NMMetyn

http://www.youtube.com/watch?v=kt7L4X4li_k

Má mlhavá představa o lásce (léty a předsudky, částečně naprostou neschopností) je vyjádřena označením vloženého odkazu myší a zkopírováním do řádečku, kde se většinou zobrazuje upřesnění toho, co nám zrovna nabízí monitor. Já vím, chci moc a stejně to asi nikdo neudělá (nedělejte to, je to psychlogickej tah, založenej na principu umírněnosti, nejsem ale tak tvrdej, abych klasicky neřekl , co tím myslím, ale to už ted nevíte vy). Hahahaha...vtipálek....

No, pokud jste to fakt udělali, tak vám  začne hrát písnička, která nepotřebuje moc komentářů a ani větší znalost angličtiny, je naléhavě krásná a lepkavě chytlavá, lepkavost je v tomto případě seriozním počinem. Písnička, díky které ještě pořád vím, co je láska. Pokud jste zamilovaní, chce se vám brečet, pokud ne....chce se vám brečet, rozdíl mezi tím, alespoň z vizuálního hlediska není. Druhý pohled nabízí dva odlišné stavy...

Pokud někoho milujete, brečíte štěstím a topíte se předsevzetím, že vám to vydrží, nebo že vám hrozně chybí, že by jste mu toho chtěli najednou tolik říct, ale když na to dojde, tak to zase klasicky zapomenete. Ale zažíváte mokrý štěstí, sladkokyselé příchutě a někde pod tím vším aorta útočí na strukturu stěn nad ní. Je to krásnej pocit, když to celkově shrnu....

No ale je tady ten druhej pohled, mnohem autentičtější (autentičnost vyjádřena tím, že je to můj případ a je pro mě mnohem jednodušší mít si na co stěžovat a být nešťastnej, nejlépe, aby to každej viděl a ještě líp, aby mě litoval). Pustil jsem si ji včera večer, bratr byl ještě venku, ticho doplňovala avizovaná píseň a já bezvýrazně koukal do neurčitýho bodu, svým způsobem slepej, svým způsobem mi tekly slzy. Hrozně jsem najednou chtěl být nechutně moc zamilovanej, zbavit se svejch rádoby pokrokovejch názorů, zařadit se do davu a nevyčnívat, sžít se se vším, s čím žít teď nejde a co odsuzuju. Být opak svýho já, být někdo jinej. Nesmát se nikomu za jeho nízkou inteligenci a nemyslet si, že ta moje je zákonitě mnohem, mnohem lepší než jeho....A už jsem se toho pocitu včera nezbavil, všechno mělo jen dvě barvy-černou a bílou, nic mezi tím....Za co ? Ale asi to moc dobře vím, ale stejně mi to vědomí nezabrání se na to vyčítavě ptát někoho druhýho, i když jsem sám.....

Bez emocí..... Krásná píseň, vhodný doplněk pro večery se svíčkama, intimním osvětlením a zařícíma očima své drahé polovičky, úžasně chytlavá a krásná, pro naoko konzervativní naivky, těsně před koncem na vytáhnutí kondomu a sfouknutí svíček (už chápete, proč je mi u téhle písničky do pláče a ještě s takovou dlouho bude). Prostě krásná...no to by stačilo, na stole mě čeká špenát a matka hrozí, že mě vytáhne komp ze zásuvky a nadává ať vypnu tu sračku, a tak jdu jíst a chce se mi hrozně smát...