NMMetyn

Nevím kolikátýho je

Zase jsem zpět. Já jsem nikam neodešel, ale stejně se mám kam vracet. Dnes byla sobota, ale nevím kolikátýho. A to mám čokoládový adventní kalendář od Mikuláše..... Kecám..... Mě Mikuláš nemá důvod nic dávat. Touhle sobotou začaly moje asi poslední vánoční prázdniny. Asi poslední prázdniny vůbec. Je mi z toho smutno. Poslouchám Michala Tučnýho... "měl jsem rád, stín stromů, říční proud"..... Je to z jeho desky Snídaně v trávě.

Obloha dnes měla klasicky zkaženou tvář od mračen a kapek vody. I ten nejmenší výmol sloužil vodě. Prázdný ulice zívaly předvánoční pohodou, kterou připomínaly jen světelkující stromečky na sloupech veřejného osvětlení. Slabě mžouraly skrz symfonii kapek (symfonii kapek jsem od někoho převzal, jen nevím od koho). Okna vyzbrojena často chaoticky uspořádanými svíčkami. Šedý kouty měly svá červená světýlka, která je dělají ještě děsivějšími a chmurnějšími. Ano, jsou tady zase vánoce. Tento rok přišly nečekaně a řekl bych, že až skoro nezvaně. Od všech známých slýchám, jak moc se netěší, jak to chtějí mít za sebou.

Možná, že říkat to je zrovna v modě. Anebo jsou mí známí samí melancholici, spíš se bojím toho druhýho. Já se na vánoce neskutečně třesu, až se zase zklamu, protože všechna má přání se nedají nadělit v jednom dni. A tak poslouchám vánoční koncert dětí z chrámu sv. Víta. Cítím divný naplnění touhle muzikou, která plní nevděčnou roli. Nehodí se to pouštět nikdy jindy, než v tuto dobu... "nesem vám noviny, poslouchééjte, narodil se Kristus pán", a tak dál. Chybí jen vůně jehličí.

Nakonec, sudičky mi soudily konec vlastní rukou..... Nee. Neměl jsem sudičky. Kdo je měl ? Ale hrozně mě zajímá, co by mi asi soudily. Zajímá mě to, ale i tak to nechci vědět. Sedím a cejtím svý rozžvejkaný kosti. Jsem opitej a z...... , v tomhle stavu můžete postavit Eifelovku a ještě k tomu ji napsat s jedním f. Michal Tučný je zase v akci. "měl jsem rád, pár písní, v nichž jsem žil". Je to písnička o loučení se světem a mě se chce brečet, protože to, co mICHAL vidí v té písničce, já neúmyslně a zbrkle přehlížím. Teskná melodie. Melancholie plná naděje, že s každým koncem něco začíná. Tohle vědomí dělá konce zajímavými. Ne. Tohle taky nemám ze své hlavy. "Všichni jsou už v Mexiku"..... Cssss.... Rád poslouchám trampský písničky. Dýchaj létem. Paradoxně je radši poslouchám v zimě. A v létě zase koledy..... čest památce Michala Tučnýho.