Z floridy jsme pokracovali na sever bez nejake vetsi zastavky, nepocitam-li teda benzinky. Projeli jsme staty Georgie, Jizni a Severni Karolinou, Virginie a Zapadni Virginie, ta mela mimochodem moc peknou krajinu. Dalnice vedla v nejakem pohori a hlavni mesto Charleston, bylo polozeno v uzasnym udoli. Hranic Ohia jsme dosahli za den a pul. 20 mil pred cilem jsme prespali na dalnicnim odpocivadle a dalsi den rano se vydali do Clevelandu. Mimochodem to byla nezvykle ledova noc, protoze rano bylo celych 8°C a ja cely zmrzly jsem jen marne vzpominal na Floridu, na propoceny noci za uplne otevrenych oken a na komary co nas stipali, protoze jsme se nemohli ani prikryt, diky tem 30°C vedrum.

Rock and Roll Hall of Fame and Museum jsem nasel hned. Uz jen diky te spouste prenadherne namalovanych kytar pred budovou. Vyhradil jsem si 4 hodky na navstevu, ale to na americka muzea opravdu nestaci. Prohlidka byla jednim slovem uzasna. To taky proto, ze me Rock a Rock and Roll koluje v krvi uz od detstvi, budovu jsem prochazel s otevrenymi usty, mrazem po zadech a kdyz jsem pred sebou spatril kytary takovych velikanu jako Elvis Presley, John Lennon nebo Jimi Hendrix, tak i se slzami v ocich. Muzeum nabizelo obrovske mnozstvi expozic jiz od 20. let. Vsude spousta hudby, hlavne Rock and Rollu jak jinak :) Sve misto a nejvetsi expozice tu meli jak jinak nez Elvis , Beatles, Jennis Joplin, Jimi Hendrix nebo Rolling Stones se spoustou predmetu od originalnich nahravek, kostymu az po kytary nebo listky na koncert. Libil se me listek na show Elvise za 2$, takovy kus papiru, no mozna bych ted za to ty 2 babky dal :) Takytam mel sve "lennonky" John. Zaujalo me jeho vysvedceni, kterych tam mel hned nekolik. V 15 ti mu nesla matematika, co jsem stacil zaregistrovat. Dale muzeum nabizelo expozici o architektech Rocku, jako Les Paul, Alan Freed nebo Sam Philips a vyvoj elektricke kytary, vse doprovazene jak jinak nez hudbou a spoustou obrazku a komentaru.

Dale nekolik promitani a hlavne sin slavy, kde bylo promitane video na 3 velkych platnech a nabizelo kombinace zaberu z koncertu, klipu, fotky, rozhovory a spooousta dalsiho. Video bylo bylo serazeno od data 1986 po 2007, data kdy byli hudebni umelci zarazeni do sine slavy Rock and Rollu. Video bylo opravdu dlouhe a jen neco malo z toho co si pamatuju James Brown, Buddy Holly, Jerry Lee Lewis, Elvis, Beach Boys, Beatles, Bob Dylan Les Paul, Rolling Stones, Simon and Gurfunktel, The Who, Louis Armstron, Johnny Cash, Jimi Hendrix, The Doors, Elton John, BobMarley, John Lennon, Janis Joplin, Led Zeppelin, Neil Young, Frank Zappa, David Bowie, Jefferson Airplaine, Pink FLoyd, Velvet Underground, Bee Gees, Eagles, Mamas and Papas, Paul Mcartney, Bruce Springsteen, Eric Clapton, Aerosmith, Queen, Ritchie Valens, George Harrison, Black Sabbath, Sex Pistols, R.E.M., ale treba i Michael Jacskon nebo Madonna a spousta, spousta dalsiho. Bylo toho tam tolik, ze si to ani nepamatuju. Cely seznam jsem nasel na netu zde.

