Zase jedna noc nonstop. Však jsem taky přijal za své jedno z hesel o mládí a aktivitě. Přeci jen v pět ráno ale žádný filosofický názor rozvíjet nebudu. Dělám webovky a koukám na Pátý Element. Řekl bych příjemná pracovní noc...

Včera moje sestra oslavila 17-té narozeniny a do nočních hodin se protáhla debata o následováníhodných (strašné slovo) vzorech a o vlastenectví...
Pokud považuji "Mou vlast" za krásné hudební dílo českého genia, tak nutně musím akceptovat, že Smetana vyjádřil tou hudbou svůj niterný vztah, který nebyi motivován politicky. "Nacionalistické" národní obrození sehrálo určitě roli a snad nebylo vlastence, který by nevelebil otčinu. Období mezi roky 1939 - 1989 s tímot hrdým postojem zamávalo víc než morové rány, Habsburská nadvláda a jiné radosti naší existence. Narozdíl od Lužických srbů jsme ale vydrželi v prostoru o který permanentně válčíme s jinými kmeny. Možná proto se zdráhám uvěřit Germánům, že po 2000 letech válčení jsme najednou přátelé. Jakákoliv snaha o probuzení národní hrdosti se redukuje mezi jednotlivá vítězná tažení našich hokejistů. Jirka Šlégr po příjezdu z vítězného šampionátu ve Vídni 2005 prohlásil na "Staromáku", že bychom měli držet spolu nejen při hokeji. A "Staromák" na to slyšel: Skandovalo se: "Budem držet spolu!!!". Tím bych chěl deklarovat fakt, že jsem taktéž fanoušek národního teamu. Ale vlajka u mě vysí i 8.5. a 9.5. také 5.7., 28.9. a 28.10. Smutek držím 15.3.. Významných dat máme v historii mnohem víc, ale neslaví se... Kde se tedy bera nárdoní hrdost? Je to ve vyhraných i prohraných bitvách za kmen a za rodinu. Později možná za republiku. Dědkové omyli naší zem svou krví a kdybych prohlásil, že jsem o to nestál, jak smutný by byl pohled rytíře??? Jak můžu zapomenout na oběti vlastenců? Nenavázat na dobrou tradici vzdělanosti? Nejsme rozhodně holubičím národem bez viny a ve mstě pašeme krutosti jako ostatní. Nezříkám se jich, protože i na nás byly páchány krutosti.
...když mluvím o vlastenectví nevzpomínám ale jen na bitvy. Chci k vlasti cítit to co cítil Smetana, když komponoval. Úctu, lásku, tradici, hrdost, ale i strach o to, zda bude tyto hodnoty komu předat.

Síla a čest...

Možná je čas změnit svůj postoj z ukřiknutého malého národa a zemičky na hrdý postoj válečníka, který po mnoha bitvách byl sice mnohdy zmrzačen, ale nikdy nepadl.
Mělo by se navázat na tradici tam kde je a tradici vytvořit tam kde není. Nemluvím o dogmatu. Mluvím o zjednodušení pro orientaci následujícím a budoucím, kterým sv. Václav nemá dát zahynout... Ostatně za pár tisíc let bude tradiční to co dnes může být revoluční...
Následovat bych měl v národě to dobré a nekonat znova to co bylo zlé. Kodexy mravnosti mají smysl, když jim je dán kontakt s realitou.

Odpoledne přineslo řadu úspěchů a zamyšlení, že ač člověk přijal Buddhistický názor, že vše je pomíjivé a je lepší utrpení zmírňovat než ignorovat dere se vůkol touha zanechat po sobě něco trvalého a věčného. Vyjádření o žití v potomcích neobstojí. Neobstojí ani tesání jmen do kamene. Jak moc je troufalá snaha zanechat něco lidstvu? Bezejmený vynálezce kola má svůj odkaz jistý. Velmi jmenný Leonardo D.V. je tou ikonou renesanční hitparády kosmopolitů, kterou se asi v mírné technologické pokročilosti snaží stát současníci. Oh jsem na vrcholou troufalosti, když se pokouším stát Leonardem 21. století... ...přeji si dost zdaru, štěstí má podobu křemíkové potvory kdesi uvnitř hromady plastových krabic v hlobce temnoty pod stolem omotaným kilomtetry datových, síťových a napájecích kabelů...

