NMMetyn

Sedím za barem, na čerstvě uvolněném sedátku, kde má člověk pocit, jako by čněl nad vlnami páry. Vedle mě sedne kovanej šampon, přesně ten typ, co v nechá u holiče bez mrknutí oka pár stovek. Má kohoutka, samozřejmě s melírem, hladce oholen, hladce nadržen. Právě to zkouší na blonďatou a krásnou barmanku. Přirozenej lovec, věří si a dává si záležet na tom, aby to nikomu neuniklo. Hází silná gesta a když už je v koncích, zkusí pivo. Týpek vedle něj se na něj dívá jak na nahou ženskou, hnědý vlasy a nevinnej pohled prozrazují smutnou slaboduchost. Oba se na chvíli vzdálí na taneční parket.

Barmanka zatím znuděně stojí, evidentně je jedinej člověk, co se tady nebaví. Má bílou halenku a až příliš provokatviní výstřih, blond vlasy sčesaný nazad, oči to vše pozorují s lhostejnou odevzdaností. Na záda jí svítí chladící box s pitím, modrý světlo ohmatává její  boky a dělá jí nějak víc nedobytnou. Vedle mě stojí týpek, se zoufale smutným výrazem, je smutnej, má triko z Kenvela, který tady maj další dva týpci. Ale je sám, vábí pozornost slečen kolem jak jen může. Na posilněnou si objedná Absinta a aby to maminka nepoznala, přihodí si Coca-Colu. Absinta sfoukne jedním nádechem a s Colou v ruce zamíří do davu, třeba to teď vyjde.

"jedno pivo". Objedná si týpek, kterej by si rád hrál na šampona, jenže na to nemá věk. Vlasy má jak při postihu elektrickým proudem, půl tuby gelu na nich. Mírně obtloustlej a negativně elegantní. Lačně kouká na barmanku, zkouší jí i něco říct, ale nemá to ten pravej účinek, jakej si asi představoval. Barmanka ho odhání pohledem a baví se s ním jen na základě tržeb. Snaží se vtípkovat, ale za chvíli pochopí, že je směšnej i když nic neříká. Na pravým křídle sedí další lovec, pravděpodobně rom, rom v bílé mikině Adidas, tři černý pruhy na bílým podkladu patrně pokládá za vrchol elegance, sedí sám. Čumí barmance bez obalu na modře ozářenej zadek a má problém se od toho pohledu odtrhnout.

Všude kolem jsou skupinky lidí, v každé nějakej zoufalec v bejsce a šampon v přiléhavým triku. Dvě hlavní skupiny mladé generace mužů. Slečny se tady baví nejvíc, ony nepřišly někoho sbalit, ony se prostě jen přišly pobavit, zapařit si a ty další kecy, jakýma se to charakterizuje. Fůra holek má bílý kalhoty. Týpci na ně čumí, každej by rád zkusil štěstí, ale buď maj málo promile anebo odvahy. Holek je tady ale mnohem, mnohem víc.

Frája s melírem se mezitím vrátí, zatím bez nějaké slečny, ale to se poddá. Zkusí to na barmanku, ale ta už se vidí v posteli a o zábavě má evidentně jinou představu. Frája hází silný gesta z amerických filmů anebo klipů Eminema. Svačí mu to jen jeho kámoš a tak s dalším lahváčem v ruce oba mizí. Kolem si to sype securiťák, má vylepanou hlavu a zřejmou chuť, někomu zdemolovat tlamu. Tváří se důležitě a jako by ho to tady nebavilo, baví se zbytečně nahlas a naráží do lidí. Jde řešit houpající se lampu nad protějším barem.

Uvolněný místo po frájovi s kohoutkem zaujme mladej mileneckej páreček. On má bejsku a tak 180 cm, ona je tak o 20 cm menší, ani tohle jim nezabrání v žhavým objetí. Oba působí nadrženě a zoufale, ona mě bez usttání mlátí do ruky, jeho zadek je jí evidentně malej a na věci na něž maj oba chuť je tady moc svědků.

