Tak jsem se v prvních pár hodinách nového roku notně rozčílil. Mno pravda možná nebylo proč.

Při odchodu z oslavy čekáme v hloučku na tramvaj. Vzhledem k mému bídnému zraku vidím tři postavy, kterak se snaží ukopnout světelný sloupek u tramvaje. Nevím jak ty můj milý deníčku, ale právě tento sloupek (spolu s nechutí přihlížet jakémukoliv bezdůvodnému ničení) mě často jediný upozorní na přítomnost "lidí uprostřed vozovky" a to zejména za tmy a po dešti nebo za deště.

Když nereagovali na "okřiknutí", tak jsem vystartoval. Pravda jednoho jsem šťouchnutím poslal k zemi a ostatním vynadal. Branili se slovy, že je silvestr a že se to dá řešit v klidu. Měl jsem můj deníčku volat policajty a dělat průšvih a nebo je lepší "plácnout štěně novinami"? Můj argument, že silvestr není důvodem chovat se jako prase, snad obstojí.

Nehrotil jsem to dál a odešel. Rozdíl mezi ukopnotou značkou a přepadením ženy, je jen pár panáků a "správný" kamarád...

Letošní vánoce jsem přežil s celkovým váhovým přírustkem "jen" šest kilo na celkových - řekl bych pěkných - 104. Vzhledem k tomu, že mám konečně partnera/ku do páru do fitka, tak můžu začít kruháč. JEJEJEJE To bude bolet!!!! pondělí, úterý - středa volno - čtvrtek, pátek - sobota, neděle volno...
Já se stlašně bojim! Jsem línej zkrácnenej, sádelnatej, divnej... ...to zas bude porod! Jééé, že já tenkrát přestával se sportem - to jsem to martýrium měl už za sebou...

Nevím proč zrovna nyní v období slunovratu, kdy i moji bohové hodují musíme bilancovat. Najednou shrnout celý rok a vzít si předsevzetí do roku dalšího. Co změní ona "dobrá vůle", která obvykle vydrží pár dní, v lepším případě týdnů? PARS MAGNA BONITATIS EST VELLE FIERI BONVM! - ona deklarace touhy po ctnosti je opravdu tak důležitá? V uších mi zní prosba pro mne i pro národ:
Radegasta, Peruna, Svantovíta, Vojena, Slávu, Moranu, Velese, Tišice, Svalena, Triglava, Prova, Ohda, Rostana, Kampana, Lešice, Svagora a Ogru za naše slovanské bohy, kteří nám nedali zahynouti pod kladivy démonů germánských ani pod zdechlinou na kříži prosím do toho příštího roku o mír pro mou zem a pro zdar v díle mému lidu. Zdraví a bohatou úrodu. Přát vládci moudrost je zatím u nás zbytečné, protože poslední moudrý vládce zemřel v 37 roce minulého století. Ustoupili jsme notně ze svých pozic a sami si nyní diktujeme ony "malé české poměr". Vím, že o tomhle mluvím často - ale je to právě proto, že se s tím nemohu vyrovnat. Nespokojím se s konstatováním malosti potomků Žižkových, Husových, Karlových a Přemyslových. Nověji jsme dlužni legionářům, Masarykovi a těm kdož bojovali i našim hříchům jsme dlužni. Mlčení, nevidění, překrucovnání jsme dlužni. Proto si přeji aby Perun požehnal a kotle se rozezněly. Přeji si aby bohové slovanští dali sílu národu pozvednout se. Přeji si aby příští rok byl rokem umoření dluhů - mých osobních i zaplacení dluhu minulosti. Budu na tom pracovat.

