NMMetyn

9.září, úterý

Tak zase sedám ke kompu s akutní touhou něco napsat, klasicky mi chybí motiv, když je o čem psát, tak se to nedá číst a naopak...Blbej zákon, kdo ho stanovil ? 

Třeba v neděli, ne v sobotu, v sobotu jsem byl na pouti, sousední vesnička slaví hody každoročně tím, že na náves pozve kolotočářský kočovníky. Znáte to, labutě, autodrom, Mars, aj....Vše nechutně drahý, už jen při pohledu na tučně vytištěnou číslici 40 se točíte zdarma, pro to nemají ale pochopení vaši haranti, co by všechno zkusili a potom ještě jednou. To nemluvím ani o cukrové vatě, ledové tříšti, gyrosech na 53 způsobů nebo příliš teplým burčáku co kvasí ještě v žaludku. Všechno je krásný, barevný, blikající smějící se naoko a všechno potřebuje k životu nás lidi (peníze). 

Na takové pouti potkáte fůru různých lidí, každej si veme ty nejlepší hadry co doma spíchnul, každej se tváří různě důležitě, každej má pocit, že je to tady vše pro něj anebo proti němu, když máte v krvi burčák anebo takový ty další věci, nic mezi tím neexistuje a přesně tohle stanovuje hranici toho, či se bavíte, či ne. Potkáte nový, ale většinou starý známý, a při pohledu na ně zjistíte, jak málo vám ti lidi chyběly a děláte že za někým spěcháte a předpokládáte, že oni maj podobnou touhu jako vy...A tak se oba se slušností pošlete do prdele...vše samosebou s notnou dávkou slušnosti, jinak by to ani nešlo.

A hlasitá muzika vám kuchá uši na každým kroku a do toho smích různě ožralých idiotů. Pohledy nebezpečně krásných slečen, co se narodily jen krásné a přístup společnosti k nim to dřív jak s prvníma vráskama nezmění. Pohledy krásný a nevypočitatelně jasný-tupý jako jejich majitelky...Ovšemže, výjimka potvrzuje pravidlo. A milenecký páry ocejchovaný ruku v ruce, nudící se výrazy ve tváři a ani jeden nechápe, co tady s tím druhým dělá, ale láska, ta mocná čarodějka tyhle poctiy trapnosti odstraní, láska láme skály a tají z ní ledy, tak proč by nás nemohla zbavit nutkání říct tomu druhýmu : "sory miláčku, ale nudíš mě, neprojdem se každej sám, ať přijdem na jiný myšlenky..." A s tím strach, aby se ten druhej vrátil(nebo snad nevrátil) způsobí, že se tahle otázka většinou odbude kdekoli jinde, ale ne na hodech, na hodech musí každej vidět jak se drží za ruce, takový cejchování s vůní hořkosti ale , já jsem tvá, ty jsi můj (já jsem tvůj, ty jsi můj, ale na vesnici jsou stále ještě spíš konzervativci, homosexualita je minimálně důvod k posměchu a výsměchu, krásnej svět). 

A na zemi krásný hromádky odpadků,přetékající popelnice, nebo něco, co je jejich vzdáleným příbuzným,  vzduch plnej modrýho kouře a sladké vůně z cukrové vaty, nadržený pohledy všech prodejců, co nabízej různý šmejdy, stánek plnej country muziky, solo pro Evu a Vaška zní v kontrastu s doléhajícími "peckami" současné popové scény zajímavě až hrozně....Každej se baví po svým a každej si tu zábavu představuje jinak, ale protože je to jen jednou za rok, tak na oltář "zábavy" dávají tuhle oběť.

A já tam mezi nima chodím a neskutečně se bavím tou nudou, zabalenou do barevnýho a křiklavýho papíru. Po příchodu se domluvím s kámošem, že koho potkáme se svítícíma rohama na hlavě, je kretén. Vylízanci s rohama na hlavě, který ještě blikaj nemaj nic lepšího na práci, než si to fakt dát na hlavu jako velká sluchátka...Joooo...já jsem ten kretén...A každej je tak nevědomky hozen do našeho pytle, ale třeba jsme zase my v tom pytli "blbců bez rohů"....Vydělat se musí na všem. Jak se tak procházím, zachytím fůru zajímavých dialogů....Třeba nějaká rodinka, máma a teta, každá samozřejmě rohy na palici, obě se tváří, jako kdyby právě zažívaly velkolepý tsunami srandy, ksichtí se na sebe jak to nejhůř umí, obě se topí v kaskádách smíchu. Máma se podívá tím oduševnělým výrazem na dceru a ta její radost nesdílí a tváří se, jako jediná normální, "s tebou tta puberta mlátí", řekne máma s rohama na hlavě a už se nesměje a najednou má hroznou chuť vychovávat, ale jdu dál, protože bych jim musel něco říct a táta nevypadá tak debilně...

Tak, teď vstřebávám vztek z další dotace Fortuny s Tipsportem a láskyplně sleduju postel, na jejímž konci mě tak či tak čeká vstávání a novej den s novýma rohama, novým vstřebáváním a novou touhou, po něčem jednoduše jiným....