Odvracím zrak. Můj starý známý, přestárlý šampon zkouší pozvat barmanku na drink. Odmítne a tváří se při tom tak, že týpek polkne další otázku. Je sám, má už řádně nakoupeno a žádná mu v jeho síti zatím neuvízla, kouká z toho pro něj hodně smutnej večer. Odejde, ale vzápětí ho vystřídá individuum v kšiltovce, pravděpodobně skin, nakárovanej a má problémy s objednáním toho, co si přeje. Něčím, co vzdáleně připomíná češtinu se mu to kupodivu zdaří. Hned na to, se ale natáhne na podlahu, do hloučku puberťáků, kteří se mohou potrhat zábavou, asi jako každej, komu to neuteklo. Týpek usoudí, že tohle místo není tím pravým pro další pobyt a tak se ztratí v davu. Mileneckej párek vedle mě je už neodbytnej, nevím jestli působí víc směs estrogenu a testosteronu, nebo alkohol (asi obojí), ale mizím. Jako mé další útočiště volím rudou pohovku vedle Vojcka a brášky.

Ti se baví po svým, nějakej maník v zeleným triku ukazuje svaly i přesto, že žádný nemá. Co má jsou špeky a není jich málo a snad to je důvod, proč si na něj nikdo ze štíhlých kámošů netroufne. Nevidím odtud barmanku, moje stolička je už okupována jinou prdelí. Luxusně usazen koukám na lidi, nikdo si mě nevšímá a mě to najednou hrozně mrzí. DJ pouští neposlouchatelný kousky, repráky musí mít zákonitě něco proti mým uším, protože mi v nich po odchodu ještě hodinu píská. DJ Tiesto, Kalikuly a Divokej Bill, a já sedím a čumím.....

26.září, pátek

Pátek. Ke každýmu pátku mám slabost. Cítím k němu asi nejvíc, ze všech pracovních dnů. V pátek mi nevadí povinnosti, protože jsou všechny částečně nasáklý blízkostí víkendu. Všechno se odbývá v uvolněné atmosféře a starosti si berou čas na rozmyšlenou přes víkend.  Páteční odpoledne mě naplní sytou porcí optimismu a silnýho očekávání. Který víceméně vydrží do nedělního rána, kdy se klasicky přihlásí ledovej chlad pěti (čtyř) pracovních dnů.

Dnes jsem v McDonaldu narazil na  bejvalku. Teda, byl jsem tam na žádost své vylučovací soustavy, taje tamní "fabriky" jsem neměl v ůmyslu pozřít. Všiml jsem si jí až při odchodu, seděla opřená zády o svýho týpka, jeho ruce svíraly její útlá ramena a budilo to nápadný dojem, že ji vlastní, po vziuální stránce určitě. Připomínali mi takový ty milenecký páry, kdy týpek se může přetrhnout a borka nemá nic lepšího na práci, než jeho snahu sabotovat. Zrovna se smála svým vylámaným a osobitým způsobem, kdy máte pocit, že v příštích 5 sekundách exploduje. Ten úsměv mi připomněl její krásu, smála se tak, že to vědli i hosté před mekáčem. Trhlinu v jejich půvabech způsobuje menší kvalita jejího chrupu, zuby se přou o místo a celkový efetk to mírně trhá. Jinak se ale nezměnila, je stále, jak my velcí kluci říkáme, mrdozní (dlouhý ooo).

Oba se při mém odchodu výborně čímsi bavili, a tak nebyl důvod podávat jí důkazy o mé existenci. Její, mírně vzdorná povaha s ještě stále silným vlivem puberty zábavu potřebuje víc než cokoli jinýho. Říkával jsem jí pískle a ona mě dědo. Tahle nepříjemná srážka vzbudila v mým nitru vlnu emocí a doznívá to jemnýma dávkama nostalgie. Někdy se mi po ní stýská, většina mých ex mě  nemá ráda anebo jsem jim ukradenej. Téhle jsem ukradenej a bere mě jako uzavřenou kapitolu svýho života, k níž nemá potřebu se vracet. Je zajímavá, i když je to užvaněná puberťačka se sklonama k dospělosti....

