si herák a je mu megapříjemně, hlavou se mu honí myšlenky jaxqělý to je, proč přestávat a tak.

No a když to praktikuje nějakou dobu častěji (třeba jednou za den či dva) - pokud si šlehá tak ještě dřív, stane se celkem snadno fyzicky závislej. No a paxe stane že si večer nenechá na ráno a .....

a vzbudí se, jde třeba do práce a přes den se už necejtí nejlíp. Ale ještě to jde. Při pohledu do zrcadla vidí, že se mu zvětšujou panenky. Přijde domů a nic moc. A pak následuje první noc .... první probdělá noc.

Člověk leží, převaluje se, chodí furt na hajzl (když je člověk na H, nemá skoro vůbec nutkání jít několik hodin chcát, ale jakmile je bez H, má to nutkání furt - třeba minutu poté co vyšel z hajzlu), pouští si muziku, vezme si knížku že si jako bude číst a přitom usne ....... nic, zhasne ..... leží ....... nic ......... nic ......... nespavost, převalování se v peřinách ....... pokus o jointa ...... jo, zabírá to. Okolo čtvrtý ráno se povede usnout. Budíxe o dvě hodinky později rozhodne že už je čas a nemilosrdně zařve. RÁNO !!!!

Tak, teď to začíná doopravdy. Je ti hnusně. Fest hnusně. V hlavě máš jako kdybys visel hodinu za nohy (prostě pocit že ti má za chvíli prasknout), ve střevech se furt něco děje, chce se ti blejt, bolí tě klouby a kosti, máš trochu halušky (pohyby kde nejsou, zvuky jsou slyšet nepříjemně hlasitě, barvy tě oslňujou), máš trochu křeče v žaludku a tak. Při představě že bys šel něco sníst se ti zvedne žaludek a už to lítá do hajzlu. Napiješ se nějakýho alkoholu, nebo si dáš jointa. Trochu to pomůže. Oblíkání je hrozný. Je ti strašná zima a za minutu zase vedro k nepřežití. Blbě se ti dejchá.

Celou dobu ti mozek řve : "Dělej, musíš sehnat herák, DĚLEJ !!! Tohle nevydržíš, dělej !!! Potřebuješ ten zasranej herák !!! HNEDDDDD !" .... a ty víš že nechceš. Nechceš aby se tohle ještě někdy muselo opakovat. Jdeš na hajzl a z prdele si uděláš výčep - slovy slušnějšími - výkaly nejsou příliš konzistentní. Znova bleješ a dostáváš křeč do žaludku. Svíjíš se na zemi a řveš. Ale musíš do práce. Cesta autobusem je horor. Zdá se ti, že tě všichni pozorujou. Pak ti dojde že tohle není jenom stíha po pergu - oni tě opravdu pozorujou jaxebou škubeš, jak se z tebe řine pot, jaxmrdíš, jak kašleš jaxtarej tuberák, jak se vymotáš z autobusu a motáš se pryč ... myslíš na skok z mostu a děsíš se okamžiku kdy opravdu dorazíš do tý práce .... pak tam přijdeš, zdá se ti že to na tobě hned každej poznal, leje z tebe pot a ty zase chvílema mrzeš nebo se vaříš ... přes den čumíš do práce, ale nejsi nic schopnej dělat ... písmenka ti skáčou, do telefonu mluvíš jak dement, na hajzlu se zase pobleješ, příšerně tě bolí hlava i břicho. Na oběd samozřejmě nejdeš. A pak jdeš domů, tragicky nevyspalej.

Těšíš se do postele. Když se tam konečně dostaneš, tak ....... goto last night description ... to samý, ještě horší, nespíš a ani jointy nezabírají.

Máš toho fakt dost, psychicky na dně, bolí tě všechno tak že už to pomalu přestáváš vnímat. A ráno je hnusný a studený. Nebleješ, nesereš, už se jenom s výrazem a vzhledem mrtvoly doplazíš do práce a tam přemýšlíš jestli by nakonec nebylo lepší to celý skončit. Nožem to prej moc nebolí, koupíš flašku, vypiješ, pustíš teplou vodu a šmik .... ale pak ty myšlenky zaplašíš a nakonec jdeš domů. Válíš se po zemi už ani ne bolestí, ale vyčerpáním. Nemůžeš nic.

Jsi k smrti vysílenej, říkáš si - tohle je horší než smrt .... rodiče se na tebe dívají a neví co dělat, ty to taky nevíš ...... když máš opravdu kliku tak usneš a další den už je celkem OK, rozhodně lepší než ty dva před ním. A pak už se zase vyspíš a jsi OK uplně.

No, nevím proč jsem celou dobu používal "ty-formu". Správně to měla bejt "já-forma" ... takový byly moje absťáky. Takže - až budete někdo stát před rozhodnutím jestli si vzít herák nebo ne, vybavte si tenhle článek ...


ALZHEIMER (5.3.98 - 09:53)
 
vložil: MartinekZajicek ¤ 0 komentáře
28.Únor 2008,22:23
Patrně jen vy a vaše mocná nedotknutelnost dokážete v několika větách člověku vyčíst všechno..klidně i za minulej rok i za minulej život a za všechno. Děkuju..
 
vložil: MartinekZajicek ¤ 0 komentáře
20.Únor 2008,19:07
Stanley Kubrick, jedna z největších kegend amerického nezávislého filmu mne fascinovala již dlouhou dobu. Jeho filmy mají ve své podstatě jakousi nedotknutelnost, která však nikomu nebrání v tom aby v kročil do filmového světa pana Kubricka. Ale poté už nebude nikdo stejný.

Tento týden jsem měl možnost shlédnout dokument o mém oblíbeném filmaři, panu Kubrickovi, který natočil jeho dlouholetý spolupracovník a švagr, taktéž režisér Jan Harlan.

Kubrick dosáhl toho, co se splní málokterému, sebevíc, talentovanému umělci. Svými filmy se zaryl fanouškům do srdce, dokázal vyjádřit část svého nitra, i přes svoji uzavřenost pracoval s největšími herci své doby, kteří se stali jeho velkými obdivovateli. Mohu zmínit někokik málo spolupracovníků,kteří se podíleli na tomto perfektním dokumentu a odchod jednoho z největších filmařů naší doby je rozhodně nenechal chladné. Spíše naopak. Pamatuji si ten den, kdy noviny psaly, že Stanley Kubrick, tvůrce nezapomenutelných filmů, mezi které patří například: 2001: Vesmírná odysea, Mechanický pomeranč, Barry Lyndon, Osvícení, Olověná vesta, Eyes Wide Shut...
Avšak práve proto,že jsem valnou většinu těchto filmů viděl v tak útlém věku, jsem nechápal to poselství, které tam bylo schované. Zajisté jsem celé to poselství nepobral, avšak právě tento fakt staví pana Kubricka mezi legendy, jejichž dílo překoná dokonce i smrt autora. Zní to velice smutně, avšak ta představa že naše myšlneky, činy budou žít v myslích těch, na kterých nám záleží je mi moc blízká.
 
vložil: MartinekZajicek ¤ 0 komentáře