Zaplavil mě pocit neskutečna
nadčasově krásný sen,
ve kterém zářím
a vznáším se v bílých šatech
jako princezna.
Vidím tě
mluvíš rychle
a nahlas.
Celý den zahazuješ slova
neuvážlivě a zbytečně
a někdo chodí za tebou
a sbírá
jedno po druhém ...
Zastav se
vzhlédni výš
a dotkni se mě zblízka.
Kdybych nebyla na odvrácené straně měsíce,
spatřila bych záři slunce,
jež dělá stíny v zahradě snů
a možná i sluníčka svit
ve tvé tváři.
Tak nestůj tam sám
a pojď zamnou
vždyť na ty milující se vlny
je bez tebe tak smutný pohled ....
Náhoda chtěla, abychom se potkali
|
Zrak tě vidí
a srdce se mi rozbuší
když uvíznu ve tvém náručí.
Nevšímáme si jisker,
které nám tančí po tvářích
ani hustého krupobití
ledových kuliček,
které buší do čela, tváří, rtů
a zanechávají po sobě modřiny
a červené skvrny.
Měsíc na noční obloze
svítí oranžově teplou nocí
chladný a solí vonící vítr
nám rozcuchává vlasy
a my oblečeni do džínů
padáme do vysoké trávy.
Kůží nám probíhá vlna ruměnce
skoro jako malá horečka,
která přeskakuje z tváří po krku
a pak sklouzne až k chodidlům.
Cítím tvůj horký a zrychlený dech
naše ústa se potkávají
zavírám oči, když mě líbáš
a nebe nad námi se rozhoří.
Nebe dýchá, oblaka spěchají
a chytnout se nedají
jako tvá láska,
která je v sázce.
Jsi hladina mých očí
rozbouřené moře
vzpomínka,
která odkapává jako slza,
když motýl ztrácí křídla.
