NMMetyn

14.září, neděle

Cejtím se zničeně, jako 541 krát pošlapaná rohožka na Magistrátu. Já to nepočítal, ale z nějakýho záhadnýho důvodu mám pocit, že by to mohlo být směšný. 

Neděle v mým podání stojí za hovno už jen tím, že vstanu, nesnáším neděle. Třeba zrovna v neděli hrají Biskupice své zápasy a to jak doma, tak venku. V praxi to znamená 90 ti minutový běhání společně s dalšíma 21 zoufalcama a v šatně mokrý tričko, někdy nadávky, většinou spokojený, udýchaný pohledy na spoluhráče, kteří cítěj přesně co vy a nemusí se moc kecat. No ale dnes jsme poprvé prohráli, důležitej mač o postup s Ivaní 2:4. Vše má na svědomí obrana, která dnes k souboji přistoupila exhibičně. Úžasné NIC jsem předvedl taky já a to jsem nehrál v záloze, silnější soupeř ukázal, jak špatně na tom jsem, co se fotbalového umu týče, no když už nic jinýho, ujistil jsem se v něčem, o čem jsem vinou dobrých výkonů chvíli pochyboval. 

Byla to první porážka a navíc se sousední vesnicí ve fotbalové mapě, na kterou od mýho příchodu podezřele neumíme. Skvělý procitnutí do zářijové neděle, která svým klimatem mobilizovala bundy, který měly mít ještě pauzu. No, paradoxně jsme aspoň lidem udělali radost, z Ivaně jich dorazilo mnohem, mnohem víc a my se díky nepřátelský atmosféře a částeně i nezájmu domácích cítili jako při zápase venku. 

Navíc jsem hned po chvíli dostal ránu do nosu, spustil jsem tím říčku krve a nevraživost vůči soupeři, která je už tak velká až moc. A teď mám na nosánku po obou stranách dvě malý pohmožděniny a když se jich dotknu, tak mám pocit, jako bych do nosánku dostával další dělo. A taky ta věc, které ostatní říkaj koleno mě klasicky mučí při každým pohybu, na svůj mladistvý věk by už mohlo vyprávět, otázka, kdo by si stěžoval víc....Jo jo....Hrejte taky fotbal......

Tak, a teď sedím za kompem, kouzlím z klávesy něco pro konzumaci zraků pár uživatelů, kteří se až sem asi nejspíš nedostanou, ale je to asi tím, že jsem pesimista (kecám, je to jen trik, abyste to četli, ve skutečnosti jsem bezbřehej optimista). Čelím nepříjemné vizi zítřka, která mě nutí vstát už v pět ráno a dát se na bus na šest do kupy. Bolí mě celý tělo, rozžvýkaný kosti a nic neříkající proud nových a nových slov, který se snaží z ničeho uhnětnout něco. Akutní chuť na spánek, stín dalšího pracovního týdne, venku ledovej vítr, nepotvrzený razítko na omluvňáku, podezřelej zájem kámošky o komunikaci na icq..... V youtube puštěná písnička od Blur, kterou už dlouho neúspěšně sháním a v hlavě hrozdný prázdno, vyjádřený nějakou záhadnou touhou, která zaútočí každej večer a zmizí s novým ránem. A další a další věty, jejichž přečtením nic nezíkáte a ani o nic nepřijdete. 

No, konec, pokud chcete vědět, jaký skvělý písničky poslouchá má maminka, koukněte na tento odkaz, hraju jí to, abych měl zítra ve škole co do huby....http://www.youtube.com/watch?v=tUWkH4ee8TQ.....

Už jen nízká kvalita dnešního článku dokumentuje, že tahle neděle stála fakt za pipíííp....(poznámka redakce)