30.Červen 2010

lhostejnost... | Články

……….O lidské lhostejnosti..

Jen tak.. jako každej obyčejném den si dělám svoje.Tu svou práci a hledím na to abych co dělám měl ke svoji spokojenosti..Je pátek,malou chviličku před obědem.šuruju doma chodbu,vytrestal jsem se světlou dlažbou a tak vždycky takový úklid se dá dělat jenom jako na vojně,hodně pěny a rejžák na tyčce.
Ale to je jedno z okna chodby vidím akorát na branku svého domova.

Je chvilišku před obědem…
do branky se valí ženština jednoho etnika co mají typické postavy ,černé dlouhé umaštěné vlasy a nenechavé prsty.Hned za ní v závěsu vpadá další stejná postava divoženky,jen ovšem kysličníkem odbarvená na blondýnu.Vyděšením mi vypadlo to košte z ruky…
Do otevřených vchodových dveří to mám tři kroky,takže není problém se tam dostat dřív než ty divoženky.
Strnul jsem protože mě do futer přibyl uhelný pohled.Tak silný uhelný pohled jsem za svůj život viděl jen málo.A myslím že za svůj život jsem viděl hodně pohledů.Některé přívětivé,přátelské a i nenávistné.Z pohledů se dá vyčíst hodně charakteru člověka.Dá se z nich poznat strach,nadřazenost,nebo obyčejná lež co je součástí dnešního světa.
Jen v pohledu téhle umaštěnice bylo něco velmi silného,nenávistného a jistého si svým počínáním.

Ty vlnící se pneumatiky…
se pomalu ale jistě přibližovaly ke mě do těch futer vchodových dveří domova.Se slovy místo pozdravu,,Dajťe mi vody,pán vekomožný‘‘,jsem si dal svoje ruce do klidu ale instinktivně v bok.Moje odpověď byla jasná a stručná že žádnou vodu nemám a jen na vteřinku muj zrak ulítl od pohledu na tu falešnou blondýnku….
Pořád stejná slova,pořád stejně nadřazená prosba,,najdiťe pet flašu a natočťe mi vody‘‘.
To moje hlava už přestala brát a začal jsem pomalu ale jistě ztrácet hlavu,jen myšlenka že nejsem doma sám mě posílila ve chvíli nadřazenosti těch dvou kontrastních divoženek….
Prostě došlo na nejhorší a jen v myšlence jsem instinktivně začal hulákat a volat na psa co ležel v koupelně,v klidu a chládku uklizeným před poledním hycem.Nevím jestli to s ním vůbec pohnulo,je to valach a ve vedrech mu je nejlíp na studené dlažbě.Za to ty dvě postavy v kytičkovaných halenkách a s tvářičkou nevinnosti to dalo do pohybu zpět směrem k bance ven,od vchodových dveří mého domova.
Opadla trochu i moje nervozita po klapnutí branky,ale to jsem ješte nevěděl že za borovicemi co jsem sázel když byli děti ješte malé. Stojí černé Audi s Mosteckou poznávací značkou a řízenou stejným chlapem jako byly ty ženštiny co mi vlezly bez ostychu za bránu.
Jeho jiskrný pohled,kudrnaté vlasy a řídkost zubů mě nenechala na pochybách že tihle všichni patří k sobe.V zadu na sedačce seděla ještě jedna obyčejná bílá žena s dítětem a psem.Ten šofér po nasednutí spolujezdkyň přizastavil u mě,mého domova a s otázkou kde najde starostu naší dědiny zkoumal moji postavu oblečenou jen do slušivých trenýrek a pantoflíček..
Poslal jsem je tak kde jsem předpokládal… že starostu najde.Auto se rozjíždí a nechává mě opřeného o branku mého domova.Jen trošku roztahuji lokty abych viděl dobře na poznávací značku toho černého zaprášené Audiny.
Kočár mizí na dědinu,ale na křižovatce se dává jiným směrem než je místo kde já bych hledal starostu.Beru do ruky mobil,s třesoucí rukou vytáčím 158 a hlásím to co jsem právě prožil.
Platím daně stejně jako každý jiný z nás a tak se obracím na službu co má na dveřích nápis,,pomáhat a chránit‘‘…
Je poledne,celá dědina sedí u oběda,odpočívá při zažívání toho trocha co dům dal.Ves je,, vymydlená‘‘ a každej se chrání sám,nejen stínem velkému teplu ale i pohodlí a chládku domova.
Jen jedna maminka viděla to černé auto a to proto že po oběde uspávala svoji malou ratolest.Hned vedle mojí branky mého domova.Měla celý tohle divadlo jako na dlani.
Právě v klidu svojí terasy ,po ránu při východu slunce teprve uvolňuji svoje emoce.Teprve ted si uvědomuji tu nebezpečnost situace kterou jsem si prošel.Teprve ted kdy moje poslední spásná myšlenka na lenocha odpočívajícího a chladícího se v koupelně.Mi dala jasně najevo jak je důležitý život ve dvou když jeden žije sám…
Nejsem nepřítel lidí,mám lidi rád i s jejich klady a zápory,Sousedské tahanice a rozepře jsou na dědině normální.Je to život,ale ve chvílích kdy muže jít o život,dokáží i hloupí lidé pochopit potřebu ,,pomáhat a chránit‘‘ a postavit se za člověka….
Každý se bojí o svůj majetek,já mám ale už jen svůj domov a svého blonďatého kamaráda kterého když je potřeba spí v koupelně na studené dlažbě…
Podskalák

