Na silvestrovskou noc,
nejpodivnější dar,
jsi na mě nějak moc,
nebo všeho zmar?
Klepu se, slyším tě,
nemůžu dýchat,
poslouchám slova tvá,
pak ta trapná chvíle ticha..
A říkám si, že bych měla něco říct.. Říkám blbiny,
teď už ani nevím, o čem jsme mluvili,
jak se klepu?!
Radši se posadím,
to se mi nestává..
Čím je to čím?
Do snů se stále vkrádáš!
Tvým hlasem..
Odpusť, už nevím, kdy jsem
si s někým tak hezky povídala,
i přes ten sebetřas.
A nejsi jen sen,
já tě opravdu slyším!
Po místnosti chodím..
A směju se.. a ty určitě taky.
Místo slov v hlavě převracím,
jak jsem ti asi k smíchu,
vždycky vše důležitý pokazím!
Normálně čekám..
Až se mi vysměješ..
Nebo to zavěsíš..
I když.. jak tě znám.. To neuděláš..
