Jdu ulicí, tmou... nevnímám nic, jsem spoutaná tichem a samotou..

Chci pryč! Roztáhnout křídla a vzletět do nebes..

Být volná jako pták... proč to není jednoduché?

Já chci pryč!! Volám!! Křičím,, nikdo mě neslyší!!

Vidím tě před sebou a ty se vyhýbáš mému pohledu...

Stisknu tvou dlaň a dívám se ti do očí.. ač na to nemám síl..

 "Miluju tě!"

..a ty nic... mlčíš.. Přemýšlím co se honí ve tvé hlavě.. Ani ses na mě nepodíval!!.

Počkej!! Zastav se!! Něco jsi mi vzal,, ale už neslyším ani svá slova...

Jako bych byla vzduch,, ale bez vzduchu se přece nedá žít!!

Procházíš kolem mě, cítím tvou vůni, ale ty nic,, jdeš dál a mlčíš!

Kleknu na kolena a slzám se neubráním... Všichni někam spěchají, nikdo už se na mě nedívá,, jako bych tu vůbec nebyla,, jako bych tu teď neklečela a neplakala! Prochází kolem mě tisíce lidí, ale nikdo se nezastaví, pohledem nezavadí... křičím, volám o pomoc... nic!

Pak dojde mi to... jsem již mrtvá..

Ale mé srdce je stále ve tvých dlaní..

Prosím ochraňuj ho..

Možná máš pravdu, když říkáš, že nemám Tě milovat,
ale stalo se, pak možná mohl by ses smilovat,
pro nás dva, co spojili se proti sobě,
pro srdce co spolu pro sebe bili v téhle době...

Možná máš pravdu, když říkáš, že mi ublížíš,
nevnímám však, usínám, i Ty své oči klížíš,
potom se probouzím váhavá a nesmělá,
nechala jsem se tím ponořit a to jsem nesměla...

Možná máš pravdu a možná se mýlíš,
ale přesto se vracíš, k mé náruči se chýlíš,
Myslím si, že odpovědi znám, ale nejsem si jistá,
naše kapitola tak prozatím zůstává čistá..

Mám strach ji tak nechat, mám strach Ti zmizet,
bojím se, že se hrozně mýlím a bude mě to mrzet,
už bych se nemohla vrátit zpět,
zbyly by mi jen kousky vzpomínek, pár tichých vět...

Že jsi stále se mnou, že mě postrádáš, že držím Tě nad vodou,
nemiluješ mě prý však, Tvá slova jen mé srdce podvedou,
já pak budu opět sama v samotě ztráct se a bloudit,
ale jsem příliš hrdá, o Tvou lásku nemohu loudit...

Je to na Tobě, nerada to říkám,
už teď za to pomalu, ale jistě pykám,
Poraď mi jak dál, co mám dělat, nevíš?
Možná máš pravdu...a jednou mi to povíš...

To chci opravdu, tak strašně moc?
Chci jen prožít jednu poklidnou noc.
Proč mé srdce to tak strašně moc bolí?
Jizvy na srdci? No ty se už nikdy nezahojí.

Proč tě ve snách pořád ztrácím?
Pověz, kdy se do reality zas vrátím.
Tolik otázek v srdci neustále mám.
Ale odpovědi na ně, už radši nehledám..

U srdce mě bolí a z očí prší pláč.. Život chutná solí, to vše skrývá moje tvář.. Kormidlo smutku do svých rukou kdosi vzal.. Smutný je scénář, který zatím nikdo nedopsal..

Marnost je skála, po které zkouším slést, proč vlastně slézám, když chtěla jsem se dotknout hvězd.. Rozpůlené srdce a v žilách lávy proud..

Na moři hříchu, v temných vlnách plout.. S grimasou smíchu, však v duši prázdno mám.. Kdy odložím masku a na cestu správnou konečně se dám, do očí vrátí se lesk a radostná tvář..

K čemu je mi, že se za mnou chlapi otáčí,
když Ty by ses neotočil?!

K čemu je mi, že se jiným líbím,
když Tobě se hnusím?!

K čemu je mi, že jsem tady,
když Ty mě tu nechceš?!

K čemu je mi, že na Tebe stále myslím,
když Ty si ani nevzpomeneš?!

K čemu je mi dál snít své sny,
když Ty jsi je pohřbil?!

K čemu žít dál,
když všechno jsi mi vzal?!

>>
už pár dní jsem nebrečela
vratké hráze mých slzných kanálků zůstaly neprotrženy
teď se však marně snažím zadržet jejich proud
a zoufalé nářky zadusit do polštáře,
na kterém se rodily všechny mé sny,
krásné i strašné, snově klamavé
>>
snažím se zastavit tu tolik nenáviděnou slabost
snažím se vymazat bolest a vzpomínky
snažím se, ale selhávám pod tíhou nevyřčených pocitů
>>
znovu jsi vrátil zpátky zoufalství a já tomu nezabránila,
protože vždy budu nejprve jednat a pak až přemýšlet
a doplácet na své stále se opakující chyby
>>

Na silnicích tekoucích hvězd
odvážím sen a tebe ztrácím
v rozmazaných obrysech měst
v myšlenkách se k tobě vracím

A ty - cit v jiném znění, v titulcích a mezi řádky
Poprvé prosím, když tebe není ...
Lásko, vrať se, vrať se zpátky

Uvězněný ze zoufalých gest
zahodím Ano kéž tě netrápím
Z hory smutných si zakážu slézt
Snad vše krásné z vody zaspím

A ty - cit v jiném znění, v titulcích a mezi řádky
Podruhé prosím, když tebe není ...
Lásko, vrať se, vrať se zpátky

Znavený mám na konci dech
Blouzním na skále a slyším hřmění
Sepnuté ruce - tak už to nech!
Odevzdávám bleskům své jmění

A ty - cit v jiném znění, v titulcích a mezi řádky
Naposled prosím, když tebe není ...
Lásko, vrať se, vrať se zpátky

Sluníčkový před kinem v šest
je mokrý film v duze krátký
U křižovatky průzračných cest
toužila milá znát počátky

A já - cit v jiném znění, v titulcích a mezi řádky
Marně prosíš, když mne není ...
Lásko, vrať se, vrať se zpátky

V hlavně obrovský zmatek,
v srdci velký smutek,
rozum se brání snění,
ale srdce s ním za jedno není.

Smutek tíží mé myšlenky
a já je nedokáži napsat písmenky,
přála bych si je vyjádřit doteky,
ale brání mi v tom mé pocity.

Slza mi stéká po tváři,
na kterou měsíc září,
hledím na oblohu plnou hvězd
a čekám na nějakou zvěst.