pes | Články

Život….ve dvou
Stejně jako každou jinou nedělí jsem šel zas po dlouhé době nepříznivého počasí se psem na procházku k rybníku,Stejně jak jindy,ale dlouhá doba izolace od normálního počasí se podepsala nejen a lidských povahách ale má i vliv na chování zvířat.
Pes se chová dost divně je nervozní a pořád mi utíká hodně moc daleko kam na něj nevidím.
Je to asi normální,má potřebu stejně jako já jít pryč od místa kde se ustala nepříjemnost.
Jdu sním rád a sám to potřebuji také.Oba to potřebujem změnu v životě po špatném počasí,po špatné náladě a po špatném přístupu lidi ,tady v okolí co jsou hloupí a jejich jedinou zábavou je ubližovat lidem.Znám své místo kde žiji poměrně dlouho.Znám to místo kde jsem se narodil a vím co od lidí můžu čekat,stal jsem se proto uzavřeným a do své blízkosti jen málo koho pustím.Je to tak dobře protože to co se mi přihodilo se psem to jasně ukazuje na lidi a ti se teprve krizových situacích dokáží ukázat v pravém světle.
Pes mi pokousal malou holčičku…
Jedinej kdo má právo mě za to soudit jsou jenom jeho rodiče.Myslím že nejsem sám a každý do získá takovouhle zkušenost tak ví že to v něm nechá následky na hodně velkou dobu.
Nebudu do podrobna líčit jak se to stalo a jaké jsou následky,Protože i horká kaše vždycky nějak vychladne.Už ze života vím ze situace v krajní krizi se dají řešit chladnou hlavou.
koukal jsem jenom s němým úžasem jak lidi se v u nás rozdělily na dva tábory.Na lidi co chtějí kamenovat psa a na tábor co by kamenoval mne.Koukal se a divil jsem se jak svoji hloupost vystavují všem veřejně na obdiv.Vidím jak si libují v lidském neštěstí a mají radost z bolesti druhých.Přesně to vystihují a názorně předví dějí filmy,jako je třeba Slunce seno-s postavou Kelišová.
Jsou i tací ….
kteří si ještě nejen řečí ale skutky dokáží zpříjemnit den klevetnic.Jsou i tací co jdou a pod rouškou tmy otevrou tomu zvířeti branku a daj mu tak volnost.Daj mu volnost aby po chvíli mohli ukazovat prstem a hlavně jazykem jak nebezpečné je tohle zvíře.
Píšu tyhle řádky Tobě tam daleko někam do neznáma a těším se na další pokračování toho co se pomalu rodí a bude snad pokračovat,dál.Vždyť to co si píšeme je jenom o životě a pro život je potřeba taky někdy i umřít…ve dvou.

