NMMetyn

Jednání o povolení změny územního rozhodnutí se ještě nikdy nekonalo za mé účasti, ovšem do té doby, než jsem na jedno takové zavítal. Kulturní dům Věrovany praská ve švech, lidé se cpou do přeplěné a dusné haly jak králíci do nory před liškou, parkoviště a vůbec všechna volná prostranství plní úhledně a naopak zaparkovaná auta. Před "kluturákem" stojí autobus občanů z Citova, vesničky, které se projednávaná věc přímo týká, avšak její slovo nemá v tomto sporu valnou váhu. Lidé však nepřijeli jen z Citova, jsou zde i další z okolních vesnic, jako je Brodek a Dub nad Moravou. Rozeznat to však dá práci, zvláš´t když je schůze primárně zaměřena na občany obce přímo odpovědné-Věrovany.

Odpovědné za co ? Hm, zkusím to zkrátit. Nechci jmenovat a ani ukazovat na určité osoby, a tak budu psát všeobecně.... Za obcí Věrovany a řekou Moravou, směrem na Přerov, leží dlouhý pás obdělávaných polí, pás se táhne směrem k Olomouci a ukončuje ho souvislá řada lužních lesů. Za níž opět začíná další porce lánů polí. Právě v těch místech za řekou Moravou si jedna firma umanula vyhloubit jámu za účelem těžby písku, štěrkopísku..... Což vyvolalo u obcí minimálně inforomovanými občany zděšení. Taková pískovna znamená kopu problémů a starostí. Kupříkladu s sebou přináší nevratné změny výšky hladiny spodních vod a hlubším prohloubením statiky i porušení nejednoho domku. Tak jako jsme tomu byly svědky u nedalekého zámečku v Tovačově, kde se taktéž těží jedna radost. Tyto argumenty ovšem nelze ani právně a ani jinak dokázat. Což chrání iniciátory těžby před největším problémem pro Věrovany. Jenže tady nejsou jen Věrovany.... Taková těžby písku, hloubení jámy, to znamená velkou kupu zeminy pro níž není v blízkém okolí odbyt. Což znamená, že se musí vozit na místa, kde pro ně odbyt je. A vozit se má přes Dub a zejména Brodek, který náklaďáky už delší dobu povážlivě čpí, hlavně dík skvělému nápadu otevřít těžbu v Krčmani, blízké to vísce Brodku. Jde jak o smogovou, tak o hlukovou zátěž, o porušení nedávno spraveného silnice mezi Přerovem a Prostějovem ani nemluvit. Hrozba ohrožení statiky se týká Citova ještě mnohem víc, než Věrovan, neboť Citov neleží jako Věrovany na kopci, ale souběžně s potencionální hladinou plánovaného jezera. A je mu mnohem blíž, než Věrovany. Jenže, ať se to představitelům Brodku, Citova a Dubu líbí nebo ne, jsou to právě Věrovany, kdo je pověřen Olomouckým krajem ke správě nad projednávanými pozemky.

Kulturní dům ve Věrovanech se neliší od žádného kulturního domu v Česku, vyniká svou prostorností a tím i konfortem. Vše je samosebou postaveno v době, kdy naše maminky a tatínkové válčili na tehdy osmiletce, fasáda v různých tonech unavené hnědé, rys budovy spoután do hranatých tvarů, dřevěná vybledlá okna smutně sledují sousedící volné prostranství, dočasně sloužící jako park stavebních strojů, budujících blízkou čističku odpadních vod, dotovanou EU. Uvnitř soustavně páchne přestárlá kůže a prach. V hlavním sálu je vysoké podium, taneční parket je spíš dlouhý, než široký, šířka se zde hanbit ale nemusí. Parkety jen vzdáleně připomínají dřevo, je na nich patrná mazlavá a silná vrstva prachu, která na nich tvoří zajímavé obrazce....

