Jak vypadám? Jako čaroděj ze země Oz? Potřebujete mozek? Potřebujete srdce? Poslužte si. Vezměte si moje. Vezměte si všechno, co mám.
Jenom mě tu už nenechávejte s váma dál žít.

Zklamala jsem. A to je nejhoší.. s tím už nemůžu prostě žít. A nejhorší je, že jsem si to asi zavinila sama. Dneska už neexistuje spravedlnost. A kdo ví, jestli někdy existovala. V jednom kuse pláču.. a když ne já, tak jeden z mých nejbližších.. Ale pomoci si musím sama. 

Když potřebuju pomoc, ta se ke mně otáčíte zády. Já vám všem vždy pomohla! A vy? A ty?!
Jako to nestačí, co se ze mě stalo? Musíte mi to všeci tak ztěžovat? No, ale když vám to dělá takovou srdečnou radost. Strčili jste mi do rukou Černého Petra a s tím pro mě hra končí. Tak mě už nechte, ať mě ta nicotná tíživá bolest zabije, prosím.

Dnes jsem prožila klidné odpoledne "bez emocí". Tedy, možná až na tu "noční" můru. Totiž po škole jsem si - čirou neobvyklou náhodou - zapnula video a chtěla zkouknout kousek filmu s tím, že pak půjdu do zahrady na deku.
Ale po deseti minutách mě přepadla únava. Probudila jsem se zmatená do prázdného pokoje. Měla jsem bouřlivý sen. Zase se mi zdálo o něm. Byli jsme v téže situaci, jako jsme i v reálu a já se mu zoufale bála podívat do očí. Byli jsme ve škole. Byla to trochu upravená třída zeměpisu a on tam seděl mezi ostatníma. Učitelce jsem odevzdala nějakou práci a s posledním pohledem na jeho černé tričko zezadu jsem letěla ze třídy, jako by mi šlo o život. Chtěla jsem utíkat, ale nešlo to. Nohy se mi nehnuly. Ze všech sil jsem se snažila nohy posunout kupředu a pádit rychle domů, ale ony neposlouchaly. Netrvalo dlouho a on se třídou šel za mnou. Tempo se mi zrychlilo do chůze, ale ono to nestačilo. Měla jsem strach, ale z čeho vlastně?
A pak můj sen zkončil. No a takto se já cítím. Bezmocná a sama. Že nemůžu už nic dělat. Nohy a ruce mám svázané. Mozek mi pracuje, ale nechce poslat příkaz svalům. Naplňuje mě pocit bezmoci, který teď kvůli němu mám. A mě už došlo, co mi ten sen chtěl říct. Nech ho jít. Zkončilo to. Odmítl tě.
Mé snahy, probdělé noci... byly bezvýznamné a nesmyslné. Dostala se mi na 11 měsíců náplň do celého života. Nebo spíš do toho čehosi, co z života zbylo.
A tak jsem to udělala. Popadla deku, tužku a papír, pádila do zahrady na slunce a s klidnou myslí začala psát toto poslední něco, co mu ještě věnuji. Jedna třpytící se slza mi přistála na kusu papíru. Jenom jedna. Možná jich víc už nemám.
Nikdy jsem nevěřila těm řečem, že všechno krásné jednou zkončí. Jenže smůla si mě zase našla. Cože, smůla? Ne, konec světa. Můj konec světa.

Děkuji Ti za vše. Za úplně všechno. Nezapomeň, ...vždycky jsem chtěla, abys byl šťastný a až teď mi došlo, že ve štěstí jsem Ti stála jenom já. Už jenom pět pouhých krátkých dní se můžu dívat do Tvých očích, které se mi jasně vybavují s hustými řasami a rozcuchaným obočím. Pak také tvůj horní ret zvednutý, vyzívající k líbání tak hladovému, jako je mé srdce hladové po Tobě.
Miluji Tě. Sbohem.

Colorblind

..Co čŁov€k to PoĐvoĐ..*..Co Chyßa To ĐůVoĐ..*..Co čin To Tr€$t..*..Co PoMoc..To Ł€$t..

Jsem světlo pro ty, kterým všechna ostatní světla zhasnou.

Jsem mapa a ukazuju cestu jasnou.

Dělám vše pro to, aby bylo více světla než tmy.

Aby vyrovnané byly všechny krátké dny.

Jsem pomoc pro ty, co trpí žalem.

Pro ty, co zabili se málem.

Jsem studánka slz, chytám smutek v očích tvých.

Však nejvíc slz je právě mých.

Život je jako list stromu, začíná v ráji na nebesích a končí v pekle pod nohami..

(Vendudlík)

"Miluji Tě

Dvě krásná slova skrývá srdce mé,
jedno je láska a druhé jméno Tvé.
Slovy lze těžko vyjádřit touhu, lásku a cit.
Lepší je Tě držet, obejmout a políbit
a já vím, že to už nikdy nemužu udělat."

Smrt je vykoupení z tohodle posranýho světa!

A láska je jenom pro krásný a namyšlený lidi, kteří neví, co znamená TRPĚT!

Tys mi ukázal, jaká krásná může být láska.. tak proč mi teď ukazuješ, jak dovede být krutá?
Ty jsi mi ukázal, co je láska.. tak mi teď neukazuj, co způsobuje láska.. nekonečné utrpení

Část mého já věděla, že je to hnus, ale v dnešním světě jste nikdo, když neděláte, to co ostatní. Zkrátka nezapadnete. A někdo jako já, nezapadne až příliš lehce!

Teď vidím, jaké je to svinstvo - co to udělalo s mým bratrem, strýcem a občas i s tátou. Nechci se toho už ani dotknout - a já vím, že moje slovo, pro mě platí. Zpočátku to bylo kvůli Tobě, ale teď to chci hlavně já. Bože jak je to nechutné. Dělala jsem to jenom proto, abych byla jako ostatní. Teď se dokážu okolnímu světu postavit. Samota mi nevadí.

Věc, co miliardy lidem denně ubližuje. Myslete si, co chcete, já už necouvnu.

Věřte nebo ne - právě bratl mi řekl, že bavit se, jde i bez alkoholu.. ale to už bylo asi dávno.

Měla jsem sen...

Sedm měsíců jsem sladce dřímala
A okolní svět ztěží vnímala
Měla jsem já to nádherné snění
Že mám hlavní roli v tomto dění

Po boku jeho, vždy a všude
Že to tak je a že to tak bude
V to doufala jsem celý sen
Přišel konec, přece jen

Byla jsem s ním šťastná, i když jsem plakala
Po jeho věčných lžích boj jsem vzdávala
Chce ho tisíc jiných žen
Sedm měsíců měla jsem sen

Srdce

wigi.sama 

Když smutek zalije celou mou duši
Mé srdce nebije, ale přímo buší
Chce vyskočit ven a zabít mé tělo
Dřív jen o lásce radostně pělo

Dnes je už zlomené na dvě půle
A zpívá písničku o mé smůle
Má strach a chce už přestat bít
Zkurvenou lásku chce zase klít