I když už se tu objevily snahy o uspořádání výletu na Moravu, žádné z nich ještě nebyly dotaženy do úspěšného konce. Proto jsem vyrazil za kulturou se svými spolužáky, ale opět se to nějak zvrtlo. Vyrazili jsme v pondělí, někdy kolem poledne. Po té, co jsme na "Šárce" nabrali posledního člena posádky a tím zkompletovali naši "crew" vyrazili jsme směrem Brno, Břeclav a Nechory, což je vinná vesnička, kde jsme měli zamluvený sklípek. cesta probíhala v klidu až k první zastávce pro benzín, někde kolem 25 kilometru D1. Nemohli jsme za to, že u benzínek dneska už kromě benzínu mají i chlast. Přesto, že jsme si stanovili, že se nenapijem dokud nebude do Brna scházet 150 km, nebyli jsme zrovna střízliví, o čemž kromě fotek svědčí např. videa točená za jízdy z otevřeného okýnka auta asi patnáct čísel nad silnicí. Vypadají fakt jako z Need for speed. Jedinou vyjímkou byl řidič, který si asi řekl, že jet takzvaně "na Goťáka" těch skoro 300 kilometrů by asi nebyl nejlepší nápad. Jelikož jsme měli dost dobrého paliva a byli jsme jak turba, dojeli jsme do místa určení s časovým předstihem a tak jsme se rozhodli zajet do nedaleké Břeclavi na prohlídku města. Z historických památek jsme ale viděli hovno, protože jsme narazili na putiku, kde měli čepovanej Prazdroj za 19 korun. A zkáza Moravy se neodvratně blížila. Na ubytovnu v JZD Prušánky, která byla až nečekaně luxusní jsme tedy dorazili ve stavu vysmátém, nicméně díky časové prodlevě a kilometrové procházce do oné vinné vesničky jsme stačili vstřízlivět. Sklípek který jsme si vybrali vypadal vskutku luxusně, bohužel na pražáky a kladeňáky nebyl tak úplně připraven. Jelikož měl dva velké salónky, setkali jsme se tam ještě s nějakou firemní akcí, odkud jsme posléze vytáhli a uchlastali jednoho typa, kterej na nás měl rádoby vtipný kecy při degustaci vína, ale nerad bych předbíhal. Hned po příchodu jsme dostali ukrutnou nálož žrádla, kterou nevim jak bych bez tý ukrutný nálože vína a burčáku (kterej byl mimochodem nejlepší, jakej jsem kdy pil) zvládnul. Pak jsme šli na tu zmíněnou degustaci, kde jsme se potkali s tou bandou lidí ve středním věku. Bylo až vtipné, že některé (hlavně dámy) měli řeči ohledně našeho věku a naší alkoholové výdrže a přitom samy pak ke konci vylévaly víno ze skleniček pod sudy. Jak jsem se již zmínil, odpálkovali jsme je slušně, neboť toho frajera, kterej tam chtěl bavit ty starý rašple tím, že do nás rejpal jsme donutili k blití a ty ženský jsem možná trošku nevybíravě poslal pryč já, když jsem řekl, že jestli po mě chce občanku, tak já po ní úmrtní list. Horší bylo, když jsme se dostali do křížku s tou ženskou, která to tam jako řídila. Prostě to co inzerovali na neu, nebylo tak úplně ono. Přežili bychom to, kdyby nám řekli předem, že prostě něco došlo, tak už to neni, ale ne nám to slibovat že to bude a pak to nepřinést. Eště že už jsme byli tak opilí, že se kámoš nejprve vloudil do kuchyně a "zčeřil" tam odsud několik táců jídla. Ten večer se nám takovýcho "downloadů" podařilo několik. Když jsem totiž z prdele zamknul kamaráda v nějakym kumbále, netušil jsem, že v tom kumbále jsou lahve "šáňa" a vína a dokonce i tvrdýho. Samizřejmě jsme pár kousků hned schovali pod stůl a následně vynesli ven. Cesta na ubytovnu byla krutá, ale zdaleka ne konec všeh dění. U vchodu do sklepa se nám sice nepodařilo vzít sošku Sv.Urbana (patrona vinařů), ale kámoš se neustále cítil, že nedostal všechno, co na netu slibovali, tak tý svini utrhnul z auta espézetku. a do cesty jí povalil Toi Toi budku, která vůbec nevim, kde se tam vzala, neboť v okruhu 50 metrů původně určitě nebyla. Jelikož už jsme si toho vzali dost, šli jsme teda zpět. Jenže se nám do cesty postavila nehlídaná vinice. Na ubytovnu jsem si v tričku donesl asi 5kilo hroznů. Nejlepší víno jaký jsem kdy jedl. Problém ubytovny ovšem byl, že jsme byli na celém patře sami. Nejprve se kámoš vloupal do kuchyňky o patro níž, kde udělal brajgl a řitáhnul rádio, které jsme zapojili přímo na chodbě. Bohužel tam byl i gauč, křeslo a stolek, na kterém jsem okamžitě s flaškou v ruce začal tancovat, zatímco jiný můj kolega začal (taktéž s falškou v ruce) vyhazovat z okna zařízení pokoje. Stolek ale po pár písničkách nevydržel a začal praskat, což byl pro mě jasný signál, abych dupal víc. Když jsem se zřítil dolů, byl jsem na ten stolek tak nasranej, že jsme ho uprostřed chodby pochcali. Šel jsem si tedy úmyt ruce do umývárny, protože ctím hygienu. Když jsem se vrátil do chodby, stál tam týpek, s hasičskou hadicí v ruce a všechno nemilosrdně kropil. Horší bylo, že tam někdo rozbil nebo vysypal (nevim) pák květináčů, tudíž se hlína s vodou smísila v solidní pahínko, který jsme rozhamtali až na hajzlíky, kde jeden borec při bitce uklouznul a fláknul se do hlavy tak, že jsme mysleli, že je v limbu. Naštěstí byl jenom ožralej. Horší bylo, že ten vopilej magor s hadicí (náš řidič) ho chtěl probrat k životu svými "skotskými střiky" takže opět začal stříkat tou hadicí. Ten čurbes ráno byl skutečně neskutečnej. Eště že ta ženská, co to uklízela, byla taková pohodářka a pořád se tomu smála. Zaplatili jsme jenom půlku škod, protože tu druhou půlku jsme zakamuflovali a fofrem vyrazli pryč, dokud na to nepřišli. Myslim si, že tam se už ukázat nemůžeme. Takže pokud nějakej ten sklípek zorganizujeme (což vřele doporučuju), tak ne na moje jméno a ne do sklípku U Jeňoura, protože bych nerad zažil vyřizování účtů (možná je toho totiž eště víc, došli mi pak baterky ve foťáku a všechno si nepamatuju).

