4.září, čtvrtek
"Tak kdo chybí?". Protne učitel nastálý ticho, který zpravidla nastane po hromadným zásunu židlí, otevírá desky třídní knihy 2SP, nemá náladu to zjišťovat, ale tahle povinnost ho stejně prostřednictvím třídního dožene tak či tak. Apaticky zapíše zatím skromný počet jmen lidí, co chybí/nechybí....Začátek školního roku vnucuje každýmu nevídaný pocit zodpovědnosti a poctivé docházky. Třídní navíc absenci nemilosrdně pronásleduje a navíc díky minimálnímu nátlaku kantorů není proč chybět. Otázka však je, jak se tento trend časem změní.
Zbytečně silně sklapne desky třídnice, vstane, schovávaje při tom prupisku, začne vést únavný monolog. Přehlíží výrazem, jaký mívá orel při plachtění nad strništěm plnýho zbytků pšenice. Každý se nudí po svém, každej zažívá ten pocit beznaděje a tuposti, kterej se současně se sklapnutím třídnice vloudí do hlavy kohokoli, kdo někdy studoval, či se o to pokoušel.
Ing.Svozil má kaštanově hnědé vlasy, urostlá postava s temným odstínem kůže budí přirozený respekt, není se co divit že držíme sborově huby. Mluvíme jen, jsme li tázáni nebo k tomu vyzváni, a to jen za předpokladu že známe odpověd, odpovědět je však schopno tak 20% třídy. Zbytek se snaží aspoň předstírat zájem, anebo předstírat, že dávají pozor, je to vlastně totéž. Je ale těžký udržet pozornost, už jen se o to pokušet je těžký. A tak hodina líně "chvátá" k osvobuzující přestávce "nezadržitelným" tempem.
Směle otevírám lítací dveře sázkové kanceláře Fortuna na Náměstí hrdinů v Olomouci. Víceméně stejné ksichty a každý den nová nabídka, stereotypní všednost, lákající zejména tou nabídkou a dvojicí počítačů, s připojením na net, připravené kdykoli podat důvod k dotaci Fortuny, skryté samozřejmě za, do poslední chvíle žijící naději na výhru.
Dnešní "tutáč" je mi znám už delší dobu, Hacken sleduju dlouho a tu serku bez výhry dnes proti Siriusu zlomí, přisypu Skoty, mají doma Slovinsko, už jen kurs napovídá o konečném výsledku. Do této dvojice hodím Vaasu, o tom, že nějaká Vaasa existuje se dovím až ve Fortuně, ale nebrání mi to, přisypat v solidním kursu do vybraného. Lístek osolím ubohými 40 Kč, částka daná četnými neúspěchy v posledních dnech může vynést 200, tedy to, co jsem prohrál včera (bůh žehnej Mladé Boleslavi).
Po večerním příjezdu z tréninku lačně zapínám livesport.cz, Hacken vede 2:0, někde uvnitř se smiřuju s nečekaným návratem včerejšího vkladu, z toho žiju jen chvíli. Přesněji řečeno do té chvíle, než najedu na výsledek Vaasy.....Vaasa-Koppko 1:2....Samozřejmě jsem vsadil na Vaasu, která na výhru čeká něco přes šest kol. Čekání pokračuje. Super. Tolik známý pocit tupé rány do hlavy a vlna afektu, znásobená výsledkem Skotsko-Slovinsko 3:1. Pocit vzteku se převtělí do bezmoci, Hacken nakonec zničí Sirius poměrem 8:0.
A tak usínám s obrovským pocitem nespravedlnosti a hořkosti, protože jen mě se nedaří, jen já prohrávám a jen já jsem smutnej a nešťastnej....Ale jen já si za to můžu, a když si to po sobě přečítám, cítím, jako kdyby to psal někdo úplně jiný...I přesto nechám backspeace nezmáčknuto.....
2 Komentáře:
ty dvě n mám naschvál aby mi to někdo vyčetl:-D...Včera jsem dal jeden mač za dvě stovky na kurs 2. Vyšlo.
hlavne prosim te nesazej......ja jsem jim tam taky neco nechal a uz ani tuk. a ver mi ze si to rika kazdej,proc zrovna ja mam takovou smulu kdyz vsadim na takovej tutac? a proto taky ty fortuny tak prosperujou. takze radsi si za ty prachy neco kup. a pise se "denik"
Přidej komentář
<< Domů