Hledím na ten tenký kov
Když na nebi se pyšní nov
Proč jsem jej na stůl asi dala?
Snad abych si život holý vzala?

Leskne se na ni bronzová rez
Chytnu tu žiletku, chtíc udělat řez
Doprovází mě zrychlený tep
Jak běžící pirát Johny Depp

Přikládám ostří na pořezanou kůži
Všechno to dělám, kvůli tomu muži
Nadechnu se a ostře táhnu
Po své lásce pořád prahnu

Ránu na srdci přemůže krvavá řeka
Před kterou Poirot s úctou opět smeká
Oči se mi zavírají, div nevypadnou z důlku
Přemýšlím zas, proč nevybrat si pro smrt kulku

Omdlévám, už nevšímá si mě ani pes
Možná proto, že to byl tak čistý řez

(Vendula Zedková)

Nejsmutnější slovo je 'kdyby'
nejtěžší otázka je 'proč'
největší omyly bývaj sliby
nejtěžší repete je kolotoč

Miluju Hálu! 

V době kdy ranní rosa
přichází na zem bosa,
v době kdy letí kosi
a přistávaj na zem bosi,
v době kdy slunce jde spát,
v době kdy děti se přestanou smát,
v době kdy hvězdy zahalí noční oblohu,
v té době uzavřu s Tebou dohodu.

Že Tě budu milovat, teď stále a ještě dýl,
i tehdy, kdy přibereš pár kil.
Budu Tě milovat.. i když ztratím duši,
zase Tě tyto.. řeči asi ruší.
Omlouvám se Tedy, že kazím Ti život.
Mám k tomu bohužel, velmi vážný důvod.

Chci abys věděl, že jsi člověk milovaný.
Chci aby sis vzal, to moje srdce darovaný.
Chci aby ses vykoupal v těch mých slzách žalu,
Chci abys věděl, že miluju Hálu!

Vyprávím já tu pohádku
O malém bílém Jehňátku
Jak jednoho dne zemřelo
A do hrobu se mu nechtělo

Jak plakalo na svém pomazání
Jak byli bratříčci namazaní
Jehňátko alkohol nemělo rádo
Protože zabilo jehněčí stádo

Na jehněčí hostině
Jehňátko něco postihne
Všimne si že papají jeho tělo
Které to Jehňátko tak rádo mělo

Když už to jehňátko řeklo si dost!
Donesli s ním další podnos
Slzyčky padaly Jehňátku rázem
Padaly z nebe dolů, až na zem

První slza padla na jeho kosti
Kterých se postole válelo dosti
Kosti se začaly pomalu hýbat
Truchlící jehňátka začala plivat

"To je pomsta za to, že jste mě snědli!
Na dnešní oběd jsme měli dostat knedli!"
Kosti začaly na všechny skákat
Když v tom Jehňátko přestalo plakat..

Konečně vím, komu věřit!

Začnu perfektní radou.. věř jedině sám(a) sobě!
Protože pod tvářičkou nevinnosti je skryta krutá mrcha nenalézající konce své odporné arogance, namyšlenosti, pýchy a lži. Nikoho nebudu jmenovat, nepotřebuju si dělat nepřátele, já jen vím, komu věřit a to mi stačí.
Lidé v mé blízkosti se hodně změnili, ale přátelé mi tu zůstali. A jen těm já svěřuji tajemství, novinky, problémy, úspěchy a taky pravdu.
Už těm lhářům nevěřím, vše chtějí jen zkazit a nechybí jim dokonalá přetvářka. Ale spousta lidí je už prokoukla.. naštěstí
Nechť se jim vrátí vše špatné! Ať si hezky vylízaj polívčičku...

"V tu chvíli přitiskl své rty na mé a já se mu nedokázala ubránit. Ne proto, že byl tisíckrát silnější než já, ale
protože se moje vůle zhroutila do prachu ve vteřině, kdy se
naše rty setkaly. Takže jsem mu polibek oplatila, srdce mi přerývavě
tlouklo a lapala jsem po dechu. Jeho ruce se učily zpaměti můj obličej, stejně jako moje ruce přejížděly po jeho tváři, a v krátkých sekundách, když se jeho rty uvolnily, šeptal moje jméno..."

„Před tebou byl můj život jako noc, když nesvítí měsíc. Veliká tma, ale byly tam hvězdy – body světla a rozumu… A pak jsi prolétla mým nebem jako meteorit. Najednou bylo všechno v ohni; všechno se rozjasnilo, zkrásnělo. Když jsi mi zmizela, když meteorit zapadl za horizont, všechno zčernalo. Nic se nezměnilo, jenom moje oči byly tím světlem oslepené. Už jsem nedokázal vidět hvězdy. A nic už nemělo význam.“

Kdyby nebyl ďábel, člověk by byl anděl. Neměl by zlost, smutek ani pýchu...

