Městem se jen touláš,
        nevíš,kde hlavu složit.
        Na domov matně vzpomínáš,
        už se to tam nedalo přežít.

         Co se stalo,stalo se..
         A ty náhle si tak sám.
         Někdo křičí¨ZVEDNI SE..NEUMÍREJ NÁM¨

         Ty však svět už nevnímáš.
         V hlavě prázdno,všude tma.
         Co to z tebe ten hnusnej svět za hlupáka udělal...

Zhluboka dýchám,Nádech,Výdech,zastavuji se a klesám na zem.Už nemámsílu běžet dál.Už nemám sílu utíkat,skrývat se.Už nemůžu dál snášet dotyky větví uschlých stromů,jenž zapichuji své ostré konce do mé bledé kůže.Klesám na zem,upadám do bahna,zatínám do něj prsty a nabírám  ho plnými dlaněmi.Už ho slyším.Supí za mnou...odhrnuje keře,větve,hlasitě nadává a hledá mě.Avšak ja se s posledním záchvěvem sebezáchvy zavrtám pod tlející listí,pomazávám si bílý obličj bahnem.Už je tady.Nevydámani hlásku,Cítim jak čenichá,Větři okolní pachy,pach hnijíciho listi nademnou,pach červů a žížal pode mnou,pach velkého pavouka,kerý se nyní pohybuje těsně u mého otevřeného oka...Sklání svou hlavu níže k zemi a jako by stopoval.Přestávám dýchat.Za výstřihem mého korzetu ucítím nějaký šimravý pohyyb,ale ani se nepohnu.Šimrání se žlábkem prsou přesune dolů.Snažim se ho nevnímat.Náhle jako spása seslaná z nebe temnýým lesem zafouka ostrý vítr,jenž přináší nové nevídané vůně.Můj pronásledovatel je zmaten.Odchází.Je pryč.Už mě nesleduje.Můžu klidně vstát a odejít z tohohle ponurého místa.Nedokážíi se však pohnout,něco mě svazuje.Šimravý pohybse zastavil u mého pupíku.Náhle si začne prokousávat otvorem,kterým mi kdysi před 17-lety matka dodávala důležitéživiny.Cítím bolest,Je to hrozně nepříjemný pocit.Snažím se zvednout ruku a odehnat to drzé stvoření,ale nemohu.Nemohu se hýbat.Zavřel mě tu..na nejtmavším místě na světě,na na nejstrašnějším a nejhrůznějším,kerý si dokažu představit.Poznávám krutou pravdu,Nedokázala sem se Mu postavit,radši sem se schovala,utekla sem před Ním.A tak tu budu už napořád,budu pomalu hnít a rozkládat se pár centimetrů pod měkkou zemí a do mého mladého těla se bude provrtaávat všelijaká havěťa zevnitř mě bude žrát...!!Utekla sem před strachem..zaplatím..

Já..Kdo vlastně sem?A co sem?Nic..

Vzali mi mé názory.Naučili m nenávidět se.

Vzali mi kladný pohled na svět.Naučili mě nenávidět všecko okolo.

Vzali mi sny.Vzali a rozbili na milion kousků.A ani ty kusky mi nevrátili..

Vzali mi úsměv.Tan úsměv,který sem tak ráda a často pouívala.Ten,který se mi líbíl.Ten,který se mi teď hnusí.Ten,který teď tak nerada vidím,protože ho ostatním závidím.

Vzali mi jiskru z očí.Nahradila ji bolest,která je nejen duševní,ale i fyzická,smutek,který nikdo nevyléčí a plno otázek,které začínají stejně..PROČ??

Vzali mi radost.Dali mi slzy.Spousty slz,které nevypotřebuju,protože mi dávají každý den nové zásoby.A nové příležitosti k tomu,abych je použila.

Vzali mi chuť do života,Dali mi derese,které začínají ráno a skončí,když usnu.Deprese,která je nyní můj nejlepší přítel a radí mi,co udělat,abych byla znovu šťastná.Radí mi sebevraždou.Ta rada se mi líbí.A to až moc..děsí mě to..

Vzali mi důvěru,Dali mi nedůvěru a strach.Strach z ostatních,strach ze sebe samotné.Strach z toho,že poznají,co se se mnou děje.Ale poznají to?Mohli by mi pomoct,kdyby to poznali?

Vzali mi hezká slova.Ty už neznám.Naučily mě špatným a škaredým,Které uráží a zraňují.

Vzali mi můj dar,Dar naslouchat jiným lidem a pomáhat jim,Už to nedokážu,protože proč pomáhat,když mě se pomoci nikdy nedostane.Jak pomáhat,když bych jim poradila pouze sebevraždu??

Vzali mi lásku,Naučily mě nevěřit na ni,Stejně neexistuje,stačí si to jenom uvědomit.

Vzali mi moji nevinnkost,Naučily mě být zlou,chladnou,vyočítavou mrchou,která ráda ubližuje.

