dentila111

Obloha za sklem má oslnivý
ledově modrý odstín
na oknech jsou stopy deště
a prachu
vzduch tančí v jasných paprscích
je těžké
téměř hmatatelné ticho.

Ležíš v posteli
na špičkách řas se ti třpytí slzy
zářivý úsměv
myšlenky rozmazané závratí.
Toužíš poddat se té vláčné
lenivé extázi, která tě zahaluje
převlečená za sny.

Je to lákavé
konejšivé
a něžné.
Prožíváš tak hlubokou lásku
až se ti srdce svírá bolestí.
V tom uslyšíš vzdálený hlas:
" Svez se po směru bolesti, dýchej"
a sen se rozplyne.

Autor: dentila111 v 18:36 |

Děkuj za všechny dveře dokořán
za tu otevřenou náruč
i za smutky, který v srdci teď máš.

Když ráno otevřeš oči
slza ti stéká z dlouhých řas
a s ní i všechen žal.
Tak jako kapka rosy si připadáš
přesto vstaneš
a jdeš dál.

Děkuj za každý krok kupředu
za pocity štěstí
a všechny přátelé.
Nejvíce za ten nepopsatelný pocit,
když slyšíš větu: " Mám Tě rád  a jsem tu s Tebou,
nemusíš se bát ".

Autor: dentila111 v 13:40 |

Měly to být nezapomenutelný chvíle
při svíčkách a vínečku
s tichou hudbou a kubánskými rytmy.
Předcházely dlouhé přípravy
změny termínů
nakonec jsme se shodli na dnešním dnu
Ovšem 2 dny před 
přichází zprávička, která hlásá:
" Ukončuji s tebou veškerý kontakt ... "
Byl to nečekaný úder
něco jako bodnutí dýkou
přímo do srdce.

Velké očekávání se rázem proměnilo
ve velké zklamání.
Vášnivá noc
tisíckrát prožitá ve snech
se mžiku rozplývá ve stříbřitý opar,
mihotavé světlo svíčky pohasíná
erotické jiskření slábne
snažím se o úsměv, který
přes slzy není vidět
a v duchu křičím PROČ ?  

Autor: dentila111 v 14:43 |

Miluji pohled tvých očí
úsměv tvých rtů
dotek tvé ruky,
proto bych chtěla být slzou
sladkou  s jahodovou vůní,
která by se narodila ve tvých očích
stékala ti po tváři
hladila tě
smáčela tvoje rtíky
mezi kterými by i zemřela.

Autor: dentila111 v 14:44 |

Kdybys věděl
a kdybych věděla
bylo by to ještě horší.

Takhle nevíš
a já tápu,
když umírá má touha,
když tvé oči se lesknou
já prosím ...

Vraťte mi ticho
a pocit bezpečí.

Autor: dentila111 v 13:57 |

Po lásce, objetí, pocitu bezpečí
a mrazivém vzrušení.
Mít někoho vedle sebe
v srdíčku a hlavě 
něžně ho milovat
bezhlavě po něm toužit
cítit jeho dotyky
prožít s ním něco
nějak ho ovlivnit
sebe třeba i pozměnit,
ale hlavně mít tu odvahu
BÝT s ním.

Poznat ho
třeba se i zamilovat
může to i bolet,
ale i tak to má velký smysl,
protože právě tím poznáváme,
že doopravdy žijeme,
neboť bez lásky je život spíš
umírání ...
 

Autor: dentila111 v 13:23 |

Vybuchla sopka pod mými prsy
tys procházel se po té lávě
a uléhal semnou v hebké trávě.
Bylo to rozcestí
co nás tehdy spojovalo
v pohlazení přes košilku
a drkotání mých zubů,
když jsem se bála zimy
co se choulila před dveřmi
a chtěla pustit dál.
Tehdy nás oba napadlo
že jsme sami,
ale přes těla se duše nepolíbí
i když tak moc
tak moc pod hvězdami chceme. 

Autor: dentila111 v 12:36 |

Už od rána prší

jako kdyby plakali

všichni andělé na nebesích.

Zvláštní síla ovládá mou duši

a táhne mě z domu ven

do bouře a deště,

které tolik miluji.

Chci cítit na tváři kapky deště

na těle náraz větru

chci volně utíkat

za tebou.

Když píšu

do mých očí se tlačí slzy,

nevím co mě tolik dojímá

snad touha hovořit s tebou

slyšet tvůj hlas

zahlédnout tvůj úsměv

pozorovat tvoje myšlenky

a nechat je volně projít kolem.

Autor: dentila111 v 20:51 |

Sleduji,
jak dveře se zavírají
s tichou leností
o panty se opírají
jen já v tichu postávám.

Rozvázaná tkanička
na mých teniskách
obalena špínou všedních dnů.
Rozevláté vlasy
jen tak volně,
které jsi tolik miloval.

Dnes odcházíš
a s tebou i vše ostatní
nezbylo už nic
už není cesty zpět
není jiné volby
a dveře v panty zaklaply.

Autor: dentila111 v 00:17 |

Slova odevzdat do prázdna
zachytit se ve Tvém světě
proletět Tvým bludným snem
aspoň chvíli
malý okamžik
strávit pod Tvou sítí.

Ze slz postavit si hráz
a v moři maják zapomnění
co se tím ale změní ?

Snad chvíle naděje
naposled ... 

Autor: dentila111 v 00:51 |