...a teď ještě pár řádků ke "svátkům klidu a míru". Nedostalo se mi na ně při předchozím hledání správné špíny, kterou bych rád hodil na katolickou církev. Nyní se ale vracím ke konstruktivní kritice. Ne Vánoc jako takových. Kritizuji to, že ze dne, který má být spíše symbolický a magický stává se instituce vyžadující plnění. Však si připomeňme myšlenky v minulosti, které se staly institucí a přiznejme si, kolik z nás strávilo svátky tak, jak si představoval - v klidu a míru a kolik z nás si předsevzalo, že příští rok se tomu "blázinci" vyhne. Instituce vánoc jako bytostné nutnosti "poklidit ve světnici a natřít chalupu" se převtělila v maraton nákupů a nesmyslného "gruntování" jako by se obdobně neuklízelo týden co týden. Vytratila se harmonie a souznění, protože někteří, kteří pracují příliš vyčítají těm co dělají příliš málo, že jim chtějí zkazit vánoce. Ve jménu klidu a míru hádáme se o to, které cukroví se udělá, aby se ho udělali nezkonzumovatelné hory, které stejně vyhodíme, aby se zpravidla na to jediné, které chutná bez vyjímky všem - zapomnělo :). Rozdávají se více či méně praktické dárky. No spíše méně praktické dárky neboť spotřebiče a opravdu užitečné věci kupujeme v zavislosti na potřebě a nikoli na vhodném datu. Tedy povětšinou. Není těžké představit si rodinný kruh bez shonu, kterak ve světle svící baví se a hovoří v klidu a bez nebezpečí, že by někdo musel náhle někam odejít. Jenže i to leckde bývá problém. Pro samý shon nevíme jak spolu po letech máme mluvit. Neumíme spolu trávit čas. Produkujeme jalovou činnost abychom si nemuseli pro samou "zaneprázdněnost" přiznat, že nejsme sto mluvit se svými nejbližšími, a že se komunikace, která by měla být hlubší než prosté sdělení denního reportu, ne a ne rozvinout.
Vánoce mě nutí k zamyšlení jestli je pro příště nepořádat (stejně jako jiné oslavy) překvapivě a spontánně někdy uprostřed roku, aby vyšly z opravdové potřeby cítit kolem sebe blízkost blízkých, a ne ze státem a církví nařízeného "RADUJTE SE!" - pokud možno radostně!

Oh nyní se teprve chci rozepsat a analyzovat "svátky klidu a míru". Předně bych chtěl "skobčáka" v sutaně pochválit, že v Urbi et Orbi nezdravil česky. Však se ukázalo na co papeženci myslí. Já starý kacíř a při lámání chleba (ač nekřesťan) husita jsem polichocen. Však budu nadále požadovat aby papežovi pohůnci nebyli nadále státními zaměstnanci. Nechť si je ta tlustá děvka církev živí sama. Nechť je napájí ze svých prsou, které jsou plné mléka, kterému dal vzniknout hlad po celém světě, nacisté, oběti inkvizice a další od nepaměti. Však on by s nimi ani Kristus sám spokojen nebyl. Že nepopírám jeho existenci? No to věru ne. Prý to je historická postava. Já mu ale připisuji spíš schopnosti šamana a léčitele s revolučními názory, které v kontextu proroka Mohameda, zase tak revoluční být nemusely a monoteismus, který chce milost a lásku je v té době a oné oblasti celkem běžný. Na světě žije prý 1,8 miliardy katolíků možná všech křesťanů. No vlastně je to méně než kolik je fanoušků některých seriálů. Stát se u nás stará ze zákonné povinnosti o kulturní památky, z nichž velká většina je zároveň stavbou církevní a církví mj. katolickou hojně využívaná. Včetně svatostánku státnosti - rozuměj milý deníčku chrám sv. Víta na Hradčanech. Nu což se mě starému psu nezdá býti dobré pro náš národ ateistů (dle ČSU - přes 59 procent) dost dobré? Inu, že těm černoprdelníkům cpeme panděra místo abychom adresným zdaněním mohli pomoci české vědě, kultuře, zdravotnictví. Nejsem rád, že z mých 700, které v průměru zaplatím každý den kdy pracuji je slušný krajíc narván do chřtánu právě těmhle. Jestliže označujeme komunismus a nacismus za zločinné ideje (komunismus ne zcela správně, protože je to spíše idealistická myšlenka s pozitivními prvky, která není realizovatelná v praxi) a strany hlásící se k nacizmu a komunizmu bychom rádi postavili mimo zákon a leckdy se o to i snažíme - zůstává katolická církev zcela stranou našeho zájmu. Ptám se z jakého důvodu, když ve středověku mj. španělská inkvizice má na svědomí cca 6 000 000 životů. "Přísně zbožný život dle písma" uvrhl celou evropu do morální a kulturní krize, která, přerušujíc své antické kořeny, byla uvržena do recese, která vrcholí morovými ranami. Obviňuji katolíky, za současnou krizi západního světa, kdy církev umí ochočit a ovládat lidi chudé a zbožné, nicméně s blahobytem průmyslové revoluce a v současnosti informační společnosti si neví rady a dle mého názoru si ani vědět rady nikdy nebude. Voják Wehrmachtu měl na opasku napsáno "Gott mit uns!" což znamená "Bůh je s námi!" - měl k tomu svůj důvod. Pius 12. posvětil Hitlerovi zbraně - byla to tedy křížová výprava za papeže? Naši prapradědkové ve jménu Husa a kalicha porazili takových výprav 5 v řadě. Nikdo jiný to nedokázal. Omyli krví mojí zem a po nich další a další. A možná teď na těchto řádcích míchá se mi spoustu myšlenek dohromady. Ale je to tím, že jsem plný energie a vzdorovitosti. Takové, která donutila národ přežít v kotli půtek zlovůle církve katolické a germánských kmenů. Perun spolu s Radegastem mající na starosti tuto část "božích kompetencí" však národ, který sám sobě určuje svojí malost, dobře hlídají. Zdá-li se z těchto řádků, že mi na nějakém Benediktovi bůhvíkolikátém záleží - je to omyl. Jen nabádám sám sebe a svého milého čtenáře aby se stejně jako já ptal. A třeba zvolí umírněnější rétoriku a třeba mě přesvědčí, že volím příliš tvrdá slova a porovnání, ale bude o tom přemýšlet. A víc než cokoliv jiného, tak k přemýšlení mají sloužit tvoje řádky milý deníčku.