Dnešní den je již ve své půlce, a tak je možné rekapitulovat. Včerejší úděsný (opět) výkon SPARTY proti Ajaxu mne nenechal na pochybách, že je to banda vyžírků, kteří svoji neschopnost hodí na trenéra, když je nejhůř. Fandové asi zapomněli na období, kdy ještě s Rosickým v sestavě a s Hřebíkem na postu trenéra došli letenští v poháru mistrů pěkně daleko a vydělali na tu verbež co tam je teď. Zelenka, Kadlec a ještě snad jeden dva hráči to sami neutáhnou zápas proti jedenácti odhodlaným soupeřům. Jejich válečnický duch je zlomený a psychickou oporou do zápasu má být vítězství v Mladé Boleslavy? Nic proti boleslavákům - mám je rád a dobře se tam kalí a narozdíl od spartičky to vypadá, že hrajou srdcem... ...srdce bojovníka to je to.

...po letech jsem potkal svojí velkou lásku. Byla tak velká, že jsem myslel, že jí neunesu. Nakonec jsem jí unesl jako všechno. Unesl jsem i rozchod. A to setkání po letech mi připomnělo můj důvod k rozchodu. Trpí představou, že ví vše. Masaryk to kdysi popsal jako nebezpečí, které číhá na každého středoškolského profesora. Ona sice není profesorkou ale ví vše. No a já si myslím, že naopak nevím nic. No a ona přece nebude s blbcem, který nic neví...
Nechápe, že mé nevědění je zdůvodněno neobsažitelností světa. Tomu co mohu obsáhnout chci především rozumět...

...tak jsem i já podlehl tlaku popkultury. A dobře mi tak. Ve vymezení se vzhledem ke světu je asi nezbytné tento svět poněkud pošťouchnout aby o mě věděl. Pokud nemám být pokryteckým divákem a nenechat "universum" působit na mne jako pasivního pozorovatele je tu na místě, abych mu stejnou měrou oplácel.
Však ono se dá vyhledat v kyberprostoru celkem dost zásahů, které jsem již provedl
Dnešní den je naplněný tázáním se, zda exaktní věda v podobě Kačenčiny matematiky a moje filosofie mají nějaký společný bod. No je pravda, že mi je putna zda má sinusoida ve svém nulovém bodě derivaci nebo ne. Zrovna tak ona nechápe jak si vymezený úsek silnice dovedu představit jako obdélník i když je to chaotický mnohotvar více než méně neurčitý. Zrovna tak jsme se střetli v názoru, že existuje dokonalá koule. Dle mého názoru pouze imaginární matematický vzorec může definovat tento tvar. Bylo mi oponováno názorem, že příroda přirozeně (směšná věta) inklinuje ke kulovitosti. Stále ovšem moje vědomí a světonázor, že nic neexistuje bez souvislostí (dialektika) nedokázalo popřít, že na ideální kouli působí i jiné zábavné teorie jako: chaos, hry a relativita. V tomto duchu nejsem sto bez otázek přijmout (a je to můj problém, že nejsem sto přijmout bez otázek téměř nic), že existuje ideální tvar v neideálním prostředí....
Další dlouhá debata se rozmohla kolem terapeutického klonování. V bodě kdy počneme za účelem zrození dítěte i shluk buněk považujeme za živou bytost - ovšem ne bez souvislosti očekávání narození dítěte. Nepředstavujeme si kynoucí a kypící "živu" ale miminko. Cokoliv co je méně než dítě (a bohužel se to stává) nepřijmeme. Potrat je nešťastný zásah Darwina a s naší schopností rozmnožování je přávě toto co může ohrozit značně sebejistý a do značné míry degenerovaný druh v jeho poněkud arogantní jistotě existence. Pokud stvořím embryo pro získání kmenových buněk pro terapii očekávání je zcela odlišné - nezabíjíme dítě, protože dítě nečekáme. Čekáme biologický materiál. Není tu rodina, která by místo potomka dostala jaterní štěp. Morální debata o terapeutickém klonování - rekombinantních proteinech a všem okolo má jen jeden morální aspekt. Je nemorální odsuzovat snahu někoho, kdo se jinému snaží zachránit život popřípadě zdraví. Je nemorální směšovat očekávání maminky s laboratorním pokusem. A do třetice je nemorální, že se na tom zájmové skupiny snaží vytřískat publicitu=dárce do kasičky...
...tolik k dnešku můj milý deníčku