O patro vys tam meli vlastni zed, presneji "the wall" slavy Pink Floyd na pocest nejvetsiho koncertu v dejinach The Wall live in Berlin 1990. To se me jako jedine i pres prisny zakaz podarilo vyfotit. Bal jsem se, fotka je pak tady :))) Bohuzel originalni obrovske sochy z alba Division Bell uz vyfotit neslo :( Specialni expozice, datem omezene, tam prave meli 2 kapely tedy "the Clash" a "the Doors". Prvni kapela me toho moc nerika, ale cele velke patro venovane kapele Jima Morrisona, jsem si opravdu vychutnal. Opet obrovska spousta originalnich predmetu, kytara Robyho Kriegera, klavesy Reye Menzarika, bici Johna Densmora, rukopisy a texty pisni Jima Morrisona, dale jeho utrzky neznamych basni i basnicka sbirka "An American Prayer" (americka motlitba), plakaty a listky na koncert, Jimova haluzoidni kresba (nejspis kdyz maloval pod LSD ci jinymi drogami), jeho bundy a obleceni, ucty za koncerty, pohledy, dopisy, policejni zpravy, originalni nahravky, ale i ambasadou zaslana kondolence panu admiralu Morrisonovi a pousta dalsiho, doplnene zaznamem z zivyho koncertu s vybornou akustikou. Opravdu jsem nechapal a jen tise ziral.

Vstup do muzea stalo 18$ a stoprocentne doporucuju kazdemu kdo se chysta nebo je v USA a zajima se alespon trochu o Rock nebo Rock and Roll. Komplex The Rock and Roll Hall of Fame and Museum se nachazi ve meste Cleveland v Ohiu na pobrezi jezera Erie. Web: http://rockhall.com/ . Podle me je ta budova pro kazdyho rockera, jako Mekka pro kazdyho muslima.

V Miami jsme otocili kormidlo o 180˚C a nabrali sily vetru smerem na sever az ke kanadskym hranicim. Cestou jsme se vsak jeste zastavili v Kennedy Space Center, ktere se nachazi na misu Canaveral na pobrezi Atlantiku.Cena za vstup nas celkem zaskocila, 40$ nejlevnejsi sazba, ale zase kdy jindy se sem podivame ze ;) Vchazel jsem s domnenim kratke navstevy, nakonec me vsak nestacilo skoro ani 6 hodin a to jsem prekrocil zaviracni dobu minimalne o 30 minut.

Navstevni centrum pro turisty bylo opravdu uzasny. Vypravu jsme zacali busem po komplexu, kde jsme videli obrovskou budovu, tzv. Vehicle Assembly Building ve ktere se pripravuji, opravuji a staveji do vertikalni polohy rakety a raketoplany. Jeli jsme vedle obrovskych koleji, po kterych se jezdi obrovsky specialni transporter s uz pripravenym strojem ve vertikalni poloze z te velke ubdovy, uz na odpalovaci rampu. Ty jsme z dalky take meli moznost spatrit a nafotit a nebyla tam jedina, ale hned nekolik. Videli jsme preobrovskou raketu Saturn 5 snad nejvetsi co kdy byla postavena, ktera byla pouzivana od programu Apollo 4 a nakonec vylet po arealu a spousta veci o ISS, tedy mezinarodni vesmirne stanici a dokonce i pohled do interieru budovy , ktera byla plna techniku a vedcu pracujicich na novych dilech stanice.

Zazili jsme i simulator startu raketoplanu a simulace startu Apollo rakety z ridicho strediska. Opravdu pekne a zive. 3D video o ISS a dojemne amerikanske video o pristani Apolla 11 na mesici, vystava nekolika raket a i pamatnik kosmonautu, ktery za vesmirna dobrodruzstvi zaplatili zivotem. Tam jsem poznal nekolika clenne posadky raketoplanu Challenger, ktery explodoval par sekund po startu v roce 1986 a Colubia, ktera pro zmenu neprezila navrat atmosferou v roce 2003. Dale 3 clennou posadku Apolla 1, ktera uhorela snad jeste pri treninku. Dale jsem se vsak vice o dvou osudovych raketoplanech nedozvedel, coz byla opravdu skoda. Ze by si americani nechteli pripoustet chyby ? Jinak celkove se me to opravdu moc libilo i presto ze ve vsech expozicich bylo nadmiru bezchybneho amerikanismu a hrdosi a temer jedina zminka o ruskem vesmirnem programu.

Z Virginie jsme bez zastavky pokracovali dal. prejeli jsme hranice statu Severni a Jizni Karoliny, Georgie a nakonec i cilove Floridy. Na prvnim odpocivadle nas mila obsluha privitala s cervenym kobercem k vybornemu dzusu ze 100% floridskych pomerancu a navic zdarma a kdyz jeste pridam nezvykle mrazivou vybornou vodu automatu na vodu (nevim jak mam nazvat ten dokonaly pristroj u ktereho zmacnkete cudlik a muzete se napit), prvni dojem byl vyborny. Na poslednim odpocivadle pred Miami jsme stravili noc. Jinak to byla asi nejhorsi noc vubec zatim, protoze venku bylo snad celou noc 30°C a co teprv ve vydychanym aute a celou dobu me stipali komari, protoze jsem se ani nemohl prikryt.