Na podiu seděli lidé, kterým byla myšlenka startu těžby písku v naší lokalitě blízká. Pominu-li znuděného zvukaře, který své znudění dával okatě najevo. Zleva, zástupce kraje, oděn v rudou košili, vedle něj dr., nebo mgr., to nevím jistě, páč její vizitka leží na stole (snad pro strop), zodpovedná za pársestránkový dokument o bezproblémovosti celého projektu. Dále vedle ní, paní, co se stále ztrácí, po její pravici obrýlený zástupce firmy, který lže, jak když tiskne a úplně v ústraní pan starosta..... Tihle všichni, versus rozzuřený lid. Skutečně, každej kdo se nachází v davu je proti pískovně, každej nadává jak může, plnej rozhořčení, přemýšlím, co brání v linčování té skupinky na podiu. Schůze je zahájena v 16:30, teď je ale 19:28. Slovo má starosta Citova, chlápek nezdravé kůže, vlastnící kudrnatou pokrývku hlavy, leckde se jí říká vlasy. Připomíná cokoli, nejmíň ale starostu. Napadá vizi plánovaného průjezdu náklaďáků se zeminou, čísla uvedená ve studii nemohou ve skutečnosti nikdy vycházet, ví to všichni, všichni krom osazenstva podia, kteří jsou tvrdě v opozici. Představitel těžařské  firmy se v tom možná vyzná, vyložit to tak, aby tomu však rozumněl i laik však nesvede, topí se v moři frází a odborných názvů, snad jen on sám rozumí tomu, co vypouští skrz ústa. Debata se motá stále kolem průjezdu těžkých náklaďáků, slovo si bere i můj bývalý fyzikář ze základní školy, svým basovým hlasem líčí nedávnou příhodu jednoho domu v Bolelouci (části Dubu nad Moravou), kolem něhož byl zaznamenán větší pohyb náklaďáků se zeminou. Na fasádě tohoto domu se tento pohyb začal po čase projevovat puklinami a trhlinami a teď je vážně ohrozena jeho statika.

Zástupce firmy tato otázka zasáhne, jeho improvizační schopnosti krvácí a v sále je na pár sekund ticho, ovšem jen do té doby, kdy se slaboduchá padesátnice, holdující alkoholu přihlásí s praštěnou připomínkou. A právě odpověď na ni zachrání zástupce před fyzikářem, který je krom fyzikáře i výchovný poradce. Do debaty se vmísí i pár starousedlíků zachovalého věku, ostře se ohrazují proti, jenže jejich selský styl vyjadřování je větrem do plachet brilantně vzdělaného zástupce, který klidným hlasem někoho, kdo si o sobě myslím, že je něco víc trpělivě uklidňuje jejich emoce. Pár lidí je tím znechuceno tak moc, že se obrací na odchod. Rozruch na chvíli utíná paní středních let, z připravených listů čte rozechvělým hlasem o korupci v obecní radě. Naráží na politickou příslušnost místostarosty a zpochybňuje výsledky voleb. Pan místostarosta, rudý jak ředekvička, vyráží okamžitě na obranu. V mezích slušnosti jí posílá do háje, jako výraz pohrdání jí tyká a dělá z ní před lidmi malou a ulhanou holku. Paní se topí v moři slz, po celé čtení svého projevu byla nejistá, hlas se jí třásl a obličej nabyl bledých odstínů, teď propuká v nepokrytý pláč těch, co mají pravdu, ale mají proti sobě prostě jen skvělého lháře. Lidem je samozřejmě jasné, že místostarosta má vlivné známosti a že jeho slovo v obci má svou váhu. Hlavně z toho druhého důvodu se k boji proti jeho osobě nikdo nepřipojí. Hádku o moc v obci sledují lidé z podia s očividným zájmem a zaujetím, je jim dopřán odpočinek od stále stejných dotazů. Zástupce kraje je však rezolutně proti a s pomocí mikrofonu klidí vášně. Místostarosta je o pár let starší, jeho pozice před občany nejen Věrovan, byla ohrožena. Debata se poté vrací zpět k průjezdu nákladních aut. Opět se zpochybňují výpočty inženýrky na podiu, ta s úsměvem odráží většinu smečí, otázky jsou však stejné, jen jinak položené. S postupem času je nad slunce jasné, že touhle schůzkou iniciátoři od svého záměru neustoupí. Starosta se snaží narozdíl od zvukaře, zoufale zakrýt nudu. Tu začínám díky monotonnosti otázek pociťovat i já a tak nenápadně poloprázndým sálem mizím k odchodu.

To, že se plánuje za Moravou těžit písek se občané Věrovan dozvěděli až díky letákům, jejichž produkci zajistil Brodek, Citov a Dub. Letáčky s vyjádřením zastupitelů zainteresovaných obcí dostal do své schránky každý občan Věrovan. Nebýt ovšem okolních obcí, jejich zastupitelstvo by je nikdy neinformovalo a tak by se kde kdo divil, proč se najednou začíná za Moravou hloubit jáma.... O dalším osudu těžby rozhodne občanské referendum, plánované na jaro příštího roku.