Vyhnan

Požádal mě zlatej slavík (32x), abych sem hodil tuhle pozvánku Kdyžtak rovnou pište, kdo byste se této naučné akce zúčastnili?

Čágo bágo v kundě tágo hRádek

No vidíte klucí opálený, jak umíte krásně psát. Tak já přidám taky svojí špetkou do mlýna. V pátek jsem jel s kamarádem Jiřím (ten ošklivější na fotce) na oslavu narozenin mezi velký baráky. A abychom ukázali jaký jsme na Kladně štramáci, tak jsme se na to pěkně vymódili. Aby nám cesta vláčkem lépe utíkala, tak jsme si uvařili oblíbený nápoj kofoli s rumem. Típ pádem jsme na oslavě po pár pivech a absinthu (proč tu sračku vždycky piju) chytli tradiční slušňáckou náladu. Takže jsem samozřejmě nezapoměl okomentovat jednu superslejtr diskočapku, respektive jejího majitele, vynadat DJ šéfikovi, že hraje sračky a jestli nám tam nepustí ska, tak ať táhne na Vlachovku, na řadu přišli i oblíbené vtipy na téma jak si nese bůh pytel čůráků, čož se místním taky nelíbilo a podobně... V mylném domění, že jsou klucí už v Brně a čili na stejný vlně jsme volali Pavlíkovi klasický HNP, ale evidentně tam ještě nebyli a asi z toho něměl Pavlík takovou radost jako kdyby v Brně už pobýval. Po menší trampotách jsme nakonec vyrazili domu. To mě ještě pobavil Jiří v metru, když na plný koule řval:"Hej lidi! Šukejte koně! Je to super pocit!" Ale asi jsem tam měl smysl pro humor jenom já, bo všichni ostatní místo smíchu pěkně nasraně čuměli (asi fatk ty koně šukali). A to byl celej náš výlet, takovej normální příjemnej pátek. Druhej den jsem v práci dospal spánkovej deficit. Akorát večer jsme převezli dva ťuhýky ke konkurenci do Liberce

