"V tu chvíli přitiskl své rty na mé a já se mu nedokázala ubránit. Ne proto, že byl tisíckrát silnější než já, ale
protože se moje vůle zhroutila do prachu ve vteřině, kdy se
naše rty setkaly. Takže jsem mu polibek oplatila, srdce mi přerývavě
tlouklo a lapala jsem po dechu. Jeho ruce se učily zpaměti můj obličej, stejně jako moje ruce přejížděly po jeho tváři, a v krátkých sekundách, když se jeho rty uvolnily, šeptal moje jméno..."

„Před tebou byl můj život jako noc, když nesvítí měsíc. Veliká tma, ale byly tam hvězdy – body světla a rozumu… A pak jsi prolétla mým nebem jako meteorit. Najednou bylo všechno v ohni; všechno se rozjasnilo, zkrásnělo. Když jsi mi zmizela, když meteorit zapadl za horizont, všechno zčernalo. Nic se nezměnilo, jenom moje oči byly tím světlem oslepené. Už jsem nedokázal vidět hvězdy. A nic už nemělo význam.“