NMMetyn

U dveří stál hrozně velkej chlap v růžové noční košili a přilbici bristké armády z první světové války. Byla noc, ale nevím kolik hodin, protože sluneční hodiny u okna netikaly. I tak ale do místnosti koukal měsíc a ozařoval celou tu místnost a stůl, kolem kterýho sedělo pár postav, každá byla jiná, ale zároveň stejná, stejná protože měla na kolem krku provázek a na něm připevněnou tabulku s nápisem.

Hrobový ticho přerušil hlas, "Máme pár zásadních problémů!". Řekla postava, co měl kolem krku tabulku s nápisem smutek, " nejsou to mé problémy, tady samota s nouzí svolali poradu, prej abyste si zvolili někoho jinýho předsedajícího, já že jsem prej už u kormidla hrozně dlouho, ale podniku to neprospívá. Každej si to představujete nějak jinak, ale jak? Vyjádřete prosím svůj názor, já si myslím, že není třeba nic měnit, že je to všechno tak akorát". "Akorát pro tebe", ozvala se samota. "Ty drž hubu, díky mě rosteš a máš průvodní slovo, skvělý privilegia, ty jsi poslední co má co kecat!, ale ty jsi na tom pořád líp". Opáčila samota, "jo, jenže my dva bez sebe existovat nemůžem....., nevím co tě chytá za nálady, řezat si pod nohama větev, na který stojíš !"  Řekl klidně zpravidla klidný smutek, samotě myšlení nikdy moc nešlo, hleděla si co nejdřív najít něco, čím by se sama zničila, ale až se tak stalo, tak se začala zoufale bránti a získávat zpět své pozice. Nouze se na samotu vyčítavě podívala, chtěla něco říct, ale rozmyslela si to a raději mlčela.

Smutek je řezal pohledem, ani jedna se nepohnula a ani jedna se mu nepodívala do očí, obě bez něho nemohly nikdy existovat, stejně jako on bez nich, ale to si uvědomoval jen smutek. Závist si je měřila výsměšným úsměvem, seděla vedle zbabělosti, se kterou se rády neměly, obě si dělaly naschvály a obě byly ovlivnitelné a bezcharakterní. Závist ale měla o něco víc odvahy, a většina zúčastněných se jí bála, každým tady uměla manipulovat, jen se smutkem se nedalo hádat, byl to flegmatik, víc moudrej jak vychcanej. A toho se závist bála snad nejvíc.

"Proč ted všichni mlčíte? Chcete sněmy a změnit vedení, ale přitom tady sedíte a mlčíte, kde je vůbec láska?, láska to všechno bojkotuje, zříká se toho". Oznámila suše moudrost, "včera jsem s ní mluvila, říká, že ji tady stejně nikdo neposlouchá, závist se jí minule vysmála za její návrh na dosazení poctivosti". Závist se na moudrost významě usmála, hádka s ní neměla cenu, ale vysmátí na moudrost platilo, moudrost se ale tentokrát  taky usmála a pohled závisti vydžela. "Mě se třeba nelíbí, že se scházíme takhle v noci, všude tma, dá se přece sejít i za jiný atmosféry". Prohlásila suše moudrost, smutek se na ni dlouho díval, "až budeš předsedat týhle komisi ty, můžeš se scházet třeba vedle mléčné dráhy nebo na oběžným měsící Marsu, to by tě ale museli tví kolegové zvolit místo mě. Jenže i ti, pokud dobře vím, hlasovali pro mě. Můžu jít na záchod?" .Optala se logika a se svolením odešla. Moudrost ztratila posledního spojence, protože ironie zase zaspala. Závist se po odchodu logiky začala příšerně smát. Závist s osamělostí se k nim přidali, "čemu se, sakra smějete?". Obořil se na ně smutek. "Nesměješ se, protože ti je moudrosti líto, ale dobře víš, že je čemu se smát.". Opáčila živě závist.  Smutek se šibalsky usmál a zadíval se do stolu. Lež, se začala taky smát, vypočítavost za ní. Moudrost se ctí smutně mlčeli, ani jedna nemohla nic říct, logika se nevracela.

Smutek pravil, "rozložení sil je, jak vidím stále stejné, opozice je buď v bojkotu, nebo chčije, případně zaspí, takže další schůze, sněm, nebo tak něco, si naplánujte, až se především domluvíte. V mým táboru je pořádek a díky tomu, že předsedám já, jsem stále váš nadřízený a vy máte povvinnost, jednat pod mým vlivem a nechat se mnou ovlivňovat. Ano moudrosti, není to fér, ale mám pocit, že co je a co není fér ví nejlépe tvůj nadřízený-já. Tím bych tenhle tyjátr skončil.

Všichni, až na moudrost a poctivost se zvedli a zvolna s úsměvy opouštěli místnost, měsíc na lusknutí prstu kohosi zmizel a moudrosti začaly zvolna téct slzy...

Tak tohle se mi zdálo dnes v noci, trochu jsem si pohrál se svou fantazií, ale to ráno jsem vstával taky se slzou v levým oku, taky smířenej-poraženej, malej a zoufale zbabělej.....