NMMetyn

Zasranej net, mám hroznou chuť něco rozmlátit. Znáte to určitě taky. Matka otravuje, aspoň někdo má solidárnost s tou mojí únavou, která přes den nikoho nezajímala, ale přesto ji podrážděně odeženu. Mám úplně jiný představvy o svým životě, v 15 jsem si to maloval jinak. Jestli maj všechny mý představy stát za podobný ho... tak se jich radši zřeknu. Odevzdaně čekám na moment, kdy dojde bratr a bude mít náladu se bavit, v poslední době se každej chce se mnou o něčem bavit, akorát ve škole na mě kašle kde kdo a já ani nevím, jak bych jim za to poděkoval. Matka mi donese jabko, tyhle plody podzimu. Ale já na ni málem vyletím. Hrozně mě všechno ruší a zneklidňuje. Každej den přemejšlím, jak se ulejt ze školy, teda, jak se ulejt ví každej, ale málokdo má dost argumentů na omluvnej list. Mám hroznou chuť si na všechno stěžovat a nadávat na svět, na stereotyp a na lidi, ale hnusí se mi to. Hnusím se sám sobě, a to je asi mnohem horší....