...A zase ty kapky | Básničky
A zase ty kapky…
I.
Ty kapky co kaluže dělají,
Maj krátký život a lásku neznají.
Já ji však poznal měljsem ji rád,
Kde najdu pravou kdy znovu ji dát?
Jsem teďka kapkou v té velké kaluži,
Vězněm vlastního nitra co trest si zaslouží…
II.
Slyšíš? Jak venku kapky se mají?
To jedna z druhousi na schovku hrají,
Taky bych chtěl teďka kapkou hned být.
Mít druhou kapku jistotu kaluže schovky tak mít!!!
Řekni než kapka stanese vodou,
Budeš tou kapkou budeš tou druhou??
III:
Z nebe se kapky teď snášejí zas,
Zmizelo slunce vládneškaredý čas.
Kapky se v ledzměnily rázem,
To bílé kroupy padají na zem.
Ledové kusy teď padají na cesty,
Rozbijí klasy i březové listy.
Má duše stejná jako list břízy,
Od ledu děravá bez víry mízy.
Duše je prázdná a zato nemůže,
Naplníš mou duši jak kapky kaluže???
IV.
Ty kaluže stekly do velkého rybníka,
Je z nich teď větrem hladina divoká.
Vítr co hladinu do varhánek čeří,
Každému z nás čas tvrdě a neúprosně měří.
Kde jsi ty kapkov té velké vodě?
Jak mám Tě hledat v téhleté době??
V.
O kapkách dávno je známo,
Jak žiješ milá mádámo?
Chtěl bych tě ve své kaluži mít myslí i duši v pohoděžít.
Ráno se probudit být s tebou vodou,
Dýchat zas vlasy co voní duhou.
Cítit zas ruce jak hladí měkce,
Co hřejí něžně i krotí hřebce…
VI.
Znova ty velké kapky co potokem se staly,
To když z nářkemna asfaltě umíraly.
Některé padly i na moje horké čelo,
Docela studily A PŘITOM PLAKAT BY SE CHTĚLO.
Proč život provází to zvláštní zastavení,
Kdy zbude od kapek mokrých jen studené pohlazení???
VII.
KIapky už nepadaj zmizely kaluže,
Pro slunce slota do světa nemůže.
Nebylo bez tebe v kaluži prima,
Byl jsem tam sám ticho a zima.
Tvůj pohled úsměv co umí hladit,
Dokáže život příjemně sladit.
Já sladké miluji i když ho nesmím,
Bez lásky doteku jsou noci co nespím…
Vem si mě k sobě vrať mi spánek,
Dej mému životu zas čerstvý vánek.
VIII.
V dálce za kopcem se černé mraky valí,
To voda do kapek v šedou se halí.
Ty dají život řekám kopcům i rovinám,
Na mezích šípkům i hrdým lupinám.
Těším se na kapky když dolů padají,
Mění se v potoky co starosti nemají.
IX.
Tím zrcadlem je hladina rybníka,
Obrácený svět stromů mi právě teď odmyká.
Po větru i kapkách není tu stopa,
Jen sluneční svit pryč je ta slota.
Kapky co kaluže včera položily,
Prach na cestě v bláto znetvořily.
Noha teď líně střídá jednu i druhou,
Potkám tě za kopcem budeš mou duhou??
X.
Obloha v západu je celá bez mráčků,
Není zde kapek kaluží miláčků.
Postavím posledním paprskům kde svítí,
Stejně jak lupina nastavuje vlastní kvítí.
Proč znova na terase sedím sám,
Na mokrý dotek kapek vzpomínám??
XI.
Vítr a slunko kalužím ublížily,
Z cesty je hezky do prachu vysušily.
Obloha nad vodou tu modrou odráží,
Není zde kapek snadjinde naráží.
Počkám až zmizí ten modrý jas,
Až přijde slota studených mokrých kapek čas.
Bude pak nevlídno možná i smutno,
Mysl se zastaví a bude hutno…..
XII.
Kapky se střídaj vítr je žene,
Do trávy padnou a je po nich bene.
Taky jsem upad jako t kapka,
Život je složitej život je lapka.
Chytám v noci chytám ty kapky,
Ve dne při práci zase ty lapky!!!!
XIII.
Kapky už nepleskaj na dlažební kostky,
Sluníško svítí můžeš jít bosky.
Kaluze nebyly,tu z rana
Na kostkach kridly pleskala tu vrana.
Dlazebni kostky vypadaj suse,
Jsou všechny na miste jak umrlcu duše.
Kostky i kapky mají sve místo,
Proto je po desti milo a cisto.
Miluji po desti ten cerstvy vanek,
On dává duším vždy klidny spanek
XIVJJ
Kaluže nebyly z tohohle rána,
Tady jen křídly pleská tu vrána.
Dlažební kostky vypadaj suše,
Jsou všechny na místě jak umlrců duše.
Kostky i kapky mají své místo,
Proto je po dešti milo a čisto.
Miuji po dešti ten čerstvý vánek,
On dává duším vždy klidný spánek…