….třeba jsem obyčejná,
třeba jsem snad krásná,
jsem však jedna a jediná,

jako klidná hladina....,
jsem jako bouře bez blesků,
jako déšť bez vody,
však v očích Tvých záblesků ,
vidím já jiné zrody...

Vidím se v kráse Tvých jasných očí,
slyším se v tvém nitru,
jsem jak kotě, co se rádo stočí na hřejivém svetru...
Nech mne dívat se v Tvých očních zrcátkách,
nenech mne viset jak maňáska na drátkách....

Mladá a krásná a to moje je pravda,
točí se mužům točí se hlava.
jediná nejsi,máš svoje místo,
věřím,že v duši máš asi čisto…

K čemu je voda a břehy bez lesů,
jen já sám kříž zatím si ponesu.
těžký a tvrdý a všude tlačí,
mám Tě ted na řádcích to zatím stačí.

Dívej se všude,dívej se kolem,
možná že jednou po břehu půjdem.
kříž spadne do vody a ta ho veme,
pryč bude smutek,bude mu bene.

Život je divadlo,my dřevené loutky,
každý je uchyl a má svoje choutky.
dej světu hlavně tu čistou duši,
ten pravý pozná,možná už tuší…

Tušit se smí, myslet se musí,
sám člověk hodně zkusí...
trvá to dlouho, než růžička vykvete,
cesta je zlá jit světem bez devčete

Pravda je ve víně, pravý, v jaké že dědině?
Kdy přijde den, zjeví se a v jaké hodině?
Chci chodit po břehu, snad bosky v trávě,
Chci cítit vůni mužnou ve zvlhlé slámě...

přes její nevlídnost, nechtěné píchání,
pocítit přeněžnost, to sladké vzdychání.
Cítit to chvění, dotykem vnímat lásky znění,
necítit kříž, vědět, že unášen ve vodě a není nám blíž...

Ve víně je pravda,pravda až na dně,
to správně chápeš děvčátko vnadné…
Hodiny jdou,vteřiny letí,
vynesu dneska všechno to smetí.

Uklízím v srdci,ve svojím domově,
po špíně blátu stopa tu nezbude….
Kříž co si nesu,stojí ted v koutě,
bude se zelenat?jak jarní poupě?

Ten kříž je ze dřeva,vlastně je kámen,
ten voda nespláchne ,když vyřkneš ámen…
na břehu rybníka vidím se v zrcadle,
milovat nemůžu jak kdy mne napadne…


Podskalák

01.Červen 2010

obyčejný chleba... | Básničky

…Sluníško zapadá den už se krátí,
hodina k půlnoci za chvíli mlátí.
Nefouká,neprší venku je mile,
do pece poleno,tulím se bíle..

..,,Večerem sám,zase jak jindy,
v telce je houby,německý pindy..¨
Těsto mám na kamnech už trochu kyne,
upeču chleba a hlad jím zhyne…

Voňavý pečivo to je to ono,
nekoukám na telku,ba ani kino.
Nejhezčí pohled co doma mám,
ve psích očích na lásku,vzpomínám..

..Psí oči, to jsou ty zrcadla,
ty krásná psí bezbranná kukadla.
Odráží duši tvé vlastní osoby,
tvou realitu, skutečnost podoby.

To voňavé pečivo, co s láskou hněteš,
to zahubí nejen trýznivý hlad.
Pod tou prací,rosteš a kveteš,
tu jeho hebkost máš tolik rád….

O autorovi

  • Jméno smolicek.v
  • Bydliště Ždár nad Sázavou
  • ..hledám děvče nejlépe ze Zdáru n. S. která by mě mohla mít ráda a pro kterou bych chtěl nejen grilovat maso u mě na terase...ICQ:460542149
Můj profil

Poslední návštěvy