Btw: Hele Ondřeji, s těma studenejma spolužákama ti to fakt nevěřim

Btw2: Honzíku ty kuo, je pěkný jak si v Brně žiješ, ale koukej psát, jak se tam chlastá aniž bych tě na to musel upozorňovat. A to jsi mi řikal, že naší lásce nemůže stát v cestě nějakejch 250km. No a teď mě vojebáváš i po internetu (teda právě že neojebáváš). Do píči vole

hRádek

No hRádku, když tak toužíš po zážitcích, taky bych náhodou jeden měl. Neuveřejnil sem ho dříf, páč sem myslel, že ho sem nebudu dávat vůbec, když v něm nefigurujou týpci z tohodle deníčku, ale dobře. Tak náhodou měl kamarád narozeniny. Slavili sme je klasicky, v Dundee. Náhodou, dva dni předem má narozeniny naše třídní, kerá taky přišla. No a jelikož 21 a 51 je sakra kulatej věk, eště když se to navíc sečte, tak sme to pořádně rozjeli. Krom obvyklejch píčovin, kerý sme dělali v průběhu večera, byc uved jenom pro příklad, že sem po dvou brkách a tuně chlastu ved rozhovor s mojí třídní vo poměrech u nás ve škole (vlastně v bejvalý škole). Podstatná byla ale cesta domu. Teda domu ne, samozřejmě do mýho bytu na áftr párty. ňákej kluk, co šel s náma a kterýho sem viděl poprvý v životě mi pučil svoje kolo. Old-school skládačka. Fakt muzejní kousek. Škoda, že skončil tak neslavně (hodil sem ho v Rozdělově z mostu na koleje). Dalšim mezníkem toho večera byla namražená finská, kerou někdo koupil u pumpy naproti. No a co byl totální konec, když sme šli kolem dvou zhruba čtyřmetrovejch kovovejch zábran na silnici. Naštěstí mam spolužáky, kerý nejsou (hRádku skutečně NEJSOU) všichni teplý a navíc mě maj i rádi, takže kluk, kerej měl narozeniny obdaroval mě, páč mi věnval ty blikací světla co tam byly, aby varovali v noci řidiče. Prej jako k narozeninám (kerý mam v lednu). Nicméně tu zábranu chtěl vzít jako s sebou, cž sem řek že ne. Nevešla se ani do vejtahu, tak sem ho poslal jí někam uklidit a jel sem nahoru. Po zhruba třiceti minutách zvonek. Otevřu a tam stojej ty kriplové s tou blikací zábranou, kerou táhli po schodech do čtvrtýho patra. Uklidil sem je dovnitř, aby je neviděli sousedky, i když nás už dávno museli slyšet a v průběhu noci eště několikrát, jenže nastal další problém. Co s tou krávou, když mi zabrala celou předsíň? Takže přišel na řadu balkón. Eště že je pod nim ten vzrostlej strom, takže ta zábrana polámala větve, ale nikoho dole, jestli tam někdo byl. Pak mi vzpomínky trošku mizej, ale každopádně sem se lek, když sem pár dní potom přišel v noci domu a z pod postele mi vycházelo světlo. Chvíli mi trvalo, než sem si to uvědomil. No a abych dokreslil atmosféru toho úžasného rána potom. Bolest hlavy, sípavej hlas, mokrej flek na koberci po vylitý masážní vaničky na nohy, stůl ve kterym bylo několik zářezů a v něm zapíchlej kuchyňskej nůž, ta vyhozená zábrana, vyhozená židle, vyhozenej starej vysavač, všude bordel, nábytek převrácenej,... No prostě ráno (nebo spíš poledne) jak (ne)má bejt. Už se nemůžu dočkat, až mi kámoš pošle fotky.

