Pátrám jak na to vyzrát, ale stále nevím 05.Leden 2009
Vím,že láskou svůj žaludek nenasytíš,ale bez ní je každé sousto jako trn...zarývá se do krku...polykáš,ale v tu chvíli se Ti vše vrací zpět...můj mozek ví, uvědomuje si,že to musí jít všechno pryč,že musím zapomenout,ale srdce...srdce mi nedá spát,stále pláče...jsem tak bezmocná...nedokáži řídit své tělo,nedokáži ho zvládat...jediné co mám stále před očima je on...chybí mi...zatraceně,ale už by mi neměl chybět...už mi nepatří...mé tělo je unavené,ale když ho uložím ke spánku...nedokáži usnout a když už usnu tak to ani není spánek...navštěvuje mě ve snu...stále se ke mě vrací...a já v tom snu mu nedokáži říci,aby mě nechal spát. aby odešel...cítím se jako přejetá parním válcem...bojím se jak dlouho to bude ještě trvat...žaludek kříčí "mám hlad!" a když se snažím nějaké to sousto pozřít, tak se mi vždy sevře srdce...nevím proč? Copak nemůžu jíst?vždyť jíst se přece musí,ale jak jíst,když za pár vteřin mám pocit,že to vše vrhnu zpět? Sedím tady sama v prázdném bytě a cítím se jako naprosté hovno!! Nedokážu ani pořádně brečet sakra...chci aby to šlo všechno ven všechno...proč to nejde prostě dostat ze sebe ven jako potřebu?...nemusím ani zavírat oči a pořád ho vidím, pořád ho vidím jak vedle mě leží jak se semnou miluje, jak mě líbá, hladí...a pak mě napadne,že teď to všechno dává ji...všechno prožívá s ní...on si spoustu věcí ani nepamatuje...já jsem měla být ta,která si nepamatuje...on zapomene rychle, není na to sám,ale já sakra!!!Pamatuju náš první polibek, naše první milování...pamatuju jak jsem poprvé ucítila, že ho vážně miluju...pamatuju jak ten cit rostl...pamatuju jak mě nechal čekat, jak mě nechal bát se o něj...a pak si pamatuji jak mi řekl, že tehdy když jsem se bála on už byl s ní...Vánoce, zatracené Vánoce trávil s ní...já s ním chtěla prožít aspoň krásné ráno,ale on už o to nestál...Pamatuju jak mi poprvé řekl, že mě miluje...a taky pamatuju jak mi řekl, že už to tak není...a taky za jakých okolností...nemělo by to tak bolet když si uvědomím spoustu věcí, jenže tím to to bolí ještě víc...chtěla bych zmizet...někam pryč...taky bych se chtěla vrátit o pár let zpět...a možná taky ne...nevím, teď nevím vůbec nic...moje budoucnost je otevřená a jen sám bůh ví jak budu dále kráčet životem...já teď nevím...nevím...nevím vůbec nic... napsal/a: hozinka 13:45 | Link komentáře (1)
... 03.Leden 2009
http://www.youtube.com/watch?v=eQBzFN7GMwA&feature=related napsal/a: hozinka 23:32 | Link komentáře (0)
Rozhodl ses odejít z mého života...tak proč neodejdeš i z mého srdce? Jak dlouho mě chceš ještě trápit? ach bože, jak dlouho? Dala jsem Ti nejvíc co jsem Ti dát mohla a to své srdce a Ty jsi mi ho vrátil,ale zubožené, krvavé, díky Tobě na něm bude nadosmrti jizva...Díky Tobě se bude hojit dlouho, strašně nekonečně dlouho... Nikdy bych nevěřila, že mi moje láska dokáže tak ublížit, že někdo kdo mi vyznával lásku, ten krásný křehoučký cit, že mi ho jednou vyrve z dlaní a dá ho někomu jinému...a já pak zůstanu tady, tady v prázdnotě...tady v tom řvoucím tichu...Ano, stále Tě miluju, stále se mi bez Tebe těžko usíná, stále se probouzím a stále dokola si uvědomuji, že už nikdy nepříjdeš a stále si přeji ty poslední dny prožít jinak...já se sice snažila to Ty jsi byl imunní, ale mohl jsi být aspoň trochu fér a říct mi to v jinou chvíli...teď už to nevrátím...chvíli jsem si přála aby sis