NMMetyn

26.listopadu, středa

Dneska jsem si nevsadil. Sázkovky mě vzaly poslední zbytky peněz, co jsem měl a dnes na to doplatily tím, že jsem prostě neměl za co. Hlavně proto, že z "dvackářů" jsem už vyrost. A tak jsem utekl z města co nejdřív, co nejdál ani ne tak od města, především od sázení, ani jsem se dnes nedíval na dnešní nabídku a taky nevím, co se dnes hraje. Vím to nepřetržitě od 1. září, je to pro mě důležitější než cokoli jinýho a dnes to nevím. Už utíkám od sázení. Utíkám od školy. Utíkám od psaní. Třeba v pondělí přítel zavítal na moje libko, zejména teda blog. A neměl nic lepšího na práci, než kousek nahlas přečíst. Pár lidí se smálo... Jsem tak vtipnej ? Nebo tak směšnej ? Ale směšnej v úplně jiným slova smyslu. Ten výsměch mi brání abych byl v psaní aktivní. Hlasitá verze mýho blogu mi vůbec, ale vůbec nesedí. Je to jedna z možností se mi vysmát a já ji neustále posiluju. Ve škole mlčím, sedím a čumím, asi i blbě, i když se snažím o pravej opak. Nebaví mě, někomu něco vyprávět. Za to mě baví jít, a napsat to. Jsem divnej ? Je to důvod k výsměchu ? A proč se tak ptám ? Je to snad akt naprostý odevzdanosti a tichá verze prosby, ať už to nikdo v mý třídě nahlas nečte ? A koho se na to vůbec ptám ? S hrůzou mě teď dohání myšlenka, že mě někdo chytne ve třídě za rameno a jednu z těch otázek mi položí. A já zrudnu a budu mlčet, v nejhorším něco odhalím tím, že se vlezdoprdelkářsky usměju. Moje úsměvy mívaj úplně jiný následky, než sám chci. Tak se snažím nesmát....

Dnes jsem jel na poštu. Došel jsem tam deset minut před otevřením. přes silnici se čtveřice chlápků ze stavební firmy vrtala v kanalizační šachtě. Tři stáli nad šachtou a čtvrtý se zabýval podezřelou činností na samotném dnu šachty. Měli rudýho transita jahodový barvy a na sobě montérky týchž barevných odstínů. Rádio Impuls mělo na starost akustickou stránku věci. Koukal jsem na mapu Věrovan. Spíš na návěstní tabuli pro cykloturisty, byla pomalovaná umělci, jejichž ruku řídila puberta. Kosočtverce a jim podobná slova jsou evidentně stále v kursu. Jinak se vše tvářilo klidně a pokojně, se zřejmou touhou, aby tomu tak zůstalo snad napořád. Ven šel jen ten, kdo ven opravdu musel. A protože už dnes nikam nemusím, prosedím zbytek dne doma. Už teď se těším, jak si zítra vsadím......