Vzali mi moje přátele.Naučily mě být tichou a nekomunikativní.To odradilo mé přátele.

                                Vzali mi život...já už nežiji...

Ty vole světe
koukni se na to,
co se to děje,
všecko je rudý.

Bezmoc a krev,
tak se na to podívej
a něco s tim udělej.

Lidi sou zlý a nemají srdce,
coje to dneska za svět?
Všude sou svině,život se krátí,
co je to dneska za svět?

Nemůžeš žit,jak by si chtěl,
co je to dneska za svět?
Tak se vzdej svýc snů
a umři!!

Co je to dneska za svět,
že nikdo nemůže být šťastnej?
Je to svět zrůd.
Tak už umírej!!!!!!!!!

Jsi sama,Namáš kam jít,není nikdo,kdo by přišel,Byla jsi slepá a zratila všecky kolem sebe.Utápíš se v depresích a snažíš se to skrýt,ale...Ale pak už toho je najednou příliš-další zrušená akce,dlalší večer doma,další nic a nuda!Už se namůžeš tvářit,že je všecko v pohodě,že si holka,kterou jen tak něco nerohrodí!Ležíš v posteli  a pláčeš.Ale ne ze smutnku,je to ten druhý pláč.Pláč zoufalství a neštěstí.Snažíš se všecko ze sebe dostat,chceš aby s každou slzou zmizel aji kousek tvé samoty,Oči už máš uplně opuchlé...vypadáš hrozně.Jasně,máš trochu tendenci přehánět,ale najdnu je ti prostě tak smutno,že se ti snad nemůže nikdo divit,Nevíš,jak dál,takhle sama sis ještě nikdy nepřipadala!Pak přijde máma.Sedí u tebe a neví,co říct.Až teď vidí,jak moc tě to všecko trápí,Dívá se na nešťastného člověka,který se na posteli svíjí plláčem,Díva se na tebe!Celá se klepeš,chvílemi lapáš po deechu,Takhle ještě nikoho neviděla ..ten pohled je o to horší,že si to ty,,,její malá holčička.Ale tahle nešťastná?Dřiv to nepoznala,vlastně..nikdo to nepoznal,Dokázalas obelhat všecky kolem.Přesvědčila jsi každého,jen ne sebe samu.Jo snažila ses,neustále sis nalhávala,že SEŠ PROSTĚ  VPOHODĚ,TAK VESELÁ HOLKA,KTEROU VŠICHNI ZNAJ..A klobouk dolů,dost dlouho si tomu aji sama věřila,Dokázala sis ten pocit vštípit,ale nemohla sis přeci  myslet,že tahel falešná domnenka bude stačit a už vůbec ne,že vydrží.Tajhle naivní ppřeci nejsi!Tvoje přesvědčení bylo silný,ale rozum máš stále silnější..(bihužel,nebo snad bohudík?)Čím silnější bylo to přesvěčení,tím,tvrdší byl i návrat do reality!Vzpomínáš na tu kdy sis to uvědomila?Od tý doby to šlo s tevbou z kopce.Pak ta přetvářka..ale o tom jsme už mluvili..Tvůj pláč stále neustává.Vlastbě už ani nevíš,co ho způsobilo.Důvodů máš dost,ale který je to zrovna dnes?Pomalu ti dochází síly,prostě už nemůžeš!Konečně přestáváš brečet..a ..snad vysílením usináš!Ani si neuvědomuješ,že je tu zas máma,Starostlivě se na tebe dívá a hladí tě po vlasech,Pořád v tobě vidí tu malou holku s odřenýma kolenama.Tiše sedí na okraji postele,Tak moc by ti chtěla nějak pomoct,Nevíš,jak je jí smutno....Ptáš se proč?Zkus se vžít do její kůže.Vidí svoji holčičku nešťastnou jako ještě nikdy,takhle ji nezná.A přitom všem jediné co může udělat,je sedět tu a hladit tě po vlasech,Nemůže ti nijak pomoct.Nemůže a ví to.Odřená kolena ti mohla vyčistit,zalepit a pofoukat,ale duši?Ta se jen tak nezahojí.Ví to ona,tak proč to pořád nechápěš ty?Jsi smutná a čekáš,kdo ti pomůže.Pořád jenom na něco čekáš,Máma to pochopila během chvíle,ale ty dosud ne!Meleš si svou o tom,jak je život nespravedlivej,že si sama a bla bla..."Ano jsi sama.Ale pochop konečně,že z tohohle se musíš dostat ty!Nikdo ti nepomůže!!celá takhle záchranná akce je jen a jen na tobě.Dokud se nepřestaneš utápět ve svých vlastních pocitech a problémech,nic se nezmění!Vzpamatuj se konečně.Bav se!Mysli pozitivně-nejsou jen problémy,kdyby ses zase jednou pořádně rozhlédla,uviděla bys i to hezký!Už tomu rozumíš?nikdo tě nezachrání,všechno je jen na tobě,Pomoz mi,Vyhrab se z tý věčný temnoty a konečně zas ZAČNI ŽÍÍÍÍT!!!Možná se budeš divit,kolika lidem tím uděláš radost.Snaž se...bude líp!!Ps:TAK TAKHLE CHUTNÁ DEPKA

