gilotina... | Články
Stejně jako jindy…cestuji za štěstím a za svým domovem a domovem svého psa.Chodím hodně pěšky,ale do Okresního města musím použit autobus.Přiznávám,že v těchto vedrech je lepší zůstávat doma,pěkně ve stínu.Důležité okolnosti mě nutí i za takového počasí jit za svým cílem..
Tu trať z Bystřice do Žďáru znám po zpaměti v tomhle teple se mi zavírají oči a tak trochu pospávám…
Ale najednou sebou autobus trhá a všechno letí dopředu prudkým brzděním.To jsme zastavili na křižovatce v Novém Městě na Moravě.Na křižovatce ve které stojí u nemocnice autobusová zastávka..
Vím,že řidiči autobusu na ni pěkně od plic nadávají a proto vím že je nebezpečná.
Matně v dálce jsem jen zahlédl zadek Favoritu který okolo rozjetého předku autobusu proletěl jak střela.
Jen přes zadní sklo toho auta bylo vidět dvě dětské nevinné hlavičky.
Řidič našeho stroje co nás má bezpečně dopravit do našich domovů rozhazoval rukama a obracel dlaně k nebesům.Klel u toho jako pohan a přivolával asi všechny svaté.Snad jen Svatý Kryštof,patron všech motoristu oddálil střet boku Favoritu a předního nárazníku mohutného stroje co vozí lidi..
Mě sice jen trochu bolela brada,jak narazila na čelo sedačky přede mnou. A to mě probralo z klidného cestování.Z hrůzou jsem si uvědomil že právě ted,v této chvíli stojím na popravišti.Na popravišti nevinných dětí.Opravdu asi jen málo stačilo na to aby smrt,ta jediná spravedlivá ukončila další tak krátký život nevinných dětí.
Večer v klidu domova….
zvažuji a přemítám co by se s tím dalo dělat.
Jsem invalidní důchodce a muj příjem je hodně nízký.Ale zvažuji že až mi přijde domu tak ho celý vezmu a utratím za jeřáb který tu nešťastnou zastávku přenese na druhou stranu silnice.
Sice nebudu za celý měsíc co jist,ale to mi nevadí.Nevadí,protože mě nouze naučila péct chleba.A už i moje bába říkala že chleba je základem života…
Přece ty peníze použiji na záchranu toho nejcennějšího co na světe je. Tím nejcennějším je lidský život a o to je to horší když se na místě smrti vyskytnou malé děti.Přeci děti které patří na rozkvetlé louky,na místa na hřištích a ne na místa kde je to poseto kamennými kříži mrtvých.
Muj život je sice taky krátký,ale nejvíc vzpomínám na úsměvy a bezstarostné dětství.Proč a kdo nám dospělým lidem dal právo dát v šanc dětsky život a jejich úsměvy?
Je tohle zamyšlení pro všechny lidi,nejen pro ty kteří mají male děti.
Dodám snad jen na závěr:
,,Hanba mužům,kterým žena vládne…
Poskalák