Rano jsme se brzy vydali na cestu a nekdy kolem 11 jsme spatrili prvni mrakodrapy slavne Miami. Ve meste jeste na dalnici nas privital dest (prvni vubec), ktery se zmenil v tak sileny slejvak, ze doprava na dalnici se skoro zastavila. Kazdy jel tak max 40 MPH a ani ja nebyl vyjimka, protoze opravdu nebylo videt skoro na krok. Motorkari i nektera auta to radeji rovnou zalomili pod mostem. No vitej ve meste plnem sluncem, jsem se jen rozesmal, alespon se nam trochu omylo celni sklo a jelikoz jsme nemeli zadnou vodu v ostrikovaci, tak to bylo celkem potreba.

Jako prvni jsme zamirili na slavne Miami Beach. Auto jsme nechali v garazich a hura na plaz. Po desti sice ani stopy ale i tak bylo hodne oblacno. Plaz pusibla opravdu kouzenym dojmem. Krasna piscita plaz s dokonale cistou a pruzracnou vodou a opravdu slusne vlny. To bylo neco pro me. A taky jsmem hned zjistil kde jsou ukryte vsechny pekny holky cele Ameriky a to myslim doslova :) nebo to byly spise turistky ? Ve velkych vlnach me to tak bavilo, ze jsem tam byl skoro 2 hodiny v kuse a ani se me ven nechtelo, protoze voda byla opravdu hodne tepla. Vecer po teple plazove sprse jsme se vydali podel pobrezi dal po plazi na mensi prochazku a v dalce nad morem jen pozorovali prichazejici bourku. Cestou zpet jsme prosli nocni rusne mestecko u plaze a pozdravil jsem tam prvni cechy co jsem potkal. Taky nas zaujalo muzeum erotiky a erotickeho umeni a kdyby to nestalo 15$ tak to i navstivime. Vecer uplne vycerpani jsme nasedli do auta a ve verejnych garazich prespali noc.

Brzy rano jsem si privstal, ze si dam v 7 rani plavani v oceanu, ale pri pohledu ven jsem zjistil ze prsi, tak jsem to zalomil dal. Probudil jsem se az v 11 a hned potom jsme vyjeli do cetra Miami City. Tam jsme zkouknuli mistni mrakodrapy, pristav s obrovskymi trajekty a i par turistickych obchudku. Mesto Miami a jeho centrum jako takove, bylo az na vyjimky absolutne liduprazdne, krom projizdejicich aut jsme tam skoro nikoho nepotkali (vzpomel jsem si na New York). Vecer jsme si nemohli odpustit posledni navstevu Miami Beach, kde jsme si naposledy vychutnali cisty, pruzracny a stale vyhraty ocean a pak se vydali na cestu.

Rano jsem se probudil pekne rozlamany z auta. V noci jsem se probouzel snad pri sebemensim  pohybu. Nj Hilton to zrovna neni. Pri ceste zpet do centra jsme museli poprve natankovat, nacoz jsem zjistil, ze evropsky system tankovani jaksi nefunguje, takze kdyz jsem najel k pumpe vzal do ruky tankovaci pistoli, tak vybehl nejspis Indicky prodavac a zacal na me jecet ze co jako delat atd. no tak jsem mu vysvetlil, ze tankuju v USA poprve a jejich system neznam. Funguje to tu totiz tak ze nejdriv musite u pokladny zaplatit a pote tankovat s tim ze vas to nepusti pretahnout.

