"Je špatné, když se neumíme podívat lidem do očí,
ale mnohem horší je, když nemůžem.."
Tak jako den, co začíná,
když světlo pomalu se vkrádá.
Tak stejně musím zapomenout,
že mám Tě vůbec ráda!
Mé srdce už to dávno ví,
vždyť stačilo nám jen pár dní...
Byl jsi slunce, co teplo a světlo dává,
pouhá myšlenka na Tebe se mnou mává!
Byl jsi slza, co padala směrem k zemi a mě přece stačilo jen trochu Tvé lásky a něhy!
Odcházím, už Tě víckrát neuvidím.. ani neuslyším..
Nemohu se s Tebou stýkat
a už vůbec se Tě dotýkat...
...proto raději odcházím...
Proč, když ti píší,
tak přechází mě horko?
Už to není.. Jako dřív..
Přijdeš mi tiší,
mého srdce se to dotklo.
Teď jen pořád spíš..
Přestávám to chápat,
srdce tvé je stále chladné..
Začínám v tom tápat,
má naděje vadne..
Náš čas,
už asi nadobro vypršel,
kéž bych byla z toho snu vytržena.
A nezapomeň na mé básničky,
které jsi četl svými očíčky..
Krásnými...
Tebe,na rtech mně zebe
...Že jsem vše ztratila...
Hledám..abych přežila..
Chci spát v proměnách
Snít o změnách, co
mám v sobě vryté.
Chci prosit Anděla
O trošku té záře
nade mnou skryté.
Chci se zbavit chtíče a ty?
Zavřeš mě tiše pod
zámek s heslem:
....Zadáno....
Pak zahodíš někam klíček
z okna,do tmavých uliček.
S nápisem:
..Nepřístupno..
Jsem jako vítr.
Nevidíš mě,
jen mě cítíš,
ale přesto nevnímáš.
Jsem jako voda
Průzračná a čistá.
Protékám proudem lásky,
jenž tě omývá.
Jsem jako oheň.
Zářím barvami
plné lásky a vášně,
ale díváš se jen z povzdálí.
Jsem jako země.
Každá květina, strom
i půda pod tebou,
která život dává.
Jsem jako energie
Jsem jen pro tebe,
ale nevnímáš mě,
i když stojím..
Před tebou samým..
Aspoň na chvíli, jako kočka co mňouká
když je ráda, asi se zblázním..
Jak to vyřešit,
jak zjistit, co vlastně chci
užívat si a co bude - neřešit..
Teď jsme tu, tak si splňme své sny..
