NMMetyn

  Poslední hodina. Minuty jako hodiny. A učitel se marně snaží odpoutat oči svých oveček od nástěnných hodin. Pohlédl na ně. Už nějakou dobu uvažuje nad tím, že jim je zabaví. Třídní o tom nechce ani slyšet. Zítra u cigárka snad něco svede. Musí si připravit argumenty a tak.

  Borcům v zadních lavicích utíká i fakt, že učitel mlčí. René cosi kutí schován za zády mohutného Vency. Venca je nevědomky užitečný. "Máš to už?". Nakloní se k Renému soused-Svačina Dojed. "Co, Dojede?" Zmatený Dojed připomíná vyfouklý balonek. Naprázdno polkne a hypnotizuje očima souseda. René otevře pusu a zazvoní...

  Učitel marně brzdí i sebe, natož rozvášněný dav, co byl před pár minutami sedící směsí utrápených tváří. "No tak, no tak". Jen ti největší patolízalové a strašpytlové zbrzdí únik. Zbytek má v tomto směru nedostižný nádskok. Mezi nimi i Dojed s Reném.

  René zabrzdí až za garážemi nedalekého sídliště Branná. Chvilinku je sám a využívá toho. Přiloží černou trubičku ke rtům a z plna potáhne. V ten moment se zpoza rohu vynoří postava Dojeda a Sandwiche. Tihle dva se nebudou chtít asi pobavit o tom, co bylo ve škole.... Ozve se v Reného hlavě vnitřní hlas. Mlčky ale rezignuje. Zdolá sám sebe, aniž by mu v tom někdo nějak pomohl. Mlčící Dojed a Sandwich jsou vybídnuti k prdu.

  O deset minut později zeje sáček Reného Plátka prázdnotou. Všichni tři po sobě mžikají zarudlými bělmy a čas utíká jen díky obloze. Konverzačních témat moc není. Všichni jsou ti, co radši poslouchají. Bývá to jiné, když se k nim připojí Štefan. Sandwich si na něj vzpomene nejdřív. "A kde je vlastně Štefa?" René se vzpamatuje dřív, než Dojed, u něhož se dnes nedá s ničím počítat. "Myslím, že šel na rande...". 

  Sandwich se zatváří, jakoby ucítil výkaly. Ale je to spíš ze závisti. Nejde mu do hlavy, že jich má tolik, říká si v duchu René. Sám René jich ale až tak moc nemá. Není to ale důvod, proč nepřát kamarádovi. Sandwich má jiný názor, ale i přes soustředěné přemýšlení nevynutí z mozku tu správnou narážku. "Nemáte někdo cígo?" To se ozve Dojed. Načež Sandwich mechanicky tasí krábu cigárek, co mu denně kupuje mladá. A nabídne oběma. Dojed při přebírání cigarety poníženě děkuje. René se ptá, jestli jsou zase od mladý. "I kdyby", povídá Sandwich, "je ti po tom takhle, a vůbec, mizím". A odchází. René s Dojedem ještě dokouří a pak oba kráčí domů.