Do centra uz jsme v klidu trefili, pze to same jsme jeli uz den predtim. Prvni kam jsme zamirili byl pamatnik valky ve Vietnamu, ktery se nachazel v tom obrovskem parku kolem Washingtonskeho Monumentu. Dlouha mramorova zed, na ktere byla vytesana jmena padlych. Bylo jich tolik ze by to muj bratr kamenik tesal nejmin rok. Pote jsme zamirili k Lincolnovymu chramu a cestou zkouknuli par pamatnych vylitych soch z Vietnamu. Chram byl obrovsky a vevnitr obrovksa socha Abrahama Lincolna sediciho v kresle, koukajici na na budovu Capitolu. Jinak odtamtud byl uzasny vyhled na Monument, Capitol a park s umelym jezerem, kterym se prosla Jen ve filmu Forest Gump, kdyz tam mel Forest proslov o valce ve Vietnamu. Mezi jezerem a Monumentem byl prenadherny obrovsky pamatnik 2. svetove valky, plny fontan, vodopadu a jinych bazenku. Byl rozdeleny na 2 casti Pacifik a Atlantik. Vsude kolem byla spousta napisu a kreseb a me se zastesklo po domove, kdyz jsem videl napis Central Europe na Atlanticke casti pamatniku. Dale jsme se vydali smerem k Pentagonu a cestou zkouknuli dalsich par pamatniku i chram se sochou 3. prezidenta USA Thomase Jeffersona. O Pentagonu muzu jen dodat byli jsme u neho, jinak se vic o budove ktera nemalem rozhoduje o budoucnosti lidstva napsat neda. Dosli jsme az k Arlingtonskemu narodnimu vojenskemu hrbitovu, plnem bilych nahrobku padlych vojaku, snad ze vsech valecnych konfliktu. Bile nahrobky byli snad uplne vsude kolem az z toho sel mraz po zadech. Nasel jsem i hrob J.F.kennedyho a jeho rodiny. Byl odmtamtud celkem pekny vyhled na Pentagon a cely Washington. Pekny a velky pamatnik tam meli zeny slouzici a padle v armade. Za 2 hodiny jsem nestihl probehnout ani 1/4 hrbitova, mozna jsem si mel zaplatit u vstupu okruzni turistickou jizdu po hrbitove. No hlavne ze maji uctu. Co jsem vsak musel videt byl pamatnik z WW2 bitvy o ostrov Iwo Jima. Obrovske sousoci americkych vojaku, kteri vztycuji vlajku na vrchol hory Japonskeho ostrova. Cestou zpet k autu jsme zkouknuli pamatnik korejske valky z let 1950-1953. Velke sochy asi 20 vojaku prochazejicich se po poli a vedle opet obrovska mramorova zed, na ktere nebyla vytesana jmena, ale tentokrat par desitek tvari. To uz jsme byli hodne unaveni a po pokochani nocniho vyhledu na park jsme vyjeli na cesty, prekrocili hranice statu Virginie a po par milich nasli dalnicni Rest Area.

Dneska jsem se vzbudil rano na dalnicnim odpocivadle na pul cesty mezi Washingtonem a Baltimorem. Nase prvni noc v aute byla celkem v pohode i presto ze se smi parkovat na odpocivadle max. 3 hodiny. Vecer jsme se radeji pojistili a zeptali se par lidi ohledne prenocovani, jak ridice kamionu, tak mistnich pracovniku. Pry bez problemu a rano jsme zjistili, ze nespime jedini.

Do centra Washingtonu jsme prijeli za par minut a uz z dalky se na nas vyvalila budova Capitolu, ke ktere jsme zamirili jako prvni. Parkovani v centru dnes a zitra zdarma, ani jsem skoro nemohl uverit ze tu budu mit taky trochu stesti. Capitol a obrovsky prilehly park a do vyse se tycici monument je proste neco uzasnyho. Co jsem vsak nemohl prehlednout je ten klid v ulicich, cistota a jen same historicke budovy bez jedineho mrakodrapu. To bylo pro me docela prekvapko, ktery jsem si urcite vychvaloval, alespon me nebolelo za krkem. Po Capitolu jsme se rozhodli navstivit jeden z asi mych nejvetsich cilu v USA a to National Air and Space Museum (letectvi a vesmir), ktere je soucasti velikeho a rozlehleho komplexu muzei a pamatek nazyvany National Mall, ktery toho nabizi opravdu hodne. Predtim jsme ale navstivili, spise nahodou objevili, museum americkych indianu, ktere stalo pri ceste. Co cas byl, tak jsme nakoukli. Vstup zdarma, takze jsem nemusel vytahovat penezenku, stacilo jen otevrit bagl vstupni kontrole. Muzeum krasny. Zacali jsme kratkym promitanim a pak 3 obrovska patra velikeho muzea, ktere nabizelo k videni a poznani vic nez mnoho o Indianskych kmenech, historie, umeni, puvodni remesla, spousta predmetu, expozic, zbrani, minci a bankovek, knih, dopisu, prenadhernych indianskych obleku ale i spousta informaci o novodobych indianech a jejich osileni po celych USA a spousta dalsiho.