Tak již pomalu končí nervy Vánoc. Setkání lidí, kteří spolu neumění komunikovat, protože spolu nikdy po celý rok netráví tolik času. Končí setkání lidí, kteří se normálně nepotkávají. Tak končí Vánoce v mém okolí. Končí období přežírání a povinného všesnědení - přece to nevyhodíme. Přežili jsme a podle přítele knihovníka si můžeme gratulovat. :)

Po dobu mojí služby se dnes nic zvláštního nestalo! Jsem unavený a utrápený... to je všechno... "Hlubokomyslné" erupce vědomí až někdy jindy...

Zakladem k hledání pevného bodu je - trochu překvapivě - nehledat pevný bod. Smíření se pokora a slitování mohou být pevnými body duševní rovnáváhy a ctnost a povinnost mohou být pevnými body života veřejného. Staří mistrové o tom věděli své a ve světě, který je neustále v pohybu nacházeli pevné body pouze v nehmatatelných věcech. To hmatatelné totiž můžeme velmi snadno ztratit...

Jsem napadrť. Ta komerční část mé osoby prožívá docela drtivý dopad reality. Opřeno o nitro, které svou jemnou rovnováhou je odolnější než Pyramida, celé moje vědomí táže se. Jak pomoci milému člověku, jehož neklid a smutek vychází z přesvědčení, které není správné? Jak sdělit klid? Pořád dokola se mi točí hlavou filosofická deklarace (zatracený učebnice!): "lidské myšlení má jazykový základ"... Proč tedy to podstatné je nevýslovné? Ten klid, který bych rád předal vychází z nevzkázatelných a nepopsatelných pocitů. I když komerční realita doléhá, nepronikne rušivě do nitra. Odráží se od něj a to co cítím je soucit s nepřátelským světem. Může to být z vědomí síly a moci, kterou cítím? Vždyť ničit by bylo tak snadné! Potkal jsem včera kamaráda kterého jsem drahně let neviděl. Je praktikující ZEN. Tedy celý vesmír a smysl hledá uvnitř sebe. Ventiluje fyzickou prací. Snad bude brzy opět příležitost si promluvit. Jak se svět TAO a ZENu mohou prolnout... :) Bude více než zajímavé sledovat myšlenky mísící se jako slaná a sladká voda. Z principu MIZU NO KOKORO, který praktikují válečníci je mnoho poučného ve vztahu "boje s realitou" i pro filosofa. Oh jak si připadám arogantní, když se nazývám filosofem...

Tak jsem zase pařil na oficiálním zahájení MischMasche... Připomíná mi to starou Letnou a dovádění se sestřičkama z Vojenský nemocnice. Je to tak dávno, že to už asi není ani pravda. Přivádí mne to na myšlenku, že můžeme považovat za jsoucno pouze to co si pamatujeme nebo to co bylo zaznamenáno? Churchill řekl, že národ, který nezná svoji minulost je nucen opakovat svoje chyby. Když přijmu za valstní výrok jednoho z čínských mistrů: "Lidská mysl je náchylná k omylu a její ochota sledovat cestu je malá..."
Mohu tedy podpořit Werichův věčný boj s blbostí svojí dobrou pamětí?