smolicek.v

…za každý úsměv Tvůj, dala bych tisíc penízků,
za pohlazení, pár zlatých řetízků,
za polibek modré nebe,
protože ta sladkost, co na rtech mých, to je kus Tebe...
..neplýtvej penězi,mě úsměv stačí,
pro lásku bolest,kde bota tlačí.
Líbám Tě celou líbám Tě na dálku na dálku,
bolest pak ustoupí,muj modrý korálku..

Vařil jsem večeři,vařil jsem kaši,
schoval jsem pro Tebe,pohádky naší...
ješte je horká a trochu pálí..
Nesu ji k Tobě pod hory v dáli..

..na dálku sladkost se ztrácí, musíš si přijet sám,
na lásku zapomeňte, udatní vojáci, růžový květ v památku Tobě dám.
Líbat mne chceš, hladit není Ti cizí, já modrý Tvůj korálek, co koulí se stěží.
Jak já tu kašičku, co vaří Tvé srdce, ochutnat pomaličku, s každým soustem srdéčko více tluče...
To kaše chtění, láskyplná, to není krupička, to sladká vábnička...

Já krupky nevařil,já vařil rýži,
po ní se vždycky usíná v prachovém chmýří,,
Beru Tě sebou,beru tě hned,
do rána budeme v obětí snět,,

…Rýži mám ráda, však krupička jemnější, ona ta rýže pak k hrátkám pokouší,
ale jestli to schválně a ty chceš mne mít, sním talíř celý a k tomu skořici,
po té mám vždy úsměv na líci...

Pro lásku v talíři netřeba sladit,
stačí když v řádcích bude to ladit,
Kaši vždy barvu dá ta špetka skořice..
Touhu pak srdci,rumenec na líce..

Zrníčko rýže dám pěkně do řádků,
špičkou vždy k sobe bude to v pořádku.
dotekem na kůži sejmu Tvou bolest
noc tiše přichází spánku ta předzvěst..

…poprosím nebe, ať pustí provázků,
provázků studené vody,
uvážu pomlázku s kvítí,
poprosím slunce ať mocně svítí,
prohřeje rybníček rýžového pole,
bude to úroda, moje..

Jo?kapky těch se ted zachtělo?
nechat je klouzat na holé tělo?
zrychleným dechem čelo se rosí,
ted touhy padaj jak v trávě kosy.

Ležíš ted v posteli,jak uťatá tráva,
mám jedno přání bys mi byla zdravá.
Po přání přijde touha po rozkoši,
sluníčko v seno tu trávu usuší..

…Ze sena bude to naše lože,
kde chtíč, spojení ženy a muže.
Jsem zralý muž a ty mladá žena,
láskou a štěstím trošičku ovíněná..

Znám vůni trávy i tvého klína,
nikdy mě nesvede,nebude jiná.
znám jich spousty bude jich tisíc,
vsak ty jsi jediná,jako je měsíc...

,,Jen s Tebou po ránu dost brzy snídám,
na stejný svět se taky dívám.
Noci jsou dlouhé,někdy i beze snů,
cítím tvou vůni,na mysli neklesnu...
tak
ted to uložím a pádím do toho sena...

ty jedna divoško,roztoužená....

Autor: smolicek.v v 08:41 | Permalink | Komentáře

Jen tak před obědem..
Sedím na miste kde jsem hode roku neseděl,sedám na miste určeném jak přestupní stanice mezi realitou a místem odkud není návratu...
Je to zvláštní místo pod oknem
Sedávali tady přede mnou moji prarodičce i otec.Paradoxone jsem se na to místo umístil sám a sám taky cítím tu atmosféru ve které se diky nacházím i v dušičkovém čase.
Zadělal jsem na chleba,venku je sice hezky,ale mě nějak škrabe v krku.Proto sedím doma,trochu jsem zatopil,dopiji šipkový čaj s medem.Nevím je to takové zvláštní aroma počasí a i doby kdy je všechno převraceno vzhůru nohama.
Koukám ven na okolní svět z okna kde toho není moc vidět,ale to nevadí vnímám to ze Venek existuje.Ten venkovní svět ,za světem co je můj domov,chráněné prostředí je přece jenom víc snesitelněji,přívětivěji a kde není život jenom o počítáni peněz.
Jsem asi ještě hodně mladý,musím se mnoho učit i když sám už dneska učím i starší lidi než jsem já.
Hodně se toho v životě stane ve dnu,v okamžiku ve vteřině........
Proste je to jenom život a záleží na každém z nás jak je sliny a dokáže roztočit kolo i kruh co se někdy podoba Ďáblovu kolu.
Možná tohle vypadá neučesaně,ale bohužel realita je taková ze svět se točí jenom podle váhy peněz.
Váha lidské lásky …
se nedá měřit.Váha lásky co se nazývá bezpodminečná a je asi vůbec nezměřitelná.
OKOLO PROŠLA SMRT....
už několikrát jsem se ji mohl podívat do oči,dotknout se jí.A pokaždé má jinou podobu.Má podobu hrozivou,zaskočí někdy nepřipraveno okolí ve kterém žije láska.
Proste smrt je nevypočitatelná stejně jako je váha lásky.
Stejně i láska se nedá počítat na peníze......
Pokud někdo počítá lásku na peníze je hodně chudý a jeho smrt přijde nečekaně.Umřít bez lásky je podle mne nejhorším trestem,trestem co generuje dnešní svět,společnost i čas..
Těsto pomalu kyne,,,,,
přichází čas dat tělo do pracovnu,polohy,rozpracovat a dat do teple trouby.....Vdechnout té hmotě tvar,barvu i vůni,Chleba?obyčejný chleba co jinak voní při přípravě ,jinak při jeho pečeni a stejně i jinak voní když už se dá dělit na krajíce ve kterých je život...
Je to obdobné jako s kávou,,,,,
nedávno jsem si poslech jeden zajímavý postřeh....Proč vždycky káva tak sladce voní při mletí a proč potom tak horce chutná když ji pijeme??
Myslím ze odpověď je asi jednoduchá.Káva připravovaná s láskou musí mít nesčetle chuti..Stejně jako ten obyčejný chleba co se na něho těžko děla...Ale jsou to obyčejné věci a tak i váha lásky musí byt jednoduchá jako palety barev kdy podzim vykresli vše od zeleně přes zlatou a s následnou zimou do běloby.
Psal jsem to pro Tebe,tam někde kde chybí láska,pohoda domova a teplo lidských srdci...Posilám to tam kde myslím ze láska není jenom o váze peněz..Protože Peníze budou a my nebudeme..
Podskalák

Autor: smolicek.v v 08:31 | Permalink | Komentáře