^^^^^^^^^^^#^#^^^^^^#^^^^^^^^^^^^^^
^^^^^^^^^^^#^##^^^^##^^^^^^^^^^^^^^
^^^^^^#^^^##^##^^^^##^##^^^^^^^^^^^
^^^^^#^^^^##^^##^^###^^##^^^#^^^^^^
^^^^^#^^^##^^^##^^###^^###^^##^^^^^
^^^^###^^##^^^##^^^##^^^##^^##^#^^^
^^#^####^#######^^^###^###^###^#^^^
^^#^^###^^######^^########^###^#^^^
^##^^###^^###############^^###^###^
^###^###^#####################^###^
###^^#########################^####
###################################
##################################^
##################################^
^#################################^
^#####^^^^##############^^^^^#####^
^######^^^^^^########^^^^^^^^#####^
^^#######^^^^^^####^^^^^^^^######^^
^^^^#######^^^^####^^^#########^^^^
^^^^^^##########^^##########^^^^^^^
^^^^^^^^^^#####^^^^######^^^^^^^^^^
^^^^^^^^^^#####^^^^######^^^^^^^^^^
^^^^^^^^^#################^^^^^^^^^
^^^^^^^^##################^^^^^^^^^
^^^^^^^^^##^###^###^###^#^^^^^^^^^^
^^^^^^^^^#^^^^#^^###^^#^^^^^^^^^^^^
^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
Ďáblové nemají srdce, nemají ani city
Píší lživé balady, povídky a mýty
O tom jak lidé zabíjí
A andělé jim to promíjí
Všechny hříchy méme však díky ďáblovi!
Kteří na to mají určené osnovy
Lidem nevěří a proklínají je
Za nic však! Člověk jenom miluje

Celý tento článek věnuji těm, které mám nejraději

Jednoho dne jsem se probudila a uvědomila jsem si, že kdyby zrovna tento den zkončil můj život, nestihla bych všem ani poděkovat a říco jim, co k nim cítím...
Takže mé rozhodnutí vyplívá už z toho, co sem píši - vše to sem vypíši

Myslím že celá má početná rodina ví, že je miluju bez ohledu na to, co mi udělali, co dělají ostatním nebo co udělají sobě. Mám svou rodinu prostě ráda takovou, jaká je. Nejvíce svou mámu, která mi vlastně dala život. Né zrovna veselý, to přiznávám, ale určitě tam ty šťastné chvíle byly. To ona mi ukázala zlý, bezcitný, ale někdy také láskyplný svět. Samosebou mám ráda také tátu, který i když to nedává najevo nás má rád a je občas hrozně hodnej...no a nakonec musím říct že i přes veliké neschody mám ráda i svého bratra Filipa. Také mu chci poděkovat za všechno, co pro mě udělal i za to, co neudělal, protože někdy by to určitě rád udělal. Sice se často k smrti nenávidíme, ale taky se často spolu smějem. A z rodiny ještě poslední človíček - Verunka. Sestřenka Verča, které děkuju za všechno, co mě naučila a jak už sem napsala komentář na mým profilu k jedné její fotce, je můj vzor, na který nikdy nebudu mít. "Mám Tě moc ráda, jsem šťastná, že jsi"

Nesmím zapomenout na svou nejlepší kamarádku Miki, bez které by mi svět připadal úplně bezbarvý. Nikdy jsme se nepohádaly a také to nemáme v úmyslu..možná menší výměna názorů proběhla, ale tu rychle odfouknul vítr. "Děkuju Ti za všechno Mikoušku"
Dále chci uvést další jméno sluníčka, bez kterého by mě v srdíčku nehřál pocit, že můj bráška je šťastný. Bez Dádulky. Sice mě dost zamrzelo, co si o mě myslí a ještě víc, že mi to řekl Filip, ale já s tím nic nenadělám. Už se prostě nezměním. "Stejně Ti děkuji Dáši, že jsi mou oporou"

Nakonec tu uvedu neznámou osobu, bez které by se má duše rozpadla do prachu během jedné vteřiny. Osobu, která mi sice velmi ublížila, ale taky podpořila. "Děkuju Ti, i když mě mrzí ty lži"

Takže to je asi vše, co bych chtěla napsat. Možná ještě to, že jména, které jsem výše neuvedla, mé ostatní přátele, mám taky samosebou moc moc moc ráda a kdyby jich nebylo, věřte, že by se mi na světě žilo nesmírně těžko

Děkuji všem, co mi v životě alespoň trošku pomohli a chvíle v něm zpříjemnili.
Třeba někdy budu mít aspoň více štěstí . . . jako ostatní
..Jo a sory, jestli tu mám chyby  Ahojky!!

Proč vás "přátelé" nevyslyší...

Když jsem jednou na spolužáky napsala komentář, který ode mne ostatní očekávali - projevení vlastního názoru na sraz naší třídy - všichni jakoby nevěděli o co GO!

Každej ví, že naše třída není dobrej kolektiv, i když si to slepí učitelé bláhově myslí...Bože! Jen jsem na spolužácích projevila svůj vlastní názor, na který má každý svobodný občan právo!! A teď se mi ukázali opravdoví přátelé!! Když si můj komentář překreslovali podle sebe...každej ve třídě se pomlouvá, dělaj si naschváli, naše třída se dělí na dvě půle...na "lepší" a "horší" společnost...ta lepší nebere mezi sebe nezajímavý lidi, protože si myslí, že nemaj na ty namydlený frajírky...a frajerky                                           A ta "horší" jsou většinou jen dobrý lidi, co nepotřebujou mezi sebou frajery

A teď, když jsem jim řekla pravdu do očí, ze sebe dělaj svatoušky jo?! no fakt super.                                 
Takto jsem poznala kamarády, díky moc