Návštěva města v mým podání patří neodmyslitelně k návštěvě sázkovky a naopak. Dnes jsem zase zatížil konto Fortuny. Vsadil jsem na remízu Omsku v Chabarovsku. Včera tam Omsk vyhrál 4:0 a tak bylo podezření, že by se podobný kousek nemusel opakovat. Nu, opakovalo, Omsk vyhrál 4:3. Jako pokus o vrácení prachů z týdne, kdy jsem opět v značným minusu, jsem vložil do osudí večerní hokejové mače a sobotní hody ve fotbalové Evropě (jedinej důvod, proč mít rád podzim), to vše do dvou lístků. Co z těch "hod" kápne mě, se možná pochlubím (vypláču).....

Podzim to fakt myslí vážně, listy se pomalu loučí s větvemi a nenasytná zem, která je stejně všechny není s to pojmout, je jimi zatím nesměle pokrytá. Pod pouličníma lampama se shromažďuje veškerá mlha z okolí, ale snad je to tím, že je pod nimi nejvíc světla. Tma útočí už něco kolem sedmé. Bezvýrazná a nevyzpytatelná obloha podporuje veškerý špatný nálady a depky. Slunce někde na Bahamách si dává volno od emisí a imisí nad Českem. Nepříjemný teploty po ránu šacují naše skříně a verbují mírně teplý svršky. Nový ráno se koupe v ledový rose a když se ulice leskne spadlýma srážkama, bezpečně poznáme, že mraky nezahálely. 

Den za dnem ubíhá v pěkně srovnaným pořadí a všichni plníme normy, děláme hodiny a ty další věci, který nás drží v procesu. Podzim tomu všemu bere hlubší smysl a význam, a jeho destrukce krajiny před  našima očima nám dodává na otupělosti. Dny jsou zabíjeny mnohem dřív agresivním ostřím tmy a vítr to vše jakoby urychluje. Všudypřítomné bláto pořádá hon na naše podrážky, teda, když máme štěstí, tak je to bláto. Kaluže díky nepřítomnosti slunce zažívají boom, a činí některé stezky zajímavé pro děti. Pustá pole a sem tam zoufalí zemědělci mění pusto v ještě něco horšího.

Listy stromů těší naše zraky těma nejrozmanitějšíma, barevnýma kombinacema. A ty pozornější, to svede k psaní, poezii a těm dašlím věcem, ke kterým je inspirace třeba. Ani v noci, skrz neprostupnou barikádu špinavých mračen nejde sledovat hvězdnou oblohu. A když vaši tvář olízne chladný vítr, vzbudí to mírnou dávku nostalgie po právě zesnulém létu....

23.září, úterý

"Tak, chcete se na něco z toho, co jsme tady dnes probrali, zeptat ?". Aneb volná kategorie na nejdebilnější otázku za posledních pár týdnů. Horké želízko v ohni (zvlášť když se sestra ptá matky, jestli jí náš kanár Pepa rozumí). "Nebo něco z minulých hodin, co vám nebylo jasné ?". Zkusí to učitel znovu, ohlas je totožný a člověk někdy jen těmi nejpitomějšími skutky zjistí, jak moc ty skutky pitomé jsou. Kouká na nás souctiným výrazem, my na něho (někteří) koukáme taky tak, obě strany se už vidí ve víru velké přestávky. Každej po svým, ale jedno společný maj všichni, tu dvacetiminutovou porci spokojenosti. V tom se ve dvěřích ukáže velká hlava Ing. Svozila, "z důvodů vodovodní havárie je s okamžitou platností ukonečeno vyučování v 9:30, napište si to do žákovských".  A zmizí. Ztracená vidina sedmi hodín způsobí v celé škole východy tou nejzajímavější věcí. Volnej závod o to, kdo první vypadne, výtahy mají co na práci, schody jsou ucpaný. Ale vše netrvá tak dlouho, aby to působilo problém dlouhodobě. 

Krásná týmová práce, do 15 minut jsou chodby školy znovu tiché a plné místa. Šum pracovních bot týpků z praxe a sborový převlékání. Vše v krásných časech, každej spěchá tak, jako by si to měli s tím vodovodem ještě rozmyslet. Za pár minut, nabudete dojmu, že tady nikdo dnes nebyl. A já marně přemýšlím, která havárie vzbudila kdy tolik radosti a úlev.