Vyhnan

Zdravim Tak mame za sebou z meho pohledu vydareny vikend.  Z pocatku slo vsechno proti nam,ale i pres tyto situace jsme se dostali az do Brna. Prvni hospoda,do ktere jsme vlezli se jmenovala Tenis. Pekna hospudka,kde vas hned u vchodu privital travnicek plny marihuany a tri typove,ktery absolutne nic neresili. Po par kouscich kvasnicoveho piva (Dudak) nas zacal trapit hlad. Prestehovli jsme se proto kousek za Mendělák doSteak pivni bar nebo takhle nejak byl ten nazev. Podnik celkem slusny,vrchni byla regulerni pica. Pri odchodu sme na klasiku nechali otevreny dvere a nejakemu strizlikovi se to nelibilo a s hubou plnou kecu za nama zavrel,to jeste netusil,ze Pavel byl na hajzlu a tak po jednom zavolani at zas necha otevren vse pochopil rychle opet otevrel dvere a vsichni zacali hrdine utikat. Pri cekani na šalinu nam spestrila dlouhou chvili pani ridicka,ktera vyhodila z šaliny asi 8 cikanu se slovy : Vy svine cerny zasrany vypadnete Po prijezdu do arealu sme se chvilku aklimatizovali u piva a sli jsme na koncert Tata Bojs,ten byl jako vzdy perfektni. Pote jsme prosli cely areal,chvilku sme se smali tem tragedum s rovnyma ksiltama a velkym oblecenim u Hip-Hop stage a pomalu jsme se pripravovali na hlavni bod vecera(Asain Dub Fundation). Po urputnem boji jsme si zabrali luxusni fleky(1.rada hnedu podia) a nedockave cekali na prvni rozezneni muziky. Koncert byl od zacatku az do konce vynikajici! Co se tyce playlistu,kterej hrali,mrzelo me ze nehrali vic starejch pecek. Po koncerteADF jme obesli vsechy stany ,kde hrali muzika nic nas nezaujalo,teda jen ta tancujici cubka v Red Zone Po navsteve Tic Tac Tent stanu,kde hrali Hip-Hop,nas znechutily dve veci. 1) ta hudba a 2) par kluku ktery (evidente strasny Hip-Hoperi) se oblejzali holejma telama a jen ve slipech se na drazdili penisama navzajemHrozni klauni. Po te jsme se odebrali ,ze kusime jeste nejakou hospodu,bohuzel uz bylo vsude zavreno. Pavlik s Simonem se od nas oddelili a sli k autu a my pokracovali na autobus do Prahy. po ceste stacil Vita Posmakovi zkazit krasne kamaradstvi s mistni akvabelou tim,ze ji primo do oci poslal do prdele se slovy: Vis ja te nemam rad adoufam,ze uz te nikdy neuvidim Po pozni veceri u Asijskeho bistara v pul 5 nas opustil i Posma a ja,Vita,Sasa jsme si ustlali na lavicce. Po na stoupeni na autobus v 6 rono sem si nestihl ani poslechnout jmeno te slecny ve student agenci a uz nas budila,ze jsme v Praze. Cesta domu uz probehla bez problemu. Z meho pohledu hodnotim akci jako velice vydareny kulturni zazitek!

Vojta

Co se děje srágorky, takovou dobu bez žádnýho příspěvku? Snad nejste všichni slušný kluci jako já s Trčkenzízem. Doufám, že si tu v neděli počtu, jak je Brno zničený. Tak se pěkně snažte!

Btw: Jakákoliv podobnost stanu na fotce se Sajmonovým stanem je čistě náhodná

hRádek