uvědomil jak velkou chybu jsi udělal až bude pozdě, aby jsi se cítil jako já,ale teď si nepřeji nic jiného jen aby sis to uvědomil teď a nebo nikdy. Už nikdy neslibuj to co nemůžeš nikdy splnit...Buď miluj a buď milován nebo nedávej naději...dal jsi mi naději, že bys možná tu mou lásku chtěl, pak jsi to ještě dvakrát změnil...tohle už prosím nedělej...já teď sdice pláču, ale jednou zase příjde den, kdy se budu smát, kdy když Tě potkám už mi mé srdce neposkočí zůstane naprosto v klidu...ach bože, proč jsi tak krutý, proč Tě nedokážu ani nenávidět za to co jsi mi udělal, proč Tě stále musím tak zatraceně milovat...nejradši bych Tě poslala ke všem čertům...ale to by to peklo muselo být v mém srdci... napsal/a: hozinka 12:19 | Link komentáře (0)
je to čím dál víc horší 02.Leden 2009
dnes ráno když jsem se probudila a zjistila,že se pořád jenom převaluji a nemůžu spát cítila jsem hroznou bezmoc...proč se to děje?proč si lidé slibují lásku na věky,proč spolu plánují budoucnost, když na druhou stranu vás tolik nemilují...a pak vás odkopnou...bolí to...tak strašně hrozně to bolí...když si postupně uvědomujete,že už se toho člověka nemůžete nikdy dotknout...nikdy už se nepolíbíte, nikdy vás nepohladí...už nikdy nebude váš...a přišlo to tak brzy v době kdy ho snad milujete víc a víc...že prý pro něj hodně znamenám....co z toho mám...?když vím,že semnou plánoval tolik věcí a nakonec mě opustí kvůli jiné a ještě k tomu kvůli ženě s dítětem, o kterém vám říkal že by ho chtěl s vámi,ale samozdřejmě až to podmínky dovolí...nevím jestli plakat, křičet nebo nenávidět...ten pocit úzkosti mě snad zabije!!!Chci aby mě miloval sakra tak proč to všechno jen tak zahodil, proč sakra...snažím sde strašně se snažím myslet na to,že to jednou přejde,snažím se nebulet,ale když ona ta úzkost je čím dál tím větší....ale tak co bych chtěla když jsou to teprve 4 dny...ale pár dnů mi lhal,pár dní se ke mě vracel, uléhal vedle mě a nechal si ode mě vyznávat lásku a přitom to pro něj už nic neznamenalo...ale nejvíce mi taky ubližuje fakt,že teď hladí ji, miluje ji...a to co bylo semnou jen tak prodal pro touhu...nikdy bych nevěřila,že mu budu přát něco hrozného,ale přeju mu aby se cítil jednou jako já,maby ho opustila láska, pro jiného člověka,aby cítil tu bezmoc aby ho ta nenaplněná láska sžírala zevnitř jako mě...aby se cítil jako hovno v trávě...a taky bych chtěla aby asi to někdy přečetl nebo abych mu to mohla jednou říct...ale na druhou stranu je možná lepší že se to nedozví ať si žije svůj šťastný život dál jak chce....já se z toho dostanu, musím se z toho dostat a chci se z toho dostat a jednou se tomu budu jen smát a říkat si jak jsem byla hloupá že jsem kvůli něj uronila tolik slz...ale to peklo teď bude trvat tak dlouho a je tak kruté,že by člověk ani nevěřil,že to jednou opravdu přejde...a nejhorší bna tom je že mi nikdy nedokáže pomoct, nikdo je rto všechno jen a jen na mě...doufám,že jsem ještě hodně silná... napsal/a: hozinka 13:15 | Link komentáře (0)
Dr.House 31.Prosinec 2008