Po indianskem muzeu jsem byl vsak doslova nadrzeny na Air and Space ktere bylo hned vedle. Po vstupu hned prvni stroj ridici modul, original Apollo 11 !!! Asi nejslavnejsi cast americke rakety, ktera se napsala silnym pismem nejen do historie kosmonautiky, ta cast ve ktere se vraceli kosmonauti Neil Armstrong, Buz Aldrin a Michael Collins z uspesne mesicni mise pred nejakymi 40ti lety. No ja byl doslova unesen. Co vsak nasledovalo, se pro technickeho typa jako, co se zajima o WW2, neda ani popsat. Expozice prvniho letu bratru Wrightovych, WW1, WW2, vyvoj proudovych motoru, expozice o vyvoji letectvi na mori vcethne modelu letadlove lode Enterprise, historie valky letadlovych lodi z Pacifiku, obrovska spousta originalnich letadel, od Messerschmidtu, Spitfire, Red Baron az po proudove stihacky, nemecke rakety V1 a V2 a predevsim hlavne stroj Charlese Lindberga "Spirit of Saint Louis", stroj ktery take patri zlatym pismem do historie letectvi (otazka pro vas, cim se proslavil?). Z kosmonautiky tam byla vystavena velka spousta originalnich raket, ktere museli zacinat hluboko v zemi, protoze by se ani cele do te obrovske budovy nevesli. Dale Lunarni modul z Marsu, zajimave take byla expozice o fotografovani z druzic, ktere pak muzeme videt treba zde a dale spousta, spousta dalsiho. Pro me to bylo neco uzasnyho, dokonalyho, neco co se jentak nevidi a ani me ty 2,5 hodiny na zkouknuti nestacili.

Po svace jsme se vydali uz do 3. muzea v poradi, tentokrat "National Museum of Natural History". Pcha nejaka priroda, jsem si ze zacatku rikal, to prece nemuze byt zajimavy. Zbyvalo do zaviracky necele 2 hodky, to je spousta casu, ale opet to stacilo jen na lehke probehnuti bez zdlouhaveho zdrzovani a cteni informaci. Obrovsky komplex muzea, ktere nabizelo expozice geologie a a mineralu, vyvoj rostlin, praveke nalezy vseho mozneho, originani kostry dinosauru od trilobitu a jesterek, az po brontosaury nebo tyranosaura, expozice vodnich tvoru vcetne modelu, snad veskere ptactvo, savci, jesterky, motyli, hmyz, vystava drahokamu, diamantu a jinych drahych sutru, slon v zive velikosti a opet spousta a spousta dalsiho na ktere 2 hodiny rozhodne nestaci.

Po zavreni muzejnich ubdov jsme se vydali parkem dal, kde jsme zkouknuli zblizka Monument a Bily dum. Georgovi jsem zamaval do kanclu a my mensi prochazkou centrem zakoncili dnesni den navratem na dalnicni odpocivadlo.

Po dalsi hodine cekani se vsak zacalo stmivat a to jsem uz opravdu propadl do dokonaleho neklidu a na klidu nepridala ani skupinka mistnich cernochu, ktera se objevila naproti pres ulici. Snazili jsme na sebe neprilakat pozornost, kdyz se vsak ale sam od sebe spustil alarm auta u ktereho jsme byli na blizku jen my, byl to pro nas pokyn k odchodu. To uz vsak byla dokonala tma a my se presunuli o par metru dal. Jeste jsme hodili rec s mistnim dedulou, ktery jel kolem na kole. Tak jsme jen cekali a ja se srdcem az v hrdle ocekaval kazdou chvili prijezd policie, nebo skupinku cernochu. Po chvili u nas skutecne zastavilo auto s majakem, ale nastesi ne Police ale mistni postrik proti moskytum, ze tu pry byt nemuzeme v dobe postriku. No tak jsme se opet presunuli na uz 3. roh velkeho hriste mistni skoly a cekali dalsi hodiny. V 10:35 jsem zkusil brnknout do apartmanu, Avihaii !!! YES, diky bohu, jak ja jsem ho rad slysel. Po setkani se me opravdu ulevilo a myslim si ze nejen me. Jeste nam na uvitanou rekl ze oni ani ven nevychazi, protoze je to pry tady opravdu nebezpecna ctvrt, kor pozde v noci. No ja byl tak moc unaveny a vyrizeny, ze jsem si to ani nechtel pripustit, nebo o tom rozmyslet. Brzo rano jsme sedli na vlak zpet do centra Philadelphie a doslova na minutu jsme chytli bus do Wildwoodu v New Jersey. Uz ted se tesim na prvni spatreni a vykoupani v Atlantiku a taky na me spoluzaky a kamose Ladu a Marshalla.