Ach jo,je tu pořád.Ta bolest,Ta strašná bolest,která nejde zastavit,i když si to moc přeješ,Já už se nechci trápit dál,ale ta bolest mě přemáhá.Z očí i přes snažení se nedávat nic najevo,mi teče stále víc slz.Těžké je překonat sama sebe a snažit se tvářit,že se nic nestalo a nic či nikdo vám neublížil,Potřebuji se z toho vyplakat,ale co pak??Budu klidně a vesele žít dál?Zapomenu?Ztratí se ta bolest co mě tíží?Ne!!Ráda bych nad všim mávla rukou,ale to nejde.Je to moc těžké.Aspoň pro tuto chvíli,Pořád tu bude to,co tu bolest rozpoutalo,Zrada,Kolik lidí jsem zradila já?Určitě mnoho.A teď se to jen vraci,Teď vím,jak zrada chutná,Je velmi hořká a bolestná.Myslim,že ji zažil každý,ale bolí podle toho,jak moc silné pouto si k člověku,kteerý tě zradil měla.Pokud bylo veliké,silné a pro tebe nekonečné,pak to bolí nejvíce,Já zažila největší zradu,která se nedá odpustit,Čas všechny rány vyléčí,ale malá jizva vždy zůstane.Dřív nebo později vás možná popadne chuť pomsty.A s tou já souhlasím,Jak se říká:POMSTA BUDE SLADKÁ

Moc..moc..moc..chyb za sebou
moc..moc..moc bolest před sebou,
Moc..moc moc utrpení z lítosti,
a já spadla a utopila se v radosti.
Bolí to tak strašně,že nemůžu už ani řvát,
bojim se toho v noci,že nemůžu už ani spát.
já nemůžu ti navždy lhát...sorry miluju tě..

Bolest v srdci..nedá se to popsat..
smrt...a dopis na rozloučenou..nejde poslat..
úzkost a bezmoc nikdy nevyřešíš,
já chtěla bych pomoct a nikoho neřešit..

Tvůj život ztrácí a je plný neřestí!
Nic tě netěší,neznáš radost,
si jen jedna velá starost.
Starost,proč a co děláš špatně
na krásné chvíle vzpomínáš matně.

Kapky děště ti stékají po tváři.
A ty jdeš...jdeš k oltáři.
Chceš pokleknout a modlit se,
jenže máš pevně spoutané ruce.
Co se děje,netušíš,nevíš,
nečekaně na márách ležíš.
Nikdo tě neviděl,nikdo se nemodlí,
nikdo neví,že ležíš na smrtelné posteli.

Venku sítí slunce,ale ty ho nevidíš.
Vžyť pořád jenom prší...,
a v kostele u oltáře,jedna dívka v rakvi leží.
Umírá,protože je blázen.
Umírá,protože ztratla kázeň.
Nezaslouží si žít,
nezaslouží si šťastná být.

           Jednu stránku bych chtěla věnovat mým zlatíčkům...což sou koníci...

Fesinka...kobylka,kterou sem hrozně moc zklamala a do těďka si dávám vinu na tom,že už není mezi námi.Sice už je to skoro tři roky...ale vyrovnat se s tím mi dává pořádně zabrat..!!Ona byla něco jako moje nejlepší kámoška..!!když mi bylo zle,opřela si hlavu o mé rameno a já jí všecko vypověděla,dokázala naslouchat jak jen dlouho sem potřebovala...!!Příběh o mě a Fese....o jednom velkým zklamání..sem možná časem dodám...až se aspoň trochu přestanu stydět za svý chování...!!Miluju ji a vždycky budu...!!NIKDY NEZAPOMENU FESO,A NIKDY NIKOHO NEBUDU MILOVAT TAK JAKO TEBE!!
Po Fese na v mém obzoru objevila kobylka jménem Laky.v té době 4-letá norička.To ona mi zase vrátila chuť do života...stala sem mi skvělou společnicí...i když Fesu nikdy nahradit nedokáže...nic to nemění na tom,že ji mám moc ráda a záleží mi na ní!!!Rozumí mi a vim,že ona cítí to samé..!!

Nakonec Whiski,koník,který mi ukázál milion krásných věcí...!!nechal mě,abych s nim pracovala,i přes to,že lidí se docela bál a nespolupracoval s nimi..!!Měla sem ho pouhých půl roku a udělala bych cokoli jen abych ho mohla znovu jen vidět...boohužel je teď někde v Německu..úplně sám..bez svého stáda...!!lidi sou svině a neuvědomují si...že kůň není hloupé necitlivé zvíře...mrzí mě chování některých jedinců,ale nenadělám nic..každopadně bych chtěla dát whiskouškovi velké dík,za to comě naučil a za to,že mi byl skvělým přítelem..