To je sice možná fakt,ale byla to jen taková slabost kdy jsem to v tu chvíli tak cítila...teď mi totiž život trochu nafackoval víc než jsem potřebovala...to máš takové to blbé období kdy se Ti všechno daří všechno je fajn, žiješ si v poklidu a najednou se to na Tebe všechno sesype...a potom máš ten pocit vzetku,bezmoci,lítosti,bolesti a bůh ví ještě čeho všeho.Chce se Ti křičet, brečet, nenávidět,milovat...prostě nevíš co dřív ;o) ale máš zase aspoň trochu naděje,že jdeš dál zase o něco starší a že se Ti to všechno děje aby ses z toho poučil a propříště se tomu vyvaroval...tak doufám,že to bude aspoň k něčemu a že se vážně do budoucna poučím...protože by bylo dosti nepříjemné si to prožít zase znovu...uf,jen při té představě mi běhá mráz po zádech... napsal/a: hozinka 17:49 | Link komentáře (0)
život je hořký až mi z toho tuhne jazyk!!!!!!!!!!!! 28.Prosinec 2008
život je jen samý chlast, děvky, podvody, násilí, hajzlové a všechny největší křivárny a toho hezkého je tolik že jen přes mikroskop to vidíš.... a největší dojeb je, že ten život musím kurva žít!!! napsal/a: hozinka 17:46 | Link komentáře (1)
Dr.house 29.Září 2008
dr.house, děkuji za to co jsi teď napsal, protože né že ne mě to velice potěšilo a navíc i trochu zvedlo sebevědomí(myslím zdravě, né že bych teď chodila s nosem nahoru;o) Tak děkuji moc a samozdřejmě Ti přeji ať se Ti také daří a doufám, že jsme spolu nekomunikovali naposledy;o) napsal/a: hozinka 15:10 | Link komentáře (1)
jááj 30.Březen 2007
vždycky jak se přihlásím tak mám čím dál tím horší hodnocení....jááj to mě baví jak cíííp...chihíííííí... napsal/a: hozinka 10:56 | Link komentáře (1)
Skon... 21.Březen 2007
Ostří nože se mu zastavilo o pokožku na rameni...pomalu, řezavě, pálivě a přitom chladně zajelo do svalstva a zastavilo se kost. ˇUtočník otočil ostřím v krvavé, úzké ráně. Sykl bolestí...ozval se zvuk zapraskání kostí, bolest se stala nesnesitelnou, čím více útočník tlačil na nůž tím více trpěl a ztrácel půdu po nohama. Ovšem rameno nebylo jediné místo na jeho těle, které krvácelo a podléhalo bolesti zarývající se až do morku kosti. krvácející rány na jeho těle a duši se daly už jen těžko spočítat. Staré i nové rány se mu otvíraly a jakoby mu někdo uvnitř jeho samého roztahoval každičký šrám, či ránu násilím. Kůže se zprvu napínala, praskala a ke konci se trhala jako kusy starých hadrů. Jeho výkřiky a prosby o slitování se ztrácely v řezavém, protivném posměchu škaredého skřeta, který mu bolest působil. Nenašel se nikdo kdo by mu pomohl...NIKDO...zůstal úplně sám s bolestí, smutkem, bezmocí a veškerým utrpením, který cítil tak intenzivně jako snad ještě nikdy... Když padl do kaluže vlastní krve a jeho plamínek života sálající kdysi velice vysoko, kdy plameny hladily paprsky slunečního nitra, uhasl. Ztrácel se a topil v louži, která byla z jeho vlastního těla. Nenašel se nikdo, kdo by si jen malinko vyčítal, že i on mohl být příčinou jeho skonu. Přitom to byl člověk, obklopen pěknou řádkou osob. Usmívaly se na něj, rozdával jim teplo své duševní dlaně, často jim dovolil pochovat si své srdce a oni neodmítali. Chovali se k jeho srdci jako ke kusu masa. Jenže jeho srdce nebylo flákotou na řízky. Bylo schránkou z masa a krve, byl to sval, který dokázal držet mnoho krásy...Dnes mu zůstala jen suchá skořápka, které se při tlukotu lepila na vnitřní strany jeho těla a to mu s každým nádechem srdce působilo bolest...Následoval poslední výdech...plíce přestaly potřebovat kyslík, skrz tepny a žíly bylo vidět, poslední kapka krve sklouzla a dopadla k těm ostatním...Stala se tečkou v jeho životě a zároveň začátečním písmenem smrti... napsal/a: hozinka 20:19 | Link komentáře (0)
mjúzíík 16.Březen 2007
IN FLAMES-Trigger...yeah...další good song napsal/a: hozinka 19